S Jiřím Pavlicou a Hradišťanem do kostela

Dílo Pavla Helebranda Evangelium podle houslí L.P. 2018 není určeno pouze dospělým divákům. Díky JIŘÍMU PAVLICOVI, Hradišťanu, ale i cimbálové či dětské hudecké muzice je toto velikonoční chrámové oratorium pořadem i pro starší děti.

Ostatně děti najdeme i mezi účinkujícími, hned po boku studentů, dospělých i seniorů, zpěváků i herců, profesionálů i amatérů. Účastní se také živá zvířata a publikum se může k baladám připojit. Evangelium zazní v nádherných prostorách piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže ve dnech 20. a 21. června. Trochu více nám o něm prozradil Jiří Pavlica.

Povězte nám, prosím, o zrodu Evangelia podle houslí. Vy jste byl s autorem Pavlem Helebrandem na obsazení vás a Hradišťanu domluven předem?

S Pavlem Helebrandem jsme byli v kontaktu a konzultovali jsme obsazení, ale skutečně nevím, v jaké fázi zrodu tohoto díla to bylo. Pavel je výhradním autorem a měl jasnou představu, ale jestli některé pasáže dopsal až po naší domluvě a po našich společných zkouškách, nebo to bylo jinak, to opravdu nevím.

Evangelium, které má obrovské obsazení, provádíte v mnohých chrámech, v nichž vždycky není úplně ideální scénické zázemí. Asi se musí leccos improvizovat?

Evangelium podle houslí má velké nároky nejen na prostor, ale také na všechny účinkující, kterých je asi dvě stovky. Proto se musí vždy vše nazkoušet v konkrétním prostředí. Na druhou stranu, tito účinkující nemají téměř žádné nároky, jsou maximálně disciplinovaní, pracují s velkým nadšením, zkrátka obdivuji Pavla, kde všechny tyto lidi sehnal. Možná je to jeho vlídností a lidským přístupem ke všem, možná vlastním zápalem a nasazením s jakým se celému projektu věnuje, zkrátka Pavel umí být přesvědčivý a je pravdivý. A k tomu bych přičetl ještě velkou pomoc jeho ženy Terezky.

Máte už rozpracované nebo dokonce napsané další dílo, s nímž byste na festivalu v příštích letech rád vystoupil?

Já bych si myslel, že mám, ale to záleží na dramaturgii Smetanovy Litomyšle. Každopádně se sem rád vracím a je to pro mě vždy velká pocta.

Jaká linie vaší tvorby je nyní na pořadu dne?

Rád se pohybuji v oblasti tzv. crossoveru a rád osciluji mezi různými hudebními žánry. Ostatně, stavěním mostů mezi žánry se zabývám snad celý svůj muzikantský život, a snad i proto je mi Smetanova Litomyšl blízká, neboť je otevřena různým hudebním dialogům. V loňském S Jiřím Pavlicou a Hradišťanem do kostela roce jsem pracoval na svém 1. smyčcovém kvartetu, nazvaném Blízkost, který měl premiéru v Brně v provedení Graffova kvarteta. V současné době se snažím vytvořit nový písňový repertoár pro Hradišťan, ale píši také Salve Regina pro olomoucký vysokoškolský sbor Ateneo, vedený Pavlem Režným, dále písňové miniatury pro brněnský sbor Kantiléna s Jakubem Kleckerem nebo skladbu pro smíšený sbor Bohemiachor. Ale také bych si chtěl „uklidit“ stůl a splnit výzvy, které mi přišly do cesty a na které se moc těším, jako např. písňový cyklus pro Dagmar Peckovou nebo z jiného žánru alespoň jednu píseň pro Marii Rottrovou.

Co dělají vaše děti, jdou ve vašich stopách?

Dcera Anička i syn Marek jsou umělecky a humanitně zaměření a k hudbě mají blízko. Anička je spíše přes divadlo, příští rok ji čeká maturita na gymnáziu a rozhoduje se, kterou další školu zvolí. Marek se věnuje intenzivně houslím, po prázdninách nastupuje na konzervatoř v Brně. Všichni rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší a nejinak je tomu i u nás. Přáli bychom si, aby v životě dělaly, co je baví a aby měly v životě štěstí.