Do Litomyšle jezdíme rádi

Balet Gala 60, který Smetanova Litomyšl zařadila na 22. června, běžně na programu nenajdete. Jde o mimořádný projekt sestavený souborem baletu Národního divadla v Praze exkluzivně pro jubileum Smetanovy Litomyšle, a to z úspěšných inscenací napříč tanečními žánry. A jak prozradil baletní mistr a choreograf JAN KODET, uvidíme v podstatě tři různorodé fragmenty úspěšných pražských představení.

Proč padla volba právě na tuto trojici titulů? Mají nějakou souvislost s Litomyšlí, nebo jste „jen“ vybrali špičky z vaší nabídky?

Už v názvu Balet Gala 60 je zahrnuto několik informací. Chtěli jsme udělat takové „best of“ z naší poslední sezóny a zároveň víme, že Litomyšl slaví šedesátileté výročí a že by tedy Gala mělo být něčím výjimečné. Vybrali jsme proto jednu věc, která měla čerstvě po premiéře, to je Serenáda od George Balanchina. Druhá věc je Vertigo, což je duet od známého italského choreografa Maura Bigonzettiho z představení, které se hraje na Nové scéně ND. A třetí je fragment z Decadance Ohada Naharina, což je jeden z nejslavnějších současných choreografů izraelského původu. Sestavili jsme barvité spektrum, aby i baletní soubor mohl ukázat, jak široký má záběr a dramaturgickou otevřenost. Serenáda patří ke klenotům 20. století. Je to skupinová věc, kterou nastudovávají prestižní světové soubory. Pokud přijedete do New Yorku nebo Madridu, můžete se spolehnout, že tam tento opus na programu najdete. Každý dobrý soubor k němu jednou za čas sáhne. Vertigo, čili Závrať, už je laděné víc do současné neoklasiky a Bigonzetti patří ke špičkám moderního baletu. Myslím, že je to choreograficky velmi čistý duet a že se díky němu diváci dostanou do jiné a abstraktní sféry. Decadance má svoji divadelnost, je velmi pestré, divácky vděčné, samo o sobě je tvořené z několika Naharinových nejlepších představení.

Koho uvidíme tančit v hlavních úlohách?

Celkově se na Gala 60 podílí asi 30 tanečníků, ve Vertigu to budou první sólisté Miho Ogimmoto a Michal Štípa. Serenáda i Decadance jsou skupinové, ale mezi hlavními se objeví špičky jako Aya Watanabe, Sophie Benoit nebo Nikola Márová. Myslím, že úroveň bude velmi slušná.

Je to hodně jiná práce proti běžnému divadelnímu provozu sestavovat takovýto mimořádný večer?

Víte, my do Litomyšle jezdíme rádi a vždy, když nastane tato příležitost, tak se soubor snaží připravit vystoupení v co nejlepší kvalitě. Tento rok je to trochu náročnější, protože dva dny poté hrajeme další jiné představení v Praze, takže jsme všechno museli sestavit tak, aby obě měla vysokou úroveň. Ale myslím, že obsazení Litomyšle je velmi reprezentativní a že to snad ani není pravidlo této sezóny, spíš to už funguje řadu let tak, že je soubor opravdu připravený, i když hrajeme třeba ve stejný den na dvou místech.

Když si vy takto hezky hýčkáte Smetanovu Litomyšl, tak jak si naopak ta musí hýčkat vás? Jaké nároky musí festival tanečníkům splnit, pokud jde o povrch, prostor, ozvučení...?

Velmi nám pomáhá, že je tam zastřešené jeviště. Repertoár máme ale bohužel trochu omezen jeho rozměrem, který se nedá změnit. Některá představení jako třeba Malá mořská víla se tak do Litomyšle bohužel nevejdou, protože potřebují například hlubší prostor kvůli projekci. Jiná, třeba, Valmonta, jsme museli upravit tak, aby se dala hrát bez točny. Jinak ale potřebujeme jen baletizol, což je takové to klasické baletní lino, a dobré ozvučení. A pak potřebujeme, aby nepršelo, ale to teď už také funguje (úsměv). Kdyby sprchlo, nebo by padla rosa, to by mohl být problém. Jinak jsou naše podmínky splnitelné poměrně lehce. A myslím, že balet je celkově otevřený a flexibilní.

Jak moc důležitý je pro moderní balet světelný design? Liší se práce se světly nějak výrazněji mezi jednotlivými částmi?

Vzhledem k tomu, že ani jedno z vybraných představení pro Gala nemá složitou scénografii, dá se říct, že světelný design vlastně alternuje to, co by jinak scénografie naplňovala na jevišti. Takže ta důležitost je tam veliká. Vím, že když někde chyběla některá určitá specifická světla, tak se navážela z Prahy. Ale netuším, jak je to v tomto případě. Jinak si ale myslím, že obecně světelný design v moderním tanci je hodně podstatný.

Závěrem se vás zeptám jako choreografa, který se podílel také na mnoha operních inscenacích Jiřího Heřmana: Proč podle Vás balet patří na hudební festival formátu Smetanovy Litomyšle, který navíc donedávna nesl podtitul „mezinárodní operní“?

Myslím, že je to určitě tím, že balet Národního divadla v Praze zpracovává jak slavné tituly tak i novou nebo alternativní tvorbu a má co ukázat. To spojení je dané právě neoddělitelností baletu a hudby. Navíc prestiž tohoto festivalu vzrůstá a neustále se zkvalitňuje a balet Národního divadla představuje špičku v České republice, takže ta tradice, že se tam vrací, je myslím velmi na místě. A je to oboustranné, myslím, že Litomyšl ráda zve Balet ND a naopak Balet ND rád v Litomyšli hraje, je to taková příjemná symbióza.

Veronika Paroulková