Smetanova Litomyšl 1959

Rok 1959 byl jubilejním 700. rokem od povýšení Litomyšle na město, oslavy se staly součástí hudebního festivalu. 1. března 1959 v předvečer mimořádně slavného 135. výročí narození Bedřicha Smetany bylo uspořádáno matiné, na kterém účinkoval symfonický orchestr Osvětové besedy v Litomyšli za řízení Ladislava Kasala a