Spokojenost ano, nikoli uspokojení

vojtechV hledištích Smetanovy Litomyšle sedí téměř při každém pořadu. Bedlivě sleduje a naslouchá. Umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle VOJTĚCH STŘÍTESKÝ, v jehož rukách je dramaturgie festivalu, si všímá každého detailu. Nyní se s vámi, milí čtenáři, podělí o své dojmy a nabídne i malou ochutnávku z ročníku příštího.

Odkdy a jak vznikala dramaturgie letošní Smetanovy Litomyšle?

První projekty byly domlouvány již v roce 2015, o rok později se už jednalo o konkrétních titulech. Například s Jakubem Hrůšou, Českou filharmonií i dalšími. Záměrem bylo soustředit se v jubilejním roce ještě více na dílo Bedřicha Smetany, pokračovat v cyklu Faustus i cyklu bachovském a připomenout některá důležitá výročí. Velký, resp. stále větší prostor věnujeme dětem a mládeži, toho dokladem je například realizace finálního projektu MenART.

Sledujete každý pořad, na který jste se nejvíc těšil, resp. těšíte?

Sleduji samozřejmě každý pořad, který je do programu zařazen, jen jej nemohu vidět v reprízách, kdy musím být zase na jiném místě. Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale vždy se nejvíce těším na pořady, které nás teprve čekají. Letos na Hry o Marii, Dalibora, Charlotte a Sólo pro 100 smyčců. A samozřejmě na Velké finále. Ale protože jsem na něm zainteresován jako moderátor, tak z něj mám i samozřejmý respekt.

Byl během letošního festivalu okamžik, kdy jste byl mile překvapen či naopak něčím zklamán? Myslím tím v jakémkoli směru.

Takových okamžiků je samozřejmě dost a jsem velmi rád, že ty první výrazně převažují. Nechci reagovat pouze na interpretační úroveň, to by nejspíš nebylo příliš čtivé. Spíše překvapivé perličky: třeba ani já jsem nevěděl, že v hledišti pořadu Tango na cestách bude sedět jeden z nejlepších tanečníků tanga na světa, Javier Antar, a že se svojí partnerkou Patricií Porákovou doslova „vystřihnou“ úžasný přídavek. Na druhou stranu jsem nemohl mít radost z verze Vltavy, kterou nás zaskočil pan dirigent Fedosejev. Zřejmě netušil, že pro nás je takřka posvátná každá její nota. Ovšem následná suita z Labutího jezera vše přebila! Nu a pak jsou tu večery se Svatou Ludmilou, Lady Macbeth, Olgou Peretyatko, Magdalenou Koženou nebo Smetanovo Trio g moll – to jsou chvíle opravdového naplnění, resp. štěstí. Z čeho jsem naopak neustále nesvůj, a to se opakuji, je skutečnost, že řada lidí vydá několik set korun za vstupenku, ale už si za pár korun nepořídí program pořadu. Myslím, že o dost přicházejí, protože se nechce věřit tomu, že všechny skladby předem znají. Ale obecně považuji naše diváky za festivalový poklad! Vím dobře, o čem mluvím, navštěvujeme s kolegy mnoho koncertů, operních představení a hudebních přehlídek. A ti naši jsou prostě jedineční a také za to, jak dokáží být – třeba při bouři a přerušení koncertu – trpěliví a disciplinovaní, jim patří opravdu velký dík!

Hudební literatura se zdá být nevyčerpatelná. Jaké dílo byste rád zařadil do programu, ale stále se to nedaří?

Tak to by byl výčet ještě delší, než kdybych mluvil o svých vjemech a pocitech z interpretačních výkonů! (smích) Mám několik stran A4 vhodných či pro festival zajímavých titulů, které navíc průběžně doplňuji. Nejen, že se píší skladby nové, ony se také objevují skladby staré – zapomenuté, či archivní. Ale co hlavně – člověk se neustále, vlastně celý život, doučuje. Mě na školách předmět dějiny hudby vždycky nesmírně bavil, ale nemáte nejmenší naději obsáhnout všechny autory a všechny skladby. Jistě, máte určitý fundus, z nějž můžete spolehlivě vycházet. Musíte se však stále seznamovat s tím, co jste dosud neslyšeli, s novinkami, vyhledávat je, poslouchat, být ve střehu. Dnes máme naštěstí úplně jiné možnosti než před takovými třemi desítkami let, kdy jsme šli buď na operu nebo koncert, nebo poslouchali rádio, gramofon nebo magnetofon. Dneska? Je toho víc, než stačíme zachytit a zpracovat! Vše předešlé plus namátkou Youtube, Spotify, na klasiku specializované satelitní rozhlasové stanice, kina, televize i kanály v letadle, CD, DVD, miniaturní přehrávače, kam chcete – do auta, na kolo, na běh, prakticky neomezený přenos dat… Nikdy nevíte, kdy a kde na co zajímavého narazíte. Pro mne jsou trvale velkým zdrojem také film, ale i přenosy různých ceremoniálů i vrcholných sportovních událostí. Jejich sledování je důležité i z hlediska inovací, nápadů a posunů vnímání dramaturgie. A buďte si jistá, že připravenost i reakce posluchače se mění – to za ta léta mohu posoudit! Jinak si nemyslím, že by bylo nějaké dílo, které se „nedaří“ uvést. Ale existuje jedna kompozice, kde se toho ke zdárné litomyšlské realizaci musí hodně „sejít“: musí nazrát doba, musíme mít zaručen skvělý orchestr, tři vrcholně disponované sbory, opravdu mimořádné sólisty a výraznou osobnost dirigentskou. Onou skladbou jsou monumentální Písně z Gurre Arnolda Schönberga a těším se z toho, že o projektu již s jedním z nejlepších dirigentů současnosti zcela vážně diskutujeme.

