Duškovo (zábavné) divadelní svědectví

Experimentálním hudebním divadlem na pokraji žánrů a zvyklostí nazývají tvůrci projekt L2: Brána života! Inscenace souboru operety a muzikálu Národního divadla moravskoslezského Ostrava našla inspiraci v příběhu německého politika, filmaře a spisovatele Clemense Kubyho, který ochrnul po úrazu, ale metodou mentálního léčení, prostřednictvím meditace, sám a bez lékařů, dosáhl spontánního uzdravení.

Herec a improvizátor JAROSLAV DUŠEK, který spolu s hudebníky Ondřejem Smeykalem a Mariem Buzzim za programem autorsky stojí a který vymyslel novotvar pro jeho žánrové zařazení, nezapřel svou provokující nezařaditelnost ani v rozhovoru pro Smetanovu Litomyšl. L2: Brána života! našla své místo ve festivalovém programu 30. června.

„Úzdravné operum", to je hodně netradiční označení žánru. Odpovídá skutečně tomu, co nás čeká? Tedy něčemu, co jsme ještě neviděli a neslyšeli?

Pokud úzdravné operum zhlédnete poprvé, bude pravděpodobné, že jste ho ještě neviděli a neslyšeli, to mohu zaručit.

Stvořili jste s kolegy spíše operu, nebo spíše hru s hudbou, nebo snad operetu – či muzikál...?

Je to prostě úzdravné operum, však uvidíte.

Ponechali jste jako autoři nějaký prostor režisérovi? Napojil se na vás Jiří Nekvasil dobře?

Režisér měl zcela volnou ruku a otevřený prostor. Napojil se výborně, několikrát se i najedl.

Doznalo představení od ostravské premiéry zásadních proměn?

Viděl jsem všechny reprízy a bylo zřejmé, že se souhra vylaďuje a prohlubuje. Jsem zvědav, jak bude vypadat v Litomyšli po delší pauze. Zásadní změny nečekám.

A vy sami chystáte pro Litomyšl něco jinak, nebo sem přenesete tvar z divadla beze změny?

V Litomyšli bude poprvé uvedena komornější verze, kdy místo orchestru budou hrát dva klavíry. Jsem zvědav na tuto změnu.

Jakou důležitost má v tomto projektu hudba?

Z hudby vše vychází a vše se do ní vrací.

Věříte, že něco podobného, co se stalo, respektive podařilo Clemensovi Kubymu, by mohl zvládnout kdokoli jiný?

Nevím, zda kdokoliv jiný. Někomu se to jistě podařit může. Koneckonců, svědectví o takových případech je mnoho.

Říká se o vás, že žijete trochu alternativní život. Jak moc, jak hodně alternativní...?

Nedovedu to posoudit. Miluji život. Žiju ho s chutí a s láskou jsem i žit.

Hrajete tímto kusem zábavné divadlo, nebo je to spíše svědectví než divadlo?

Věřím, že jde o zábavné divadelní svědectví.

 

Podle herců Juraje Čiernika a Jana Vlase, kteří se na představení podílejí v rolích Hlasu (Kubyho já, tedy vlastního vědomí) a Těla (pohybově ztvárněného těla, jež se nemůže hýbat) napsal Jaroslav Dušek libreto s hravostí sobě blízkou, která se projevuje od začátku do konce. Přitom nejde o žádné veselé téma. Clemens Kuby měl diagnózu jasnou: přeražený obratel L2, přetržená mícha, trvalé ochrnutí těla od pasu dolů, invalidní vozík. Avšak situace plná beznaděje v něm probudila dosud netušenou sílu, a on se nakonec uzdravil…

V nové verzi pro dva klavíry, která zazní na Smetanově Litomyšli poprvé, vystupuje do popředí více rytmická složka hudby. Původní instrumentace, hraná od premiéry projektu v roce 2016, vycházela z principu tvoření tónů u didgeridoo, který se snažila napodobit za použití orchestrálních barev. Didgeridoo je etnický hudební nástroj založený na nekonečném dýchání. A Clemens Kuby začal svou cestu k opětovnému chození právě od dýchání… Ondřej Smeykal je hráčem na zmíněný australský nástroj. Mario Buzzi, brněnský skladatel a aranžér, je autorem obou výsledných hudebních podob. Komornější verze by nyní měla rozšířit možnosti hostování tam, kde z prostorových či technických důvodů nelze počítat s orchestrem. V některých částech je hudba shodná, mnohé části zaznívají naopak v novém barevném světle a s novými rytmickými prvky.

Clemense Kubyho přivedl vlastní osud k zájmu o dosud nepoznané oblasti lidského vědomí. Když si Jaroslav Dušek přečetl jeho knihu, řekl si prý: to je ono, o něm musím napsat operu. Silný příběh ho nicméně inspiroval k divadelnímu tvaru, který nakonec vůbec není tradiční operou. A tak k němu mnohoznačně poznamenává: Hranice jsou jen v nás.

Petr Veber