Bedřich Smetana je pro mne mystická postava

Jeho těžiště leží v romantickém repertoáru, jinak je ale znám širokou výrazovou paletou i výjimečnými virtuózními schopnostmi, které uplatňuje v repertoáru od baroka po soudobou hudbu. V cizině ho také pokládají za specialistu na interpretaci české hudby. IVO KAHÁNEK se letos představí hned dvakrát i publiku jubilejní 60. Smetanovy Litomyšle, a to 1. července s Tonkünstler Orchester a ve Velkém finále plném překvapení 7. července.

A těšit se na jeho vystoupení je jistě na místě. Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si totiž získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace a je mnohými považován za nejlepšího současného českého pianistu.

Uslyšíme vás hned ve dvou večerech, pokolikáté se vlastně na Smetanovu Litomyšl vracíte a co pro vás tento festival znamená?

Na Smetanovu Litomyšl se vracím, tuším, počtvrté. Je to pro mne nejen velká čest, ale hlavně radost, protože tento festival má kromě špičkové dramaturgie naprosto specifické a neopakovatelné kouzlo. Kromě toho se těší velkému zájmu publika a celkově bych se nebál označit Smetanovu Litomyšl za „českou verzi Salzburger Festspiele”.

Klavír a open air projekty přeci jen nejsou tak tradiční spojení, jak se vám hraje venku? Svědčí to zvuku klavíru? Musíte nějak přizpůsobovat hru nebo přednes?

Zámecké nádvoří v Litomyšli je takový částečný open-air. Akustika zde je spíše na půl cesty mezi venkovním prostorem a sálem, což je dobře, protože čistě venkovní akustika bez dozvuku koncertního sálu je poněkud nevyzpytatelná a klasicko-romantickému repertoáru ne vždy svědčí. Jinak hrát venku je pro mne pocit veskrze příjemný. Způsob interpretace uzpůsobuji spíše individuálním akustickým potřebám prostoru, než speciálně openair projektům.

Po vřelém přijetí koncertu před třemi lety přijíždí opět rezidenční orchestr partnerského festivalu v rakouském Grafeneggu, Tonkünstler Orchester Niederösterreich, a dirigent Jun Märkl. Budete s nimi hrát Koncert pro klavír a orchestr č. 1 e moll Fryderyka Chopina. Už jste měli příležitost společně vystupovat?

Bude to naše společná premiéra.

Fryderyka Chopina a Bedřicha Smetanu spojují kromě stejné doby, ve které žili, a romantického stylu tvorby také např. klavírní tria, oba shodně jedno napsali. Hudba „básníka klavíru“, jak se Chopinovi přezdívá, tedy jistě do dramaturgie festivalu hezky zapadá, že?

Myslím, že zapadá skvěle. Smetana měl sice skladatelsky blíž k Ferenci Lisztovi, nicméně výraznou inspiraci z lidové hudby či určitou jemnou salonní poetičnost měli společnou.

Závěrečný koncert, Velké finále, má být až do poslední chvíle velkým překvapením a podle uměleckého ředitele Smetanovy Litomyšle Vojtěcha Stříteského nabídne přehlídku hudebních trvalek i objevů, programových jistot i sázek na riziko. Aniž bychom vyzradili konkrétní titul, prozradíte, ve které z těchto škatulek se budete pohybovat vy a jak se těšíte na tak netradiční večer?

Budu hrát s orchestrem a myslím, že budu spíše než v kategorii „programová jistota” tím překvapením, vybočením, možná odlehčením. Těším se na to moc, jednak proto, že interakce s dirigentem zde nabývá netušených rozměrů, a také budu moci trochu popustit uzdu fantazii a improvizaci.

Existuje nějaká skladba, kterou byste si na Smetanově Litomyšli někdy rád zahrál, tajné přání?

Možná to bude znít banálně, ale někdy v budoucnu třeba smetanovský klavírní recitál. Bedřich Smetana je pro mne totiž trochu mystická postava, velmi vnitřně složitý člověk, s obrovským klavírním dílem.

Veronika Paroulková