Dobře namíchaný koktejl umění

9.7.2018   Lidové noviny   str. 8   Kultura   LENKA LINDAUROVÁ    

Smetanova Litomyšl, créme de la créme mezi tradičními hudebními festivaly, oslavila letos šedesáté výročí. Málokdo ale ví, že její součástí je také již počtrnácté svébytná sekce Smetanova výtvarná Litomyšl.

Nejde však o nápad tohoto století, již od počátku festivalu provázely koncertní program také nějaké výstavy umění. Návštěvníci Litomyšle si i bez oslav všímají, jak město koexistuje stále více s uměním, jak se stará o veřejný prostor, chlubí se Váchalovým Museem-Portmoneem, zve umělce a podporuje i výtvarné projekty v širším okolí.

Letošní výtvarná Litomyšl, jejíž hlavní program skončil v sobotu, nabídla téměř třicítku akcí, její dramaturgie byla ale trochu matoucí. V centru dění se konaly speciální výstavy podpořené nadací Bohemian Heritage Fund, jež stojí za celým festivalem. Výstavy Poutníci (pandán k hudební premiéře kantáty Český poutník) a Krajinou mého srdce navazovaly na konzervativní tradici doprovodných výstav. Obě byly přehlídkou děl převážně ze soukromých sbírek. Soubor krajin Mařákových žáků ze sbírky Miroslava Macka se vrací přímo do 19. století stejně jako výstava Mistři českého umění 19. století na festivalu v roce 1949. Poutníci představovali práce českých i slovenských umělců-emigrantů, kteří se stali poutníky z politických důvodů od dob první světové války (koncept částečně odkazoval k výstavě Zastihla je noc, která se uskutečnila v Moravské galerii v roce 2015). Obě výstavy byly populárně připraveny pro široké divácké spektrum a neměly větší ambici než zpříjemnit festival. Přesto byly překvapivě dobře instalovány a vybaveny kvalitními katalogy.

Tajemný vstup do podzemí

Náročnější návštěvníky letos potěšily realizace dvojice Václava Ciglera a Michala Motyčky, které dokazují, že současné formy umění nemusejí být v rozporu s tradicionalismem a že protiklady mohou vytvářet silné napětí.

V kryptě kostela Nalezení sv. Kříže vytvořili tajemný vstup na vodní hladinu Otevřený hrob, v Klášterních zahradách odhalili nový abstraktní objekt Jsme 100 zrcadlící okolí. Jednoznačně nejlepším projektem však byla jejich výstava Událost místa v soukromé Galerii Miroslava Kubíka, která výrazně přesáhla české lokální stereotypy a nabídla perfekcionisticky dotažené minimalistické instalace. Všechna jejich díla je možné v Litomyšli vidět do 8. září, Jsme 100 zůstává v klášterní zahradě až do listopadu. Diváckým zážitkem byl letos také nově otevřený pavilon Kulturák Archa v Lubné, což je architektonický objekt sochaře Jiřího Příhody původně vystavený u Trojského zámku v roce 2016, který hostí do 15. srpna látkové objekty Mileny Dopitové pod názvem Měkké dovednosti. Jeho návštěvu je ale potřeba předem telefonicky domluvit.

Kdo budí křehkost?

Třešničkou na litomyšlském dortu byla bezesporu malá, ale plná výstava hvězdy současného umění Krištofa Kintery v Galerii Zdeňka Sklenáře Jsem kus klacku natřenej na bílo. Ochutnávka z ironického Kinterova depozitáře marných věcí tak zlehčovala vážnou oficiální atmosféru festivalu. Překvapením byla také malá přehlídka skláře a nedalekého rodáka Jaroslava Brychty v Městské galerii v domě U Rytířů. Jako průkopník nové moderní formy skla experimentoval s figurální tvorbou miniatur, jež zůstala nadčasová. Jeho Kdo křehkost k pohybu probudil potrvá do 9. září.

Pro nováčky bylo zajímavé vidět soukromou White Gallery v Osíku s málo známými pracemi malířky Ludmily Jandové, která zde žila.

Řada dalších akcí patřila k běžnému programu institucí, které se k festivalu připojily a většinou nenabízely nic specifického. V případě Městské obrazárny se v programu festivalu nabízela kurátorská výstava, která je však ve skutečnosti již tři roky stálou expozicí z místních sbírek.

Výtvarná Litomyšl je ukázkou značné snahy naplnit pestrý program a nalákat různorodé publikum. Její šíře jde na úkor kvality – tak jako ostatně u všech akcí platí, že méně je více a že v budoucnu by se dramaturgie projektu měla koncentrovat spíš na kvalitu a srozumitelný koncept akce. Celému festivalu pak škodí reklamní smog, zahlcenost města graficky nedotaženými upoutávkami, plakáty a navigacemi. Přesto lze potvrdit, že ani náročný divák nebude letos zklamán a zkrátka si vybere.