Festival zanechává celoživotní stopy

piknaZačíná 61. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Zase je o trochu „větší“ než ten předchozí. Na desetitisícové město je to unikát, a aby vše fungovalo, je třeba vše sehrát, stejně jako hudební těleso. Takovým pomyslným dirigentem je JAN PIKNA, ředitel Smetanovy Litomyšle.

 

Letošní Smetanova Litomyšl právě začíná. Jaké máte pocity krátce před zahájením?

Nervozita je pochopitelně veliká. Při pořádání jakékoli akce existují rizika, která ani při nejsvědomitější přípravě nemůžete ovlivnit. U klasické hudby je tím nejčastějším onemocnění účinkujícího, u pěvců stačí jen malá indispozice. Festival pořádaný pod širým nebem pak celý stojí na přízni počasí. I když máme zámecké nádvoří zastřešené, musíme se obávat bouřek, silného deště, extrémního chladu. Věřte, že to jsou pořádné nervy do posledního festivalového dne. Zahajovací koncert jde navíc do přímého televizního přenosu, a ještě jsme si život „zkomplikovali” pořádáním Festivalových zahrad, kde varianta pro nepříznivé počasí neexistuje.

Pravidelně vás vídáme na arkádách, jak sledujete všechna představení. Čeho především si všímáte? Reakcí diváků, hudby…?

Sedávám na místě, ze kterého mohu kdykoli odejít a řešit případný problém. Dnes už ale máme tak rozsáhlý a zkušený tým, že to většinou ani není potřeba, poradí si sám. Samozřejmě sleduji představení a poslouchám hudbu, rád však u toho pozoruji pořadatele, že jsou na svých místech a bleskově zasahují, když se některému divákovi udělá nevolno. Z arkád mám dobrý výhled a někdy pošlu zprávu, že vidím nějaký drobný nedostatek – špatně zatažený závěs, uvolněný výkryt jeviště, pootevřené dveře od toalet a podobně. Závada je v tichosti okamžitě odstraněna, aniž by si toho někdo v hledišti mohl všimnout.

Jak velký je vlastně pořadatelský tým? A kdo jej tvoří?

Festival je každý rok o něco větší a s tím roste i počet pořadatelů. Dřív například stačil jeden produkční, který si pořad za pořadem v klidu připravil a pak řídil jednu skupinu pracovníků. Dnes se odehrávají až čtyři pořady denně, na různých místech, k tomu se zkouší, najíždějí účinkující, ubytovávají se, nutně tak muselo vzniknout produkčních skupin několik. Úplně samostatný tým mají Festivalové zahrady a stagiona v Nových Hradech. Každá pracovní skupina má svého vedoucího, ten si sám vybírá členy a určuje jejich počet. Někteří pracovníci se střídají, nejsou k dispozici na celou dobu festivalu a já tak v tuto chvíli vlastně ani nevím, kolik lidí zaměstnáváme. To se spočítá až po skončení festivalu. Těší mě ale, že je o práci na festivalu veliký zájem a můžeme si i vybírat z více uchazečů. Jedná se především o studenty litomyšlských středních škol a vysokoškoláky, kteří se na čas festivalu vracejí do Litomyšle. „Brigáda“ na festivalu nejsou jen vydělané peníze, ale je to i získávání zkušeností, společenských návyků, setkávání se s jinou kulturou, než na kterou jsou studenti zvyklí. Myslím, že zanechává celoživotní stopy. Za ta léta řadami uvaděček a pořadatelů prošly desítky, možná stovky mladých lidí, pro které už bude vždy Smetanova Litomyšl „srdeční“ záležitostí. Vracejí se jako diváci, přivádějí své nové rodiny… Mnohé vztahy dokonce během festivalu vznikly!

Letošní novinkou je založení Klubu přátel volných míst. Proč vznikl a co členům přináší?

Smetanova Litomyšl má velmi rozmanitý program, od operních představení, přes klasické koncerty až po přesahy do jiných žánrů. S typy pořadů se mění i publikum, a přitom je každý den na závěr úplně stejný pohled do hlediště: nadšené tváře, spokojenost, dlouhotrvající ovace. Mrzí mě, že festival v celé jeho rozmanitosti může zažít málokdo, takže vlastně kromě nás pořadatelů nikdo neví, jak je dobrý! Stává se, že na některé pořady se na poslední chvíli nějaké vstupenky uvolní, některé se nepodaří vyprodat. Než by zůstala místa prázdná, raději je nabídneme divákům za symbolickou cenu. Takže zájemcům, kteří se na internetových stránkách www.smetanovalitomysl.cz v kapitole Před návštěvou zaregistrovali, posíláme nabídku volných míst. Kdo má čas, chuť a je schopný se na koncert nebo představení vypravit bez dlouhých příprav, může vidět velkou část programu celého ročníku za velmi přijatelnou cenu. Je to pokus, uvidíme, jaké budou ohlasy.

Před námi je ještě téměř celý program 61. ročníku, takže zkuste nerozhodnuté, váhající pozvat na pořad, který si myslíte, že rozhodně stojí za to.

Určitě bych doporučil komorní operní muzikál Aleše Březiny Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy. V minulosti jsme už uvedli jeho opery Zítra se bude… a Toufar a nepamatuji si, že by z nějakých jiných představení diváci odcházeli tak zasaženi. Ani já na ně nemohu zapomenout a očekávám, že novinka bude stejně silná. Po příběhu Milady Horákové a komunisty umučeného kněze Josefa Toufara téma nástupu nacismu, zachyceného v kresbách židovské dívky, snad ani nemůže být jiné.