„Festival ukazuje sympatickou tvář“

kahanekNa prázdniny se těší, ale jak postupně vyplývalo z našeho rozhovoru, bude i přes ně mít pěkně napilno! IVO KAHÁNEK patří v současné době mezi nejžádanější české klavíristy a zároveň jeho jméno zaznívá stále častěji i v souvislosti s pedagogickou činností. Učí na HAMU i soukromě, vede několikery mistrovské kurzy a také se stal jedním z mentorů projektu MenART. A právě v rámci něj se s ním můžete setkat v sobotu 22. června na festivalu Smetanova Litomyšl.

V jaké životní fázi se teď nacházíte? Vnímáte jinak konec sezony? Je to slavnostní chvíle před prázdninami, nebo tím, že léto je plné kurzů a koncertů, je to pro vás běžná součást roku jako každá jiná?

Blížící se léto je radostná vidina, přestože mám před sebou nějaké koncerty, prázdninové festivaly a mistrovské kurzy. Letos učím dokonce na třech, a to jsou vlastně tři týdny plné práce. Na začátku prázdnin jsou to mistrovské kurzy na Pražské konzervatoři a naopak ke konci prázdnin pak mistrovské kurzy v Mikulově. A hned pak v září následu je další událost, a to mistrovské kurzy v Litni, které jsou součástí festivalu Jarmily Novotné. Tam to bude speciálně zaměřené na výuku písní a písňového doprovodu. Zúčastní se vynikající zpěvačka Martina Janková a Gerard Wyss, skvělý švýcarský pianista, který se specializuje na komorní hudbu a zejména na spolupráci s pěvci. Léto vnímám už od školy jako prázdniny, i když reálně je to často velká honička. Letos jsem si ale trošku volna naplánoval. Člověk nemůže neustále vařit z vody bez odpočinku, protože se mu to začne vracet, a já se ocitám v životní fázi, kdy musím dbát o to, aby se to jednou nestalo. Říká se, že na dlouhý aktivní život se nezadělává ve dvaceti, ale ve čtyřiceti, takže mám na čase (směje se). Ale letos se každopádně cítím dobře. Není to tak, že bych stříhal metr, kdy už ty prázdniny budou.

Červen je měsíc dětí, máte před sebou mnohé akce v rámci ZUŠ open a projektu MenART. Jak vnímáte mladé muzikanty a svoje žáky? Učíte skoro hotové muzikanty na HAMU a vedle toho hudební potěr. Je to pro vás lákavé, když se s dětmi často ještě nedá hudba pořádně tvořit?

Ale ono se s nejtalentovanějšími dětmi tvořit dá. Tím, že jsou malé, toho sice tolik ještě nepohrají, ale zase mají proti nám některé bonusy. Jsou spontánnější a ne tolik fixované na úlohu, kterou v životě hrají. A třebaže jejich dovednosti ještě nejsou na nejvyšší úrovni, ta jejich chuť objevovat je neunavená „životní prózou“, což je odzbrojující. Někteří z nich umí překvapivě reagovat i na poměrně složité hudební věci. Pro mě to tedy vlastně zas až tak propastný rozdíl od vyšších typů škol není.

Na Smetanově Litomyšli se také účastníte akce věnované dětem, koná se právě v rámci projektu MenART, hodnotíte takové akce dobře? Třeba i z hlediska toho, abychom si vychovali nejen budoucí muzikanty, ale také diváky a posluchače?

Přesně tak. Způsobů, jak si publikum vychovávat, je víc, ale podpora talentovaných dětí má prakticky jen pozitiva. Tyto projekty jsou většinou velmi atraktivní, roli hraje i všeobecná sympatie k dětem a díky tomu je skvělá i návštěvnost koncertů, v neposlední řadě proto, že i jejich rodinní příslušníci to chtějí slyšet. Podobné projekty tedy mají všech pět „P“. A když se udělají hezky a všechny roviny jsou v rovnováze, nemá to chybu. Mně se projekt MenART líbí právě tak, jak je prezentován v Litomyšli nebo na Pražském jaru. Nabízí víc disciplín, nejen hudebních, je tam i výtvarný ateliér, Beata Hlavenková a Lenka Nová pracují s dětmi na improvizaci a na tvorbě nové hudby… To je krásný doplněk. Na Smetanově Litomyšli je pak skvělé i to, že vedle našeho koncertu mentorů v zámecké jízdárně může divák vyjít ven třeba do Festivalových zahrad a může navázat na tamní bohatý program. Když se tyto krásné prostory propojí se vším tím životem, který tam pulzuje, tak si myslím, že to je přesně ten příklad akcí, které fungují všestranně pozitivně. Navíc spousta dětských výkonů je velmi umělecky hodnotných a pro ně samotné je to zážitek na celý život. Je hezké, že festival nehledí jen na svůj okamžitý prospěch a návštěvnost, na tržby, ale že myslí i na hudební budoucnost. Ukazuje tím svou sympatickou tvář.

Jezdíte do Litomyšle rád?

Moc rád! Je to jedno z mých nejbližších míst. Samozřejmě díky sympatiím k festivalu a jeho pořadatelům, ale Litomyšl nejen jako rodiště Smetanovo, ale i jako město je nesmírně inspirativní a řekl bych „živoucí“. Bavil jsem se o tom s panem architektem Pleskotem a on mi říkal, že Litomyšl je vlastně dneska jakousi nepsanou jedničkou mezi českými městy díky kvalitní a zároveň využívané moderní architektuře. Pro mě reprezentuje příklad města, které není velké ani položené v ekonomicky bůhví jak atraktivní lokalitě, ale přesto vzkvétá a lidem se tam žije dobře.

Veronika Paroulková