Běží cyklus Faustus. Máte v plánu také nějaký další cyklus? A jaké další projekty připravujete?

Ještě bych se rád vrátil, nejspíše v roce 2021, k Faustovi. Určitě ke Schnittkeho kantátě, ve hře je i rekonstrukce jisté, původně televizní opery na dané téma. V zásadě musí jít vždy o námět velmi nosný a o víceletý cyklus, protože festival trvá téměř měsíc a není možné uvést jen v jediném ročníku tři čtyři díla, v každém víkendu jedno. To by jen málokdo mohl navštívit jako celek, a to pak postrádá smysl. Aktuálně připravuji, asi také pro 2021, hudebně-obrazovou báseň Sinfonia Fišeriana II., moc rád bych pracoval na dalším literárně-hudebním pořadu pro jízdárnu. Mám dvě témata, shodou okolností obě s notnou dávkou humoru. Pár měsíců pracuji na skice libreta k opeře pro děti a dospělé, kteří nestárnou – to je ale samozřejmě běh na dlouhou trať. O nápady nouzi nemám, schází dostatek času a klidu na jejich realizaci.

Letos na Smetanově Litomyšli diváci neviděli balet. Co příští rok?

To je oprávněný dotaz. Pokud vše vyjde dle představ, budou v příštím ročníku baletu a tanci věnovány hned tři nebo čtyři večery! Nepřekvapí asi, že máme velký zájem uvést Špalíček Bohuslava Martinů v novém nastudování Národního divadla. Chystáme také Tři mušketýry, projekt skladatele Jana Kučery a kanadského choreografa Paula Chalmera, který je mimořádně úspěšný hned od ostravské světové premiéry.

Můžete prozradit ještě nějaké další plány a zajímavosti z programu roku 2020?

62. Smetanova Litomyšl se bude konat od čtvrtka 11. června do pondělí 6. července 2020. V tuto chvíli je plánován totožný počet pořadů jako letos, tedy třiačtyřicet. Mezi hlavními hosty budou, samozřejmě kromě Adama Plachetky a České filharmonie, také Opera Slovenského národního divadla, která k nám zavítá po čtvrtstoletí, a též Slovenská filharmonie s šéfdirigentem Jamesem Juddem. Velkou pozornost jistě přitáhnou vystoupení Pavla Černocha nebo Lukáše Vondráčka; Semjon Byčkov uvede Mahlerovu 5. symfonii a Mou vlast. Velký prostor bude věnován 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena a novým nastudováním opery Jsem kněžna bláznů připomeneme též 200. výročí narození Boženy Němcové. Z dalších operních titulů se můžeme těšit třeba na Aidu, Figarovu svatbu, a především na Heřmanovu inscenaci Libuše, kterou z prostorových důvodů uvedeme zcela mimořádně na zdejším zimním stadiónu. Na jeviště zámeckého nádvoří by se prostě vůbec nevešla. V prosinci seznámíme s termíny a hlavní programovou osou naše partnery, mecenáše a sponzory, v lednu v Rudolfinu představíme kompletní program široké veřejnosti a ve středu 4. března začne prodej vstupenek.

Ještě je před námi několik dní do konce festivalu, ale pokud byste měl už nyní hodnotit?

To já si netroufám – vždyť k tomu ani nejsem ten povolaný. Po dvou třetinách odehraných pořadů samozřejmě velmi dobře vidím, co se nám daří, kde musím, resp. musíme přidat. Obecně jsem však samozřejmě spokojen. Rouhal bych se, kdybych řekl cokoli jiného. Počasí nám spíše přeje a býváme svědky i mimořádných uměleckých vystoupení, která snesou tvrdá měřítka. Takže spokojenost, nikoli uspokojení – ještě je toho tolik před námi!

Rozhovor byl pořízen 29. června 2019.