Opera – nadčasový fenomén

TISK , Datum: 05.08.2019 , Zdroj: Haló noviny , Strana: 9 , Autor: Tomáš HEJZLAR , Vytištěno: 43 000 , Rubrika: Kultura, hudba , Země: Česko

Hudebně dramatické umění je svým významem i posláním jedním z nejstarších uměleckých útvarů, současně je také realizačně pravděpodobně nejnáročnější. Spojuje totiž více složek, než je obvyklé během představení činoherních či baletních.

Příznivci opery tvoří neodmyslitelnou součást hudbymilovné veřejnosti. Vynikají nezřídka kvalitními teoretickými znalostmi, zajíždějí do jednotlivých operních domů či na stagiony a operní festivaly, jež se zejména po druhé světové válce začaly výrazně prosazovat a úspěšně rozvíjet.

K nejznámějším takovým událostem dlouhodobě patří především festival v rakouském Salcburku, věnující se profilačně odkazu Mozartovu, nebo dlouhodobě pietně tradovaný dlouholetý operní cyklus v německém Bayreuthu s tradicemi wagnerovskými. S širším tematickým zaměřením se však lze průběžně setkávat i jinde, u nás především v rámci renomovaného festivalu Smetanova Litomyšl (SL). Je umělecky plně souměřitelný s Pražským jarem (PJ). Obě akce se sice oficiálně zrodily až po druhé světové válce, jejich počátky ovšem vycházejí z časově mnohem delšího zázemí. Historicky sahají do meziválečného údobí.

Jako u nás jediný programově specificky zaměřený hudební festival se SL svébytně etablovala coby přehlídka zpočátku výhradně smetanovského operního odkazu. Nemalý podíl na jejím zrodu a dalším zdárném průběhu měl nepochybně muzikolog Zdeněk Nejedlý - nejen dokonalý znalec Smetanova odkazu, ale současně také zanícený propagátor dotyčných idejí. Díky Nejedlého ojedinělé přízni se akce těšila od konce čtyřicátých let minulého století až do jeho skonu (1962) velkému zájmu dobového - tedy i politického - establishmentu.

Litomyšlská přehlídka se nikdy nestala jen elitní (natož elitářskou!) »ukázkovou« společenskou záležitostí. Skýtala totiž mimořádný prostor různým zájmovým seskupením. Už v době svého zrodu a následné kulminace se stala festivalem vpravdě národním. Vstupenky byly cenově běžně dostupné k uspokojení přirozených tužeb širokých vrstev obyvatelstva. Litomyšlská veřejnost i publikum z okolních spádových oblastí to pravidelně vysoce oceňovaly. Platí to dosud.

Na cenné - veskrze pozitivní -předpoklady a dané skutečnosti ústrojně navázalo i »polistopadové« vpravdě osvícené a profesionálně dokonale připravené vedení SL. Pořadatelé si okamžitě uvědomili, že jakákoliv exkluzivní separace je už v zárodku kontraproduktivní, dokonce škodlivá. V duchu dřívějších tradic SL tudíž akce nadále pokračovala ve »všelidovém« snažení a nadšení, zatímco naopak jiné podobné kulturně umělecké aktivity se v té době, tedy v devadesátých letech minulého století, mnohdy orientovaly spíše na movitější, převážně jen snobskou klientelu.

Cennou předností »polistopadového« vývoje SL je také dramaturgické rozšíření. Smetanovu hudbu totiž festival důsledně vřazuje do širších kontextů tvorby nejen skladatelových současníků, nýbrž koncepci projektu pořadatelé rozšířili dokonce i na operní díla z mnohem širšího časového údobí, vlastně až po současnost. To by zřejmě za dob akademika Nejedlého působilo spíše názorové nevole. Vývoj společnosti však naznačuje, že to byl krok správný a progresivní. Ani operu nelze totiž systémově uzavírat do tematických a jiných pomyslných »škatulek«.

Letos zájemci mohli během SL spatřit dokonce také výseč z operního i dalšího odkazu výsostných zjevů 20. století Bohuslava Martinů a Dmitrije Šostakoviče. Pro jiný typ publika zase ostravské Národní divadlo moravskoslezské v Litomyšli inscenovalo dokonce kultovní rockovou operu Jesus Christ Superstar. Nejednalo se jistě o dramaturgický úlet, vždyť i toto (spíše muzikálově orientované) dílo se již stalo nezastupitelnou, až ikonickou součástí hudebně dramatické tvorby 20. století, podobně jako jsou nyní již do klasické kategorie řazena také díla Leonarda Bernsteina a dalších velkých zjevů nové epochy.

Čas nelze zastavit žádnými formami zapšklého příkaznictví. Tvůrci programové linie SL však neopomíjejí ve své nápadité koncepci systematicky připomínat různé (resp. všechny) časové, tedy i vrcholné zástupce výše zmiňovaných časových epoch a odlišujících se směrů.

Letošní 61. ročník SL tedy opět nabídl možnost poznávání a cenných srovnávání pojetí či interpretací importovaných z různých operních domů. Věřme, že dojde také na častější přítomnost slovenských interpretů, jak bývalo během SL kdysi dobrým zvykem.

Zpřístupňování různých výkladových pohledů, tedy i realizací, je vhodné, dokonce velmi potřebné. Také proto, že pravidelně se konající pražská přehlídka OPERA se letos z provozních důvodů neuskutečňuje. Do východočeské Litomyšle, jakési »operní Mekky«, se tedy opět sjížděli zájemci snad ze všech končin republiky. Jen co si matně pamatuji, pozdravil jsem se tam s návštěvníky z Brna, Českých Budějovic, Liberce, Olomouce, Plzně, s diváky dokonce až z Ostravy či Ústí nad Labem, ba ještě dále. Třeba z Děčína, Karlových Varů, Krnova, Znojma a odjinud. Litomyšlští pořadatelé tedy lákají zájemce zblízka stejně jako z dalekých obcí a měst, například také Českého Krumlova, Domažlic, Jihlavy, Klatov, Telče a odjinud. Na konkrétní přesnou statistiku jsem však neměl čas, ale ani výdrž. Prožívali jsme přece únavnou dobu tropických dnů... K tematice se naposledy vrátíme v sobotu.