Návraty Jiřího Heřmana k Bohuslavu Martinů

hermanNa zámeckém nádvoří hostuje 2. července brněnský operní soubor se svou inscenací Her o Marii od Bohuslava Martinů. Čtyři podobenství o hříchu a odpuštění jsou podpořena nádhernou hudbou – a režií JIŘÍHO HEŘMANA. Na výsledné podobě představení jsou v evidentní shodě podepsáni také choreograf Jan Kodet, scénograf Pavel Svoboda, výtvarnice kostýmů Alexandra Grusková a autor světelného designu Daniel Tesař. Diváky čeká mimořádně působivý zážitek, čtyři jednoaktové opery s mnoha pěvci a tanečníky, se sboristy na scéně i na zámeckých arkádách… A s hercem Danielem Bambasem, střídmě, ale účelně a mimořádně ústrojně uplatněným vypravěčem, průvodcem dějem.

Jiří Heřman pojal Hry o Marii výrazně choreograficky, propojil všechny části různorodého čtyřdílného cyklu obdobnou poetikou do logického celku a obdařil je mysteriózní vznešeností. K jeho rukopisu patří pomalé posouvání děje, hluboká symbolika neukazující k ničemu příliš konkrétnímu, ale o to působivější, patří k němu také andělské bytosti pohybující se po jevišti – ale, když je potřeba, tak i dynamické rozpoutání klíčových okamžiků do víru rychlé akčnosti. Vždy s nevšední obrazivostí, s velkou fantazií, s přesahem.

Kdy jste si řekl, že Hry o Marii „musíte" inscenovat?

Bylo to v době, kdy jsem realizoval opery v alternativním prostoru, například Brittenovu Řeku Sumidu nebo Nejtkovy Lamenti, tedy před více než čtrnácti lety. Bylo už tehdy mým snem – a stále je – provést některé z částí z Her o Marii ve Vladislavském sále na Pražském hradě.

Vzpomenete si na některé dílo od Bohuslava Martinů, které vás zasáhlo nejvíc, dokonce jako první?

Otvírání studánek a první violoncellový koncert. Pak následovaly písně, opera Ariadna a Řecké pašije.

Kam si tedy sám tohoto skladatele v české hudbě nyní řadíte?

Vedle Leoše Janáčka je Bohuslav Martinů můj nejoblíbenější autor. S jeho hudbou se vždy vracím k myšlence domova, vynalézavosti a úžasnému pohledu na nás lidi a svět kolem z výše poličské věže.

Podněcuje ve vás inspiraci divadelní stránka, nebo snad ještě víc hudební stránka Her o Marii?

Vše, co jsem v Mariích viděl a přenesl na jeviště, vycházelo z hudby.

Jsou Hry o Marii mystérium? Lidové divadlo? Moderní divadlo? Co z toho je přítomno nejvíc?

Mystérium.

A není to v každém ze čtyř dílů opery – V Pannách moudrých a pošetilých, v Mariken z Nimégue, v Narození Páně a v Sestře Paskalině – třeba trochu jinak?

Není.

Jaký je v celku inscenace poměr mezi režií, scénografií, kostýmy a světelným designem? Usilujete o celostné provázané působení všech zmíněných složek?

Je to vyvážené, tak jak v „gesamtkunstwerku“ má být. Alespoň se o to snažím.

Oslovuje vás na Hrách o Marii něco speciálně „našeho", tedy důvěrně známého, snad se dá říci i „českého", nebo jde o stejně univerzální uměleckou sílu, jako třeba v případě oper Benjamina Brittena, když už jste zmínil Řeku Sumidu?

Hudba je univerzální řečí, i když ji škatulkujeme, bude vždy v různém kontextu jiná.

Ze scénické podoby, jak se hraje v Brně a jak ji přenesete do Litomyšle, je zřejmé, že vám u Her o Marii nejde jen – a nebo dokonce vůbec – o náboženství, že?

Jde o lidskou duši, kterou nemusíme vůbec spojovat s náboženstvím. Cesta lidské duše je mým životním motem. Proto dělám operu a divadlo.

A chystáte se na některou další operu od Bohuslava Martinů?

Budou to Řecké pašije v Janáčkově divadle v Brně na velikonoční svátky v dubnu 2020, které nastudujeme společně s dirigentem Tomášem Netopilem. Těším se na spolupráci se třemi úžasnými sbory, účinkující i v naší inscenaci Her o Marii, která slaví v Litomyšli desáté narozeniny od někdejší premiéry v pražském Národním divadle.

JIŘÍ HEŘMAN je od ledna 2015 uměleckým šéfem opery Národního divadla Brno. Vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. V letech 2007–2012 byl šéfem Opery Národního divadla v Praze. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorech, tak inscenacemi na velkých operních jevištích, v minulém roce dokonce na obrovské ploše jednoho z pavilonů na brněnském Výstavišti. Své krédo vyjádřil jednou těmito slovy: „Neuvažuji nikdy o klasickém přístupu ke klasické opeře. Hudbě i slovu se snažím naslouchat vždy, jako bych ji nikdy předtím neslyšel, otevírají se tak nekonečné možnosti, jak operu nově interpretovat.“

Petr Veber