Není mše jako mše

Velká mše h moll bývá obecně považována za „největší umělecké dílo všech časů a všech národů”. Johann Sebastian Bach v něm shrnul vše ze svého zaujetí tradičním chorálem a náboženstvím a výsledek pak vybrousil do největší technické dokonalosti. Toto unikátní dílo zazní na Smetanově Litomyšli 23. a 24. června v piaristickém kostele Nalezení sv. Kříže.

Cílem a účelem hudby je podle Johanna Sebastiana Bacha oslava Boha a osvěžení duše. K jeho nejproslulejším kompozicím určitě patří i světské skladby jako Braniborské koncerty, také řada varhanních skladeb a jako pozoruhodný celek jeho kantáty psané pro nedělní bohoslužby. Ale co skutečně Bachův odkaz korunuje, to jsou rozsáhlá duchovní díla – Matoušovy a Janovy pašije, Vánoční oratorium a Mše h moll. Právě její dvojí letošní festivalové uvedení pravdivost a hlavně autentičnost autorových slov určitě potvrdí. Johann Sebastian byl geniální hudebník jako tvůrce i jako interpret – varhaník, cembalista, učitel, organizátor, skladatel děl pro kostel, pro žáky i pro společenské události, dirigent, v Lipsku „městský hudební ředitel“. K tomu byl ovšem neoddělitelně evangelík, vzdělaný a uvažující, upřímně věřící a se samozřejmostí svou křesťanskou víru prožívající, reflektující i praktikující. Výjimečná, velkolepá a vznešená Mše h moll není ovšem typicky protestantskou hudbou s jasným teologickým poselstvím daným srozumitelným německým textem. Bach překvapivě sáhl k latinským slovům mešního ordinária užívaného katolickou církví. Jde o jeho poslední velké dílo. Jako kdyby zde toužil to nejlepší ze svého umění a tvorby uchovat pro budoucnost. Ostatně, tato mše jednoznačně přesahuje možnosti a zvyklosti liturgického provozu, a to jak evangelického, tak katolického. Je dnes výhradně koncertní skladbou. Ovšem nejen plnou kompozičního umu, ale imyšlenek a emocí patřících ke křesťanské víře. Zazní s užitím dobových nástrojů, historicky poučeným způsobem. O čem tedy při poslechu můžeme uvažovat? O autentickém barokním zvuku a samozřejmě i o chvále Boží velikosti, ale také o tom, proč Bach tuhle mši napsal a sestavil, a to i z částí své vlastní starší hudby, právě takhle. Není vyloučeno trochu překvapivé vysvětlení, že psal pro slavnost ve vídeňském dómu sv. Štěpána, pořádanou tamním hudebnickým duchovním bratrstvem při svátku sv. Cecílie, patronky hudebníků. A objednávka prý klidně mohla pocházet od hraběte, majitele panství Jaroměřice nad Rokytnou, česko–moravského šlechtice, císařského úředníka, mecenáše umění Jana Adama z Questenberku. Hudební dějiny jsou plné příběhů.

Petr Veber