„Vždy jsem měla štěstí na role, které byly mé vysněné”

Kateřina Kněžíková

knezikova2Charisma sopranistky KATEŘINY KNĚŽÍKOVÉ je něco, co poutá posluchače operních i koncertních pořadů. Ovšem v jejím případě nejde jen o charisma, ale také o pěvecký um, díky kterému patří na české scéně mezi nejžádanější pěvkyně. Na letošní Smetanově Litomyšli ji diváci mohou slyšet hned třikrát.

Během festivalu vás diváci uvidí a uslyší hned několikrát. Těšíte se na některé z účinkování více?

Vystoupení na festivalu má pro mne pokaždé punc výjimečnosti a já jsem šťastná, že letos to bude opravdu několikrát. 14. června mě čeká vokálně-instrumentální koncert v podobě oratoria Sv. Ludmila Antonína Dvořáka a o týden později se představím jako host Národního divadla Brno v roli Adiny z opery Nápoj lásky Gaetana Donizettiho. Tentýž den pak budou mít „mé děti“ v projektu MenART své vystoupení a já se také v podvečer aktivně zúčastním koncertu lektorů. Bude to náročný den, ale velice se na to dobrodružství těším.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla spolupracovat s projektem MenART? Jaký v projektu vidíte smysl?

Dlouho jsem tuto spolupráci zvažovala, ale ve výsledku mě nemohlo potkat nic lepšího. Mottem celého projektu je: „Inspirativní setkání v životě jsou zcela zásadní“ Práce s mladými lidmi mě velice naplňuje a otevírá mi další obzory. Smyslem tohoto projektu je motivovat a systematicky posouvat stipendisty po celý rok. U tohoto procesu jsou také přítomni jejich pedagogové, což považuji za velmi důležité. Je to týmová práce. Vrcholem naší společné práce bude již výše zmiňovaný koncert 22. června. Myslím, že motto festivalu jsme naplnili bezezbytku.

Co se jako mentorka snažíte žákům předat?

Snažím se jim ukázat, že nejde jen o zpěv, ale o spoustu dalších potřebných věcí, které toto povolání s sebou nese. Pilujeme techniku, správný pěvecký postoj, dech, interpretaci, jazykovou stránku jednotlivých skladeb, nonverbální komunikaci… Učím je poznávat sama sebe, nalézt vnitřní klid a umět ovládat stavy nervozity. Nároky jsou velké, ale v životě to nebudou mít jednodušší.

Máte také interpretační kurzy. Jak zejména je vaše pomoc mladým pěvcům motivována?

Má motivace je jednoduchá. Chci svým dílem přispět k vybudování další pěvecké generace. V dnešní době není podstatné jen skvěle zpívat, ale mít široké povědomí o stylu jednotlivých období, dbát na interpretační stránku, sebeprezentaci, klást velký důraz na jazyky a jejich aplikaci v praxi… Být co nejvíc vybaven a připraven. Protože kdo je připraven, není překvapen.

Ovlivňuje mateřství váš přístup k operním rolím? Myšleno přístupem k daným postavám…

Myslím, že můj přístup k rolím zraje ruku v ruce s vývojem mé tělesné schránky a stavem mé mysli. Mateřstvím se člověk více uklidní, přestane řešit nesmysly a soustředí se většinou jen na ty podstatné věci. Je to bonus, který vás posune dál po psychické stránce a nesmírně vás obohatí. A s tím samozřejmě souvisí i přístup ke zpěvu, k pojetí rolí a vlastně k životu samému. Jinak bude člověk interpretovat Rusalku ve třiceti a jinak ve čtyřiceti, to je naprosto přirozené a logické.

Nabídky jistě přicházejí. Našla se taková, o které jste rovnou věděla, že toto prostě zpívat nebudete či nechcete?

Myslím, že jsem začínala v době, kdy byli všichni kolem mě příčetní a nabízeli mi role adekvátní mému věku. Byla jsem automaticky zařazena do řekněme klasicistní škatulky, což bylo pro mě moc dobře z hlediska vývoje. Asi dvakrát jsem se setkala s nevhodnou nabídkou, ale věděla jsem, že pokud se budu držet zpátky, tak ty role ke mně přijdou, až na ně budu připravená. Bylo to jen otázkou času a dozrání. Měla jsem také vždy štěstí, že jsem nikdy nebyla tlačena do rolí, které mi byly vzdálené.

Naopak, toužíte po roli, kterou jste zatím nedostala?

Momentálně jsem v období, kdy si hlas říká o změnu. Jakýsi posun v repertoáru. Je to zcela logické, vzhledem ke dvěma porodům, které mi hlas hodně změnily, a také k věku. Vždy jsem měla štěstí na role, které byly mé vysněné a přišly v pravý čas. Člověk však nemůže stihnout vše a u některých rolí mi zkrátka ujel vlak, ale myslím, že mě teď čeká nejkrásnější období a s tím spojené i vysněné role.

Aktuálně záříte v Juliettě Bohuslava Martinů. Můžete prozradit, jaké jsou vaše plány v příštích obdobích?

Do konce sezony je to ještě pár představení a koncertů. Příští sezona se pro mě bude nést v duchu poznávání a seznamování se s novými rolemi. Bude to Rusalka, Káťa Kabanová, Dorotka (Švanda dudák), Hraběnka ve Figarově svatbě a samozřejmě mnoho koncertů u nás i v zahraničí. Čeká mě debut s Bamberskými symfoniky, také s orchestrem Santa Cecilia v Římě, moc se těším na sólový recitál ve FOKu a doufám, že si budu moci plnit další sny z koncertního repertoáru.

Smetanova Litomyšl, to není jen klasická hudba, ale také výtvarné umění. Jaký k němu máte vztah?

Můj vztah k výtvarnému umění je velmi kladný, jen bych si přála, aby mi na tuto oblast zůstalo více času. Můj dědeček z tatínkovy strany byl amatérský malíř a z dětství si pamatuji vůni barev a hodiny strávené s ním u malířského plátna. Je úžasné, když vám něco konkrétního roste pod rukama…

Zpěv, rodina, výuka… Máte také čas jen na sebe? Jak relaxujete?

Moc času na sebe nemám, to je pravda. Čas na sebe si udělám, až když jde do tuhého, a rozhodně to není správně. Ráda si zajdu na masáž, do Polária, které mi vždy vrátí energii do správných kolejí. Relaxuji při vaření, uklízení a u společně stráveného času s rodinou. Velice ocením i obyčejné zastavení se na pár minut při kávě s kolegy.


KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ je v angažmá v Národním divadle v Praze, hostuje v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Národním divadle Brno a ve Slovenskom národnom divadle Bratislava. Spolu s Kateřinou Englichovou je držitelkou ceny Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku 2017. Kateřina se provdala za basbarytonistu Adama Plachetku, rezidenční umělec Smetanovy Litomyšle, a mluví se o nich jako o nejkrásnějším páru české opery. Žijí v Praze a ve Vídni a vychovávají dvě malé dcerky.