Pohledem diváka: Festivalové rozjímání takříkajíc po druhé třetině

kaspar2Popravdě řečeno, Smetanova Litomyšl pro nás každoročně začíná už zveřejněním programu, po kterém následuje pár dní lehce vzrušených debat a vyjasňování si, co by který člen rodiny rád viděl a slyšel, a co by byl naopak ochoten oželet, výsledkem čehož bývá kompromis v tom nejlepším slova smyslu. Samozřejmě ještě před zahájením předprodeje.

Ve Studiu 6 České televize se o letošním festivalu hovořilo jako o rekordním. Pro nás je ale právě probíhající ročník také zvláštní svým na první pohled neobyčejně pevným spojením festivalového dění s doprovodným programem v Klášterních zahradách, který pro některé návštěvníky vytváří téměř rovnocennou alternativu k pořadům na všech hlavních pódiích. Pro další se stává zdrojem velkých dilemat, čemu dát vlastně přednost. K tomu všemu se přidává ještě Smetanova výtvarná Litomyšl, a ve výsledku vzniká něco, co lze jen stěží popsat slovy, něco, co buduje, povznáší, kultivuje a přetrvává… Slavnostní zahajovací koncert jsme zhlédli díky přímému přenosu ČT art v pohodlí domova. Televizní kamera má sice své limity, ale zážitek z právě začínajícího hudebního svátku byl téměř dokonalý. První „živou“ návštěvu jsme si tentokrát nechali na závěr Smetanového víkendu s Českou spořitelnou a mohli tak prožít nedělní večer ve společnosti dětských pěveckých sborů a souboru Musica Bohemica pod laskavou, avšak velmi jistou taktovkou Jaroslava Krčka. Dalším zastavením se pro nás staly Goldbergovské variace v podání Romana Patočky, Jakuba Fišera a Jiřího Bárty. Možná, že klavírní provedení si s ohledem na originál, napsaný pro dvoumanuálové cembalo, od interpreta žádá více virtuozity, posluchačsky zajímavější se však zdá být právě Sitkovetského úprava pro smyčcové trio, byť ta trochu provokuje otázkou, kde je hranice mezi transkripcí a prakticky novým, svébytným dílem. K vrcholům středečního večera, prostoupeného vzdáleným zněním hromu a vonícího po dešti, patřily pasáže, kde spolu vedou dialog housle a violoncello, a snové pizzicato. V postupně se šeřícím chrámu Povýšení sv. kříže každopádně stačilo jen přivřít oči a vychutnávat si každý tón jednoho z nejrafinovanějších děl Bachovy tvorby. A ať už je historka o pozadí vzniku díla pravdivá, či nikoli, představa, jak skladatelův žák Johann Theophilus Goldberg hraje tyto variace za bezesných nocí knížeti von Keyserlingovi, se tak nějak automaticky nabízela. Dcery nám evidentně rostou, protože letos s díky odmítly naše pozvání (nebo nás možná odmítly pozvat) na některý z dětských pořadů. Ta starší nám to ale za obě dvě plně vynahradila svou aktivní účastí na vystoupení orchestru Giovanni archi v Klášterních zahradách. Byť nás v rámci letošní Smetanovy Litomyšle čeká ještě nejeden strhující pořad, tenhle zážitek pro nás zůstane jednoznačně tím nejsilnějším; to pro příběh, který se za ním skrývá a který se už – napsán perem mnohem povolanějším – na stránkách Festivalových novin objevil. A tak dodám snad jen to, že je úchvatné sledovat, jak profesionální umělci na hlavní festivalové scéně mají své mladé následovníky na té doprovodné a všechny dohromady je spojuje něco tak ušlechtilého, jako je láska k hudbě. Hudebníky soustředěné kolem hornisty a dirigenta Radka Baboráka obdivujeme už dlouho, ale naživo jsme je poprvé viděli až při loňském Dni s Haydnem. Když se k oblíbenému tělesu přidá i oblíbená hudba – tedy třeba ta od Ástora Piazzolly, ozvláštněná navíc tancem a příběhem, byla letos volba pořadu Tango na cestách jasná. A elektrizující horký letní večer prožitý ve Smetanově domě, kde došlo i na pěvecký vstup uměleckého vedoucího, a dokonce i na sněhové vločky, nám její správnost jen potvrdil. Nějaké návštěvy právě probíhajícího festivalu samozřejmě ještě plánujeme. Bude mezi ně patřit i jeden z nejdříve vyprodaných pořadů letošního ročníku nazvaný prostě Händel a Plachetka, na který se už teď moc těšíme. Doufáme, že zazní i sbor z našich nejmilejších, See, the Conqu'ring Hero Comes z oratoria Juda Makabejský, proslavený později jako hymnus s textem Edmonda Louise Budryho, ve kterém radostně a mocně rezonuje nejúžasnější poselství Velikonoc, sbor, který i sami tak rádi zpíváme… Těšíme se třeba také na zastavení s texty Václava Havla, odpoledne s Pavlem Šporclem a konečně i na závěrečný koncert. Je toho zkrátka dost, co by se dalo nadšeně reflektovat, co ale s ohledem na datum musí zatím nahradit neméně nadšená vize nebo snad preview. Sečteno a dvakrát podtrženo: Smetanova Litomyšl, to jsou pro nás vždycky tři nádherné týdny (tento rok vlastně ještě o něco víc) v krásném prostředí, pestrá programová nabídka, výtečná dramaturgie, skvělá organizace, bezvadně propracované PR a k tomu jasná názorová identita. A nad tím vším ční skvostné výkony na pódiích a strhující atmosféra v hledištích. Na své si i letos musí přijít snad každý. Tak tedy díky za vše a mnoho zdaru pro tu závěrečnou festivalovou třetinu a koneckonců i pro příští ročník, jehož kontury se pořadatelům nepochybně rýsují v mysli už nyní.

Jaromír Kašpar

Vyšlo ve Festivalových novinách č. 5, 3. července 2019