Na ochozech litomyšlského zámku se zjevuji docela často

Ve svých 42 letech je uznávaným dirigentem a skladatelem a od roku 2015 šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Publikum Smetanovy Litomyšle se s ním setkává už celou jednu dekádu. A vždy usměvavý MARKO IVANOVIĆ je prý za to moc rád.

Hned třikrát najdeme vaše jméno v programu letošní jubilejní 60. Smetanovy Litomyšle, potěšil vás takový zájem dramaturgie? Jaký máte k tomuto festivalu vztah?

Ona to bude spíš shoda náhod, že obě inscenace, které z repertoáru Janáčkovy opery festival zaujaly, diriguji zrovna já a že se v tom samém roce podařilo realizovat i koncert s Jaromírem Nohavicou, o který vedení festivalu usilovalo už několik let. Ovšem nepopírám, že se na ochozech litomyšlského zámku zjevuji v posledních letech docela často. Takže to asi není tak úplně náhoda, ale spíš takový paranormální jev. Který mě, pochopitelně, těší, protože mám tento festival velmi rád. Inspirativní prostředí, příjemné počasí, vřelé publikum... lepší zakončení sezóny si lze jen těžko představit.

Vzpomenete si na vaše litomyšlské „poprvé“?

Tady asi musím zmínit jistý spojovací článek mezi mnou a festivalem. A tím je osobnost Vojtěcha Stříteského, šéfdramaturga festivalu a svého času zároveň ředitele Komorní filharmonie Pardubice, kde jsem před deseti lety začínal na pozici šéfdirigenta. A právě tehdy – nejspíš v návaznosti na mou čerstvou zkušenost s operou Suchého a Šlitra „Dobře placená procházka” – se zrodil plán na velkolepý „Koncert na přání”, který by byl věnován českým hitům 60. let. Samozřejmě za spoluúčasti samotného Jiřího Suchého i Komorní filharmonie Pardubice. Byla z toho tenkrát krásná akce a zároveň (pokud se nepletu) i můj litomyšlský „debut”, který svou žánrovou „rozkročeností” jakoby předznamenal i to, že jsem později byl na Smetanovu Litomyšl zván především jako dirigent různých méně obvyklých „projektů”.

S brněnskou operou přivezete 29. června Gounodova Fausta a Markétu, který měl premiéru v prosinci 2017 v mimořádném prostoru, na brněnském výstavišti. Pavilon P přitom nabízí jeviště téměř bez hranic, orchestr je bokem od děje i diváků. Jak se tato netradiční inscenace vejde na zámecké nádvoří v Litomyšli? Museli jste sáhnout k nějakým změnám, aby dobře vyzněla?

Ve chvíli, kdy vedeme tento rozhovor, zbývá do uvedení Fausta na festivalu asi 14 dní. Takže v tuto chvíli tak trochu sdílím vaše obavy. Celá inscenace vznikla svým způsobem jako „site-specific project" a jeho přenesení do jiného, opět velmi specifického prostoru se nepochybně neobejde bez dílčích úprav. A to nejen scénických, ale i akustických. Bude to zkrátka trochu jiná inscenace, ale věřím, že opět působivá. I díky tomu, že ji sólisti i orchestr a sbor mají už velmi dobře „zažitou".

O den později hrajete Janáčkovu Její pastorkyni, titul, který se do Litomyšle vrací po sedmi letech. Právě od Opery Národního divadla Brno se bude jistě u této opery hodně očekávat…

Trochu mě strašíte. Ale máte pravdu, jedná se o titul, který se drží na stabilním repertoáru Janáčkovy opery už téměř 100 let a bude pro nás velkou ctí ho prezentovat i před jiným než brněnským publikem. Osobně ji považuji za jednu z nejlepších oper vůbec a možnost hudebně ji nastudovat vnímám jako velkou radost i čest. České operní publikum se sice stále staví vůči Janáčkovi poněkud zdrženlivě, přesto věřím, že naše inscenace nakonec strhne i ty nejzavilejší skeptiky. A to samozřejmě především zásluhou samotného Leoše Janáčka.

Uvidíme vás nejen jako dirigenta, ale zároveň jste autorem většiny orchestrálních úprav písní Jarka Nohavici. Trochu netradiční spojení vás dvou, jak k němu došlo? To byl váš nápad? Zachovat i ve zvuku orchestru typickou atmosféru a svéráznost Nohavicových písní, to nemuselo být až tak jednoduché, že?

Iniciátorem celého počinu byl samotný Jaromír Nohavica. Když byl před několika lety požádán, aby svým koncertem otevřel čerstvě postavený koncertní sál Gong v Ostravě, napadlo ho, zda by se při té příležitosti neměla zapojit i Janáčkova filharmonie Ostrava. Oslovil mě tenkrát s dotazem, zda to nepovažuji za úplně hloupý nápad a zda si myslím, že by Jarkovy písně snesly symfonickou aranž, aniž by se ve výsledku jednalo jen o jakýsi „přecukrovaný dort”. A já řekl, že to zkusím. A tak vznikly aranže, které se sice snaží ctít náladu jednotlivých Nohavicových písní, ale zároveň do nich mají přinášet i nový autorský i generační vhled. Orchestr zde tedy není míněn jako nějaká stafáž, ale má být sólistovi rovnocenným partnerem. Zda se nám to povedlo, to ať posoudí posluchači. My sami jsme si při vzniku tohoto projektu užili spoustu zábavy a legrace.

Dirigent i autor úpravy už u vašeho jména v programu Smetanovy Litomyšle jsou, zbývá tedy jen „autor“ a uvedení vaší skladby, to by bylo hezké po letošním úspěchu Slovíček/Little Words na Pražském jaru, ne?

No to bych nejdřív musel zase něco pořádného napsat! Faktem je, že písňový cyklus Little Words byl po dlouhých letech první skladbou, kterou jsem napsal jen tak – z vlastního popudu, z vlastní potřeby, bez objednávky. Je totiž pravdou, že být dirigentem na plný úvazek je časově velmi náročné a tak jsem se poslední dobou ke své druhé profesi dostával spíš sporadicky a to především jako autor hudby divadelní a rozhlasové. Ale nevzdávám to. Mimo jiné právě pracuji na nové opeře pro Národní divadlo Brno, takže – kdo ví? Za tři roky v Litomyšli?

Veronika Paroulková