„Musíme přijet do Litomyšle připraveni se stoprocentní jistotou”

Leoš Svárovský o projektu Sólo pro 100 smyčců

svarovskyV programu Smetanovy Litomyšle figuruje letos jeho jméno dvakrát. V třetí a pak v předposlední den festivalu. V rozhovoru se dirigent LEOŠ SVÁROVSKÝ dotýká obou termínů – vzpomíná na červnovou bouři při operním recitálu a přibližuje přípravu na červencový koncert Sólo pro sto smyčců. A prozrazuje také, že jeho vztah k Litomyšli má i velmi osobní rovinu.

Jak vzpomínáš na první ze svých letošních koncertů na Smetanově Litomyšli?

Operní recitál Olgy Peretyatko přerušila bouře a průtrž mračen. Překvapení, které nás potkalo v podobě přívalového deště během koncertu, bylo naprosto nečekané. Ještě generálka probíhala v úmorném vedru, bylo určitě přes třicet a ze všech nás lilo, i když jsme byli v chládku. Pak se ale zatáhlo a večer, po čtyřech číslech, přišla pořádná sprška. Hlásil jsem ještě, že se pokusíme být silnější než hluk na zastřešení. Ale déšť a vítr přehlušovaly zvuk orchestru natolik, že jsme to po nějakých dvaceti taktech vzdali. Sólistka, orchestr i publikum vyrušení vzali mile a statečně, všichni souhlasili s neplánovanou přestávkou – a hlavně sólistka souhlasila s tím, že nezkrátí koncert ani o jedno číslo. Na druhou polovinu koncertu jí tak zbylo sedm árií za sebou, což byl nakonec skutečně heroický výkon. Všichni ho ocenili standing ovation, takže jsem měl báječný pocit… Pak jsme ještě seděli před zámkem na takové malé recepci a chodili kolem neustále lidé z publika a chtěli se se sólistkou fotit, gratulovali jí…

Byla mimochodem Olga Peretyatko také alespoň trochu rozmarná, nebo jen a jen profesionální?

Je to skutečně sopránová hvězda první velikosti, stačí si otevřít programy slavných festivalů a operních domů. Byla velice milá a její přístup byl naprosto, naprosto profesionální. Žádné rozmary… Rozmary většinou plynou z nějakého komplexu. Většinou ty skutečné hvězdy jsou naprosto normální. Všichni lidé, kteří jsou skutečnými hvězdami, jsou jimi nejen na pódiu, ale i v soukromí.

Na čem pracuješ v těchto týdnech?

Teď jsem přednedávnem byl v Koreji a dirigoval jsem celosvětový orchestr, který tam sezvali, dva koncerty pro charitu. Vladimirem Fedosejevem jsem pravidelně zván do Moskvy, letos jsem tam například dirigoval výběr ze Slovanských tanců. V polovině května jsem vystoupil v Berlíně a v Praze na koncertech k výročí Milana Rastislava Štefánika spolu s orchestrem ze Žiliny a s fenomenálním sólistou – ani ne jedenáctiletým slovenským houslistou Teo Gertlerem. Ten kluk má housle tříčtvrtky, ale provedl koncert Felixe Mendelssohna-Bartholdyho – nebojím se říci – naprosto dokonale! Světový talent. Mám také koncert na závěr padesáté sezóny filharmonie v Košicích. I to je ještě před 6. červencem, před koncertem v Litomyšli.

A po něm?

V srpnu mě čeká doprovod operního recitálu na festivalu v Českém Krumlově. I tam mají velkou tradici. A pak mám zaslouženou dovolenou. Letos jsem už mnoho a mnoho jezdil po světě… Ale nekončí to – například na Vánoce budu u Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra. Kazushi Ono, tamní šéfdirigent, mě pozval na dirigování Beethovenovy Deváté symfonie ve třech prestižních sálech. Takové věci se neodmítají… Počítal jsem to – a v letošním kalendářním roce budu mít celkem osmdesát sedm koncertů, což je docela velké penzum.

Vracíš se do Litomyšle v sobotu 6. července dirigovat koncert nazvaný Sólo pro sto smyčců. Bude jich v orchestru opravdu stovka?

Ano, je to přesně spočítané. Jde o kombinaci tří orchestrů – Janáčkovy filharmonie Ostrava, Moravská filharmonie Olomouc a pak samozřejmě – protože Litomyšl je v Pardubickém kraji – nesmí chybět Komorní filharmonie Pardubice. Byl jsem shodou okolností dvanáct let jejím šéfdirigentem, takže to bude opět velmi milé setkání… Koncert pro sto smyčců je skvělý nápad. Letos už jde o pokračování – první podobný jsme hráli na Smetanově Litomyšli před třemi roky. Na programu jsou Suk, Mahler, Holst, Martinů... To všechno si umíme představit… …ano, na Martinů se moc těším, je správné, že ho v programu máme – má letos výročí. A pokud se týká Mahlera, tak musím upozornit, že hrajeme slavné Adagietto z Páté symfonie. A tam, jak víme, je důležitá harfa. Takže výjimka mezi těmi sto smyčci…

Co ale můžeme čekat od hudby Karla Jenkinse?

Její největší kontrasty se pohybují v dynamické rovině. Bouřlivá fortissima s žádným komorním orchestrem v malém obsazení není možné vystihnout. Teprve síla a volumen stovky smyčců tomu skutečně dá potřebný náboj.

A jak velkou scénou je finále z Glassovy Třetí symfonie?

Symfonickou tvorbou patří Glass ke špičce americké kompoziční školy, s Johnem Adamsem patří k minimalistům, i když zrovna on sám tohle zařazení rád nemá. Jeho hudba je pro dirigenta velice náročná – co takt, to jiné metrum. Vyžaduje nejméně stopadesátiprocentní koncentraci.

Objíždíš na zkoušky Ostravu, Olomouc a Pardubice, nebo se někde sejdete všichni najednou?

Nemám žádné asistenty, kteří by zkoušeli u orchestrů. Sám si to objedu a nazkouším. Nejdřív jedu vlakem do Ostravy, kde mám tři velké zkoušky. Z Ostravy jedu do Olomouce, tam mám také tři zkoušky. A pak jedu do Pardubic, kde mám také tři zkoušky. Potom se všichni dohromady k jedné velké generálce setkáme skutečně až v Litomyšli. A následuje okamžitě koncert. Tady už končí legrace! Zkoušíme ve zkušebnách jednotlivých orchestrů, ale razance spojené stovky smyčců bude úplně jiná. A hlavně – je to open air koncert, takže i prostředí jiné, jiná akustika… Musíme přijet do Litomyšle připraveni se stoprocentní jistotou.

Mnozí zdůrazňují jedinečnost litomyšlské atmosféry. Platí to i pro tebe?

Ano, naprosto se s tím ztotožňuji. Po shonu celé sezony člověk přijede do Litomyšle, když zkouší, tak mu nad hlavou létají ptáci a zpívají, snaží se soupeřit. A vůbec celková nálada tohoto – dá se říci – malého města, které je tak úžasně bohaté na kulturu... Pocit z přítomnosti Bedřicha Smetany… Úžasné prostředí zámku… Technické vymoženosti, které festival věnoval do zastřešení celého nádvoří... Pánbůh zaplať za to, že takovéhle festivaly jsou a že je takové publikum, které přijde... Národní festival Smetanova Litomyšl jím není jen podle názvu. Rozsahem financí a koncertů je evidentně největším festivalem u nás po Pražském jaru. Obrovský podnik spojený s výstavami… Pánbůh zaplať za to, že jsou lidé, kteří jsou schopni něco takového zorganizovat!

Nepočítal jsi náhodou, kolikrát už jsi na Smetanově Litomyšli dirigoval?

Nepočítal! Ale vím, že titulů, které jsem tam dirigoval, je nepočítaně. První dirigentské vystoupení na Smetanové Litomyšli jsem měl před nějakými nejméně patnácti nebo sedmnácti lety. Můj vztah s vedením festivalu je upřímný a přátelský a zasahuje i do osobní roviny. Protože v době, kdy byl umělecký ředitel Vojtěch Stříteský místostarostou, nás v Litomyšli oddával. Ano, já jsem se v Litomyšli ženil! Velká romantika a krásné a trvalé vzpomínky.

Petr Veber