Jan Pikna: deset let v ředitelském křesle

3.7.2008 Svitavský deník str. 3 Svitavsko
(mag)

V čele top týmu Smetanovy Litomyšle strávil Jan Pikna kus života. A příjemně. Společně s festivalem slaví malé jubileum.

* Deset let organizujete festival. Proměnil se za ta léta?

Desátý ročník připravuji jako ředitel, na organizaci Smetanovy Litomyšle se ale podílím od roku 1993, byl jsem tedy celkem u 16 ročníků. Ta nejzásadnější proměna festivalu nastala v roce 1992, za podpory starosty Miroslava Brýdla ji nastartoval tehdejší ředitel Jaromír Metyš spolu s Vojtěchem Stříteským a Evou Piknovou, mojí manželkou. Rozhodlo se tehdy, že se festival rozšíří dramaturgicky, počtem pořadů a dobou konání i dosahem - měl se stát mezinárodním. Takže podle plánu festival každým rokem rostl a roste vlastně stále. Vždy po skončení jednoho ročníku máme všichni pocit, že to už dál nejde, ale vždy se najde pádný důvod, proč další ročník udělat slavnostnější, větší - výročí festivalu, města, Bedřicha Smetany...

* Dá se překonat letošní ročník?

Záleží na tom, z jakého pohledu se bude ročník hodnotit. Letos byla dramaturgie hodně postavená na obecně oblíbených dílech, takže velký zájem návštěvníků se dal očekávat. I když letos nechyběly mimořádné počiny, jiné ročníky možná byly umělecky hodnotnější. Chceme festivaly vyvážené, aby se líbily návštěvníkům, ale byly zajímavé i pro odborníky a přinášely něco nového české kultuře. Kritérium návštěvnosti proto není zdaleka jediné. Téměř stoprocentní návštěvnost se bez rozšíření počtu pořadů prakticky překonat nedá, v dramaturgii je stále co nového objevovat.

* Naco nejraději z uplynulých let vzpomínáte?

Díky festivalu jsme mohli do Litomyšle pozvat řadu velice zajímavých lidí, seznámit se s nimi, s některými se dokonce spřátelit. Mocsi vážím přátelství s Tomášem Halíkem, Miroslavem Zikmundem, Jiřím Černým, Michalem Balíkem, Josefem Kouteckým...

* Znáte hrubé obrysy 51. ročníku? Čím ho ozvláštníte?

Letošní ročník byl velmi nahuštěný, prakticky každý den se konal velký pořad a je až nepochopitelné, že organizační tým po celou dobu vydržel každodenní „noční šichty". Příští ročník bychom proto chtěli rozdělit do čtyř prodloužených víkendů, tedy že hlavní hrací dny by byly vždy od čtvrtka do neděle. Znovu a naposledy se chystáme oživit amfiteátr v zámecké zahradě, měla by tam být provedena Dvořákova Rusalka.

Foto Vivo: zákulisí očima Daniela Šperla

3.7.2008 Svitavský deník str. 3 Svitavsko
MAGDALENA NAVRÁTILOVÁ

Hudební festival, ojedinělý v malém městě uprostřed České republiky, obohatily dvě publikace. Padesát ročníků Smetanovy Litomyšle mapuje dějiny. Obrazové dílo Daniela Šperla zachycuje dění v zákulisí. Zvláštní atmosféru zvuků, vůní a napětí má rád ředitel festivalu Jan Pikna, proto požádal fotografa, aby ji zaznamenal na kinofilm. Tak vznikla kniha Foto Vivo.
Pro Daniela Šperla nebyla zakázka inspirovaná muzikou ničím novým. Už v Roce hudby (1984) vystavoval s táborským fotoklubem na toto téma. Jako kameraman dvakrát do roka natáčí dokument z vážné hudby pro pořad Terra Musica a několik let se živil „událostmi v kultuře". Rád proto vyslyšel požadavek, aby zachytil náladu. Nejen oficiální, ale hlavně v zákulisí, kam lidé nevidí. „Toho, co se děje v kancelářích, v šatnách účinkujících vteřinu před tím, než vstoupí na pódium," přibližuje fotograf momenty, kdy pozoroval přes hledáček lidi, kteří pro Smetanovu Litomyšl pracují s obrovským nasazením a s obrovským nadšením.
Se základním výběrem ze stovky výstavních zvětšenin mu pomáhala nejvíce přítelkyně. „U nás v obýváku visely prádelní šňůry, na nichž byly pověšené snímky. Dlouho jsem se ně díval. Vknize se objevily pouze ty, které doslova přežily kritický pohled," přiblížil výběr černobílých snímků nafocených na kinofilm. „Jsem ze starší školy a tradiční česká fotografie byla černobílá. Pokud používám barvu, musí mít pro mě nějaký význam. A tady, myslím, je pro mě barva nadbytečná."

* Kdy jste dostal první fotoaparát?

Můj otec byl amatérský fotograf, takže vášeň k fotografii přešla od něho. Už v dětském věku jsem chodil do fotokroužku a měl jsem první měchový přístroj na snímky.

* Jakým fotíte nyní?

Jsem trochu maniak, protože fotoaparáty sbírám léta. Moje sbírka má více než 500 aparátů. K fotografování mi ale stačí jeden jediný přístroj, a je to Leica M7.

* Ceníte si nějakého sběratelského kousku?

Vlastním úžasné unikáty. Některých přístrojů bylo vyrobeno jen čtrnáct. Špionážních aparátů Tonda existovalo padesát, co vím. To jsou takové moje sběratelské lahůdky

Dramaturgie opery měla šťastnou ruku

3.7.2008 Svitavský deník str. 3 Svitavsko
ZDENĚKVANDAS

Už teď se dá říci, že dramaturgie slavnostního ročníku měla ve volbě operních večerů šťastnou ruku. Po Libuši, Prodané nevěstě a Nabuccovi přišla na řadu brněnská inscenace Lazebníka sevillského.
Ten se na festivalu hrál zatím jen jednou, v roce 1995 v bratislavském provedení s Martinem Babjakem v titulní úloze. Tato nová inscenace Janáčkovy opery Národního divadla Brno měla premiéru 7. prosince minulého roku a byla nastudována ve dvojím až trojím obsazení. Lze říci, že brněnští do Litomyšle přivezli skutečně první garnituru sólistů.
Rossini koncipoval tuto operu tak, že druhé jednání, v němž příběh vrcholí, je spíše ansámblové, zatímco v první části má každá z hlavních postav svou velkou árii. Vše začíná zastaveníčkem Almavivy pod balkónem v podání Jaroslava Březiny. Ten zde dostal podstatně víc příležitostí předvést svůj pěkný tenor, než tomu bylo v postavě Vaška, ale komediální nadání nezapřel ani jako mladý hrabě v několika převlecích.
Slavnou kavatinu Figara podal Vladimír Chmelo na úrovni pěvce, který je dnes jedním ze špičkových barytonů u nás. Před týdnem Mařenka v Prodance, teď lišácká Rosina - toť Pavla Vykopalová ze Státní opery, hostující často i jinde. Také ona si svou árii patřičně vychutnala. Ladislav Mlejnek v proslulé árii Basilia o pomluvě v duchu režie zapojil do hry i orchestr a první řady publika. Konečně Jiří Sulženko jako Bartolo: skladatel do střední části árie předepsal přímo ďábelské staccato, zkušený pěvec za ně sklidil aplaus snad největší. A že se bouřlivě tleskalo po každé árii či duetu!
Režie střízlivá, scénické provedení bez nějakých extravagancí, kostýmy dobové s mírným posunem k modernímu pojetí. Sbor zde nehraje velkou roli, vše je v rukou sólistů a orchestru pod vedením dirigenta Davida Švece.
Celkově není divu, že na domovské scéně v Brně má inscenace značný úspěch. Soubor s ní může vyjet kamkoliv, vřelý ohlas náročného litomyšlského publika budiž toho dokladem.

Cena Ď pro Smetanovu Litomyšl

3.7.2008 Svitavský deník str. 3 Svitavsko
(ik)

Kolegium pro vyjádření díků českým mecenášům za podporu kultury a charity ocenilo práci ředitele Smetanovy Litomyšle Jana Pikny. V pražském Stavovském divadle převzal Cenu Ď za vynikající práci pro festival a mnohaletou prestižní propagaci českého národa. V kategorii Vzor etiky a národní hrdosti byl nominován také Václav Moravec, Vlastimil Harapes, Václav Klaus nebo Milan Knížák.

Bez kávy? Jen stěží

3.7.2008 Svitavský deník str. 3 Svitavsko
(mag)

O rodinnou atmosféru festivalu se stará také Eva Piknová, která má na starosti hosty, vstupenky či reklamu.

* Festival pomalu končí. Co považujete za nejpříjemnější okamžik letošního ročníku?

Asi nemá smysl zmiňovat všechny krásné umělecké zážitky, o těch jste jistě slyšeli od jiných. Ale jeden zcela prozaický nastal ve čtvrtek 26. června kolem poledne, kdy jsme se po bouři opět dočkali zapojení elektrického proudu a s ním vytoužené kávy. Bez ní bych festival zvládala jen stěží.

* Jak vypadal váš běžný festivalový den?

Vstupenky, hosté, telefonáty, ubytování, Amélie z Montmartru (moje znělka na mobilu), rodina, sponzorské reklamy, loga, fotografie, články, odpovědi novinářům, .... pardon, volá mě Amélie.

* Z reklamního pohledu patřil festival k těm úspěšným?

Hodnotit by měli jiní, ale mámdojem, že se o nás ví a hovoří. Když se pan profesor Halík vrátil v neděli z Prahy, dokonce tvrdil, že i tam se nemluví o ničem jiném než o litomyšlském festivalu. (Otázkou zůstává, jakou roli v tom sehrál orkán.)

* Kdy pro vás končí festival? Odjedete hodně daleko, nebo zůstanete na chalupě?

Festival pro nás nekončí nikdy - tak nějak v duchu věty „Král je mrtev - ať žije král!"A ptáte-li se na nás, týden po festivalu vypadáme také jako mrtví. Děti by vám mohly vyprávět: „...a zase spěj!"