Pestrá, přitom provázaná a smysluplná. Taková by měla být Smetanova Litomyšl

Na otázky o budoucnosti festivalu odpovídá ředitel JAN PIKNA.

Letošní ročník festivalu se blíží ke svému konci, jaký z něj zatím máte pocit?

Ano, jsme v posledním týdnu a začátek mi připadá strašlivě vzdálený. Co se toho tady už událo! Je mi jasné, že pro „normální“ lidi uběhlo jen pár dní, ale my ve festivalovém areálu žijeme každý den skoro 24 hodin a čas pro nás úplně změnil svůj obvyklý rozměr. Dokonce jej můžeme vnímat znásobeně: zatímco jeden pořad běží, třeba i dva další se současně chystají. Každý člen týmu má svůj úkol, který si plní samostatně a zodpovědně, není čas na „dvojí jištění“ a příliš mnoho kontrol. Pocit mám vynikající, protože všechno běží jako na drátku a ačkoli je na všech už vidět velká únava, zároveň mi připadají šťastni, že se dílo daří. V našem oboru je palivem pochvala a spokojenost návštěvníků opravdu cítíme.

Jak vnímáte jubilea? Obzvlášť to festivalové?

Nepřikládám jubileím velkou váhu, ale musím uznat, že mohou být hnacím motorem a inspirací. Vytkne-li si někdo cíl cosi připravit při příležitosti jubilea, je jasně stanovený časový horizont, který se musí dodržet, jinak by celá práce ztratila smysl. A použijeme-li jubileum jako téma, samy se už na něj nabalují nápady. My jsme pro šedesátý ročník jako logo „oprášili“ Svolinského Dívku s věncem. Z ní vyplynula nutná změna barevnosti vizuálu a bílo-červeno-modrá festivalové jubileum nádherně propojila s oslavami výročí naší státnosti.

Po letošním ročníku se pomalu začneme blížit k sedmdesátce. Jak vidíte příští roky festivalu? Kde byste ho chtěl vidět při 70. ročníku?

Já mám letos také jubileum, tento ročník je dvacátý, na kterém se podílím jako ředitel. Tedy za deset let u toho už určitě nebudu, ale právě nezbytně se blížící okamžik předání nějakému pokračovateli mne vede ke stabilizaci a hlavně omlazování pořadatelského týmu. Chtěl bych, aby byl festival vždy moderní, využívající nejnovější technologie, s tradicí, ale netradiční, pokaždé něčím nový. Věřím, že se bude vyrovnávat ekonomická síla a budeme si moci dovolit účinkování nejlepších zahraničních souborů. Nesmírně důležitá potom bude role dramaturga, aby se festival nestal pouhou přehlídkou hvězd, ale zachoval si svoji kreativitu, vytvářel nové projekty, uváděl skladby v komponovaných originálních pořadech tak, jak to dělá Vojtěch Stříteský. Některé festivaly mají programové řady, do nichž vsazují účinkující jako písmenka do křížovky a mohou tak pokračovat do nekonečna. Vojtěch Stříteský staví každý rok program úplně od začátku. Sice máme také opakující se formáty pořadů a víceletá témata, ale dramaturgie jednoho ročníku musí sama vytvořit oblouk, být pestrá a přitom provázaná a smysluplná. Taková by měla být podle mého i Smetanova Litomyšl budoucnosti.

Vloni se velmi často stávalo, že hosté tleskali, kdy neměli. Přišlo tedy na pomoc titulkovací zařízení. Pomohlo?

Tleskání mezi větami cyklické skladby se stalo nešvarem současnosti nejen u nás. Někdy je to extrémně nevhodné, vloni při Szymanowského Stabat mater to byla úplná hrůza. Přemýšlel jsem, jak mu zabránit a došlo mi, že nemusí být problém jenom v nevzdělanosti publika. V dlouhé, nepříliš často uváděné skladbě se může ztratit i hudební odborník. Napadlo mě promítat názvy skladeb a vět se zvýrazněním právě prováděné na titulkovacím zařízení. A funguje to!

Smetanova Litomyšl jsou druhým rokem také Festivalové zahrady. Vesměs jsou chválené, ale… Jak je vnímáte?

Vloni se mi splnil sen, přál jsem si, aby vznikla alternativní scéna, kde má pohoda přednost před společenskými konvencemi, dobrá hudba se neškatulkovala přísně podle žánrů a Smetanovy Litomyšle se mohli zúčastnit i ti, kteří nemají vstupenku. Jako bonus se přidala možnost nabídnout místo pro prezentaci společenské odpovědnosti našim sponzorům. Přál bych si ale větší dramaturgickou vyhraněnost. Chtěl bych, aby každá aktivita měla nějakou návaznost na festival nebo klasickou hudbu. Líbí se mi, když se děti brodí pomyslnou Vltavou a plní hudební úkoly, nezajímá mě vytváření saponátových bublin a hopsání v nafukovacím hradu. Vystoupení mají být vícežánrová, ale hudba by měla být vždy kvalitní, zastupovat daný žánr tím nejlepším. Bohužel naši partneři si často zadávají vytvoření programu u svých agentur a ty jdou nejsnazší cestou, s tím co je obvyklé, vyzkoušené a lehce dostupné, populární, i když někdy trochu šmíra… Na tom ještě musíme zapracovat, ale Festivalové zahrady se určitě stanou trvalou součástí Smetanovy Litomyšle.

Klasika na zkoušku, Festivalové zahrádky… Máte už v hlavě novinku pro příští rok?

Chtěl bych založit „Klub přátel volných míst“, jakousi databázi zájemců, kterým bychom na poslední chvíli nabízeli zbylá volná místa v hledištích za symbolickou cenu. Ale určitě vymyslíme i něco většího, příští ročník přeci nemůže zůstat pozadu za letošním, i když nebude jubilejní!