Tradiční vernisážový maraton

Hned na startu festivalu prověříme nejenom vaši duševní schopnost vnímat krásné umění, ale také fyzickou kondici. Kromě intenzivního hudebního programu jsou totiž první festivalové dny doslova nabité vernisážemi výstavních projektů Smetanovy výtvarné Litomyšle. Připravte se na maraton, který začíná ve čtvrtek a končí v sobotu v pozdních večerních hodinách. Během té doby vás čeká 11 vernisáží, kromě toho také 5 koncertů v programu Smetanovy Litomyšle a nepřetržitý program ve festivalových zahradách plný koncertů, workshopů, divadla, baletu a projekcí.

KRUHY A ČÁRY ZE SBÍRKY KARLY A DAVIDA ŽELEZNÝCH

K výstavě, kterou by návštěvník Smetanovy výtvarné Litomyšle neměl minout, patří projekt kurátora Adama Hnojila Kruhy a čáry života k padesátinám mecenáše a galeristy Davida Železného. V prostoru bývalého pivovaru ukáže vybrané kousky z kultivované Železného sbírky se zaměřením na abstraktní tvorbu s přesahy posledních zhruba padesáti let. Její ambicí je představit sběratelskou vášeň, která se netýká jen uměleckých děl, ale také vztahů umělce a mecenáše. Kruh a čára – dva základní tvary se prolínají celou sbírkou, ve které nechybí díla Magdaleny Jetelové, Jiřího Hilmara, Aleše Veselého, Františka Kyncla, Jiřího Koláře, Vladimíra Kokolii a dalších výrazných osobností českého umění uplynulých desetiletí. S mnohými z vystavených děl se navíc pojí osobní galeristovy vzpomínky na jejich autory.

MILAN CAIS, PETR NIKL, MAXIM VELČOVSKÝ – VÝSTAVA MENTORŮ A JEJICH ŽÁKŮ PROJEKTU MENART

Úplnou novinkou letošní výtvarné Litomyšle je společná výstava tří mentorů – Milana Caise, Petra Nikla a Maxima Velčovského – a jejich žáků, které vedli po dobu jednoho roku. Projekt MenART vznikl jako podpora Základních uměleckých škol. Pod kurátorským vedením Lenky Lindaurové vznikla výstava přímo pro opuštěné prostory bývalé tiskárny, jejíž rekonstrukce na muzeum se připravuje. Výstava ukazuje nejen to, jaké mohou být přístupy k výtvarné tvorbě, ale také to, jak se studenti ZUŠ seznamují s uměleckým provozem a způsobem prezentování svých děl. Každý z mentorů přistupoval ke svým svěřencům jinak. Petr Nikl vedl své studenty ke spolupráci na společném performativním díle, v němž si vyzkoušeli malování a kreslení prostřednictvím jiného nástroje než ruky. Maxim Velčovský vyzýval účastníky k angažovanosti – každý měl nalézt problém, který mu vadí a vlastním způsobem jej vyjádřit v podobě uměleckého transparentu. Milan Cais se soustředil na objevování výtvarného potenciálu každého člena skupiny a podpořil je v nacházení neobvyklých zpracování a řešení. Výsledky společné práce dokazují, jak různorodé mohou být cesty lidské kreativity a jak může být důležitá otázka vzájemné komunikace, inspirace, ale i kooperace. Součástí výstavy je také prezentace mentorů a to jak v tiskárně, tak i mimo ni. Petr Nikl dovedl své Organické stopy až do Galerie Pakosta – vytváří je metodou pohybu mechanických hraček namočených v tuši po rýžovém papíru. Stejnou metodou koneckonců vznikla i společná práce s žáky.

DANIEL PEŠTA – EXCITACE

„Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a ztracený” (Žalm 25-16)
Dvě instalace Daniela Pešty v chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli se dotýkají existenciálních témat předurčení osudu a z něj plynoucího utrpení, ale zároveň i naděje na vysvobození. Genetická výbava, rasa a společenský statut jsou faktory, které ovlivňují naše životy a určují směr vývoje každé osobnosti. Bible však praví, že Bůh se zapsal do srdce každého z nás, a nabízí nám tedy možnost biologickou determinaci překlenout do transcendentální sféry. Boží oko, oko Prozřetelnosti je jako symbol Boží vševidoucnosti odpradávna znázorňováno v umění napříč náboženstvími. Daniel Pešta jej současným vizuálním jazykem pojednal jako virtuální realitu zasazenou do sakrální barokní architektury, v jejíž chrámové lodi se ve výšce vznáší jemná membrána mléčného velkoformátového plátna s videoartem Kapka. Představuje pomyslné oko Boží, které trpělivě těká pod nekonečným přívalem krůpějí, které přicházejí z neznámého zdroje. Obraz „božího oka“ se odráží v hladině skleněného objektu Václava Ciglera, jehož otevřený poklop návštěvníka vede do podzemní krypty. Daniel Pešta do ní zasadil dílo zhmotňující jeho představu „piety “, nazvané Kristus v plodové vodě. Ztemnělým prostorem se rozprostírá magická záře, v jejímž ohnisku ční na betonovém podstavci sloup evokující jeden z pilířů nesoucích klenbu. Samotný objekt je vytvořen z poloprůhledné pryskyřice, v níž levituje bolestné tělo Ježíše Krista sejmutého z kříže. Na rozdíl od naturalistických výjevů z historie křesťanského umění Pešta nevystavuje Kristovo umučené tělo napospas pozorovateli, ale chrání jej medově zbarvenou, hojivou tekutinou, jako by jej chtěl vrátit do bezpečí mateřského lůna. Situaci akusticky umocňuje dech ženy – matky, navěky bdící nad svým synem. Ten se prolíná se shora znějícím zvukem nepřetržitě padajících kapek, které odpočítávají čas pomíjivého pozemského bytí. Pešta tak v projektu ExCitace poukazuje na společný biologický původ všeho lidstva a zároveň nabízí příslib transcendentálního vykoupení v duchovní dimenzi, která jej přesahuje.

Kompletní přehled výstav naleznete na www.vytvarnalitomysl.cz.