Olga Peretyatko: Hlas a talent jsou dary

 

olga

Odborná kritika označuje ruskou sopranistku OLGU PERETYATKO za „fenomén koloraturního zpěvu”. Její projev je lehký, hlas zajímavě zabarvený a technika skvěle zvládnutá. Není proto divu, že sklízí nadšené ovace publika po každém svém vystoupení. Na Smetanově Litomyšli vystoupí 15. června od 20.00 hodin v pořadu Hvězdy operního nebe.

 

Byla pro vás dráha operní pěvkyně jasnou první volbou, nebo jste se k ní během let propracovala?

Můj otec zpívá ve sboru, i v současnosti zpívá v Petrohradu v divadle Mariinského, a to mě v dětství velice ovlivnilo. Co si pamatuji, vždy jsem zpívala a vždy jsem si přála zpívat. Svůj život si bez zpěvu či hudby neumím představit.

Pocházíte z Petrohradu, studovala jste v Berlíně, váš manžel je Ital – zpíváte po celém světě, v mnoha jazycích, také česky, samozřejmě francouzsky… V které zemi a v kterém jazyce se cítíte opravdu doma?

Cítím se dobře všude, protože je to součást mé práce. Jako pěvec se musíte cítit „doma“ všude, kam zamíříte, a já cestování miluji. Je to skvělá součást tohoto povolání, že poznáváte celý svět, všechny rozmanité kultury, lidi a překrásnou přírodu.

Váš hlas osciluje mezi koloraturním, lyrickým a subretním oborem. Jste všestranná zpěvačka – a to je v dnešní době úzkých specializací výjimečné! Povězte nám, je to dar od přírody, nebo jste právě na tomto musela léta zásadně pracovat a dřít?

Myslím, že každý hlas je unikátní a musíte zkrátka slyšet, co vám nejvíce vyhovuje. Samozřejmě, hlas a talent jsou dary. Něco, co buď máte, nebo ne. Ale krom toho je to pravidelné cvičení a práce, která nikdy nekončí. Musíte dennodenně tvrdě pracovat, abyste dosáhli nejlepších výsledků a dále se zlepšovali. Je to spousta práce, kterou by ale publikum při představení nemělo vidět.

Kromě toho, že je váš hlas zaznamenán na několika operních kompletech, vydala jste i samostatná CD – např. Arabesque, Rossini!, za nějž jste získala prestižní cenu ECHO Klassik, a nyní Russian Light se skladbami ruských klasiků. Máte nějaký tajný sen, co byste si přála a chtěla natočit?

Právě jsem vydala nové album – „Mozart +“. Už dlouho jsem chtěla udělat mozartovské album. Miluju Mozarta, ale také jeho současníky. Už nějakou dobu jsem o tom snila. Ale každé mé album jednoduše odráží mou osobnost.

Na CD La belleza del canto zpíváte také Rusalčinu árii „Měsíčku na nebi hlubokém“ Antonína Dvořáka. Zpíváte, resp. posloucháte také jiné české autory? Nemůžeme se nezeptat na Bedřicha Smetanu…

Miluji českou hudbu, české lidi. Ale musím říct, že zpívat v češtině je opravdu výzva. Oproti tomu, co si mnozí myslí, čeština nemá s ruštinou nic společného, ačkoli hudební jazyk je velmi podobný. Ze symfonických děl mám opravdu ráda Smetanovu Mou vlast, která patří mezi nejdůležitější hudební díla, která kdy byla složena.

Zpívala jste snad již ve všech významných operních domech. Je vám nějaká operní scéna něčím bližší než ostatní? Třeba přístupem obecenstva?

Na každém jevišti se snažím vydat ze sebe vše a být pro své publikum autentická. To je možná jediný způsob, jak předávat hudbu.

Jak jsme již zmínili, je váš repertoár velmi široký. Existuje operní postava, árie či píseň, kterou máte v největší oblibě?

Popravdě, můj repertoár obsahuje především belcanto, Mozarta a některé Verdiho postavy, tedy není tak bohatý. Snažím se jen následovat svůj hlas.

V současném operním světě se stále více rozmáhá tzv. „režisérské divadlo“. Skladatel, hudba, libreto, interpret – to bývá upozaďováno a stává se jen nástrojem k prosazení vizí režiséra, ne vždy obecně přijímaných. Jaké máte s tímto přístupem vy sama zkušenosti? A stalo se vám, že jste třeba raději od nějakého angažmá pro rozpory ve vnímání postavy a díla odstoupila?

Ne, nikdy jsem nemusela odmítnout žádnou spolupráci a obecně jsem otevřená moderním interpretacím. Nesmíte zapomínat, že pěvec je součástí týmu. V dobrém týmu můžete vždy probrat své názory a najít společně kompromis.

Vaše galakoncerty se také často konají v nádherných historických kulisách. Třeba římský amfiteátr v Orange nebo náš zámek jsou na seznamu UNESCO. Máte čas vnímat kolem sebe tu nádheru, třeba si památky projít, nebo je nad vším vaše koncentrace na výkon a neúprosný koncertní kalendář?

Můj kalendář je samozřejmě značně zaplněný, ale když mám čas, vždy se snažím strávit trochu času venku, prohlédnout si památky a potkávat se s lidmi, užívat si kultury a přírody. Život je krátký a člověk by si z něj měl vychutnat každou minutu. A jsem také neobyčejně vděčná za přiležitost zpívat na tak úžasných místech.

Jste zpěvačka velmi žádaná a tedy zaměstnaná. Zbývá vám čas sama na sebe? Kde a jak jej nejraději trávíte?

Já nejraději sportuji, trávím čas s přáteli a svými milovanými, hodně čtu, sleduji filmy, jdu jen tak na procházku a také se učím nové věci a poznávám nové lidi.

Pro váš recitál na festivalu Smetanova Litomyšl, který se koná pod otevřeným nebem, jste si vybrala zejména hudbu italskou – Belliniho, Donizettiho, Verdiho, zazní také Mozart a Gounod. Ovlivňovala vaši volbu okolnost, že se jedná o open-air koncert, nebo by vaše volba byla stejná i pro koncert v divadle? Někteří pěvci říkají, že venku je třeba zpívat jinak, používat jinou techniku…?

Technika zpěvu zůstává stejná, nezáleží na tom, jestli zpíváte pod širým nebem nebo v divadle. Potřebujete jen vědět, jak zpívat, a poslouchat se, když se k vám hlas vrací. To je pak samozřejmě v divadle jiné. Co se týká programu koncertu, jen jsem se snažila vytvořit krásný, sofistikovaný program, který se bude publiku líbit.

OLGA PERETYATKO pochází z Petrohradu, kde v patnácti letech zahájila hudební kariéru jako členka dětského sboru Mariinského divadla, v němž později působila jako sbormistryně. V pěveckém vzdělání pokračovala na Vysoké hudební škole Hannse Eislera v Berlíně. Na svém kontě má mnohé úspěchy a ceny na mezinárodních soutěžích včetně prestižní soutěže Operalia v Paříži. Olga Peretyatko spolupracovala s dirigenty zvučných jmen, jakými jsou Daniel Barenboim, Lorin Maazel, Zubin Mehta, Renato Palumbo, Marc Minkowski a Alberto Zedda. Nahrává exkluzivně pro label Sony Classical, který v roce 2011 vydal její s velkým ohlasem přijaté CD s názvem „La bellezza del canto”, na němž umělkyně spolupracovala s Mnichovským rozhlasovým orchestrem pod taktovkou Miguela Ángel Gómez-Martíneze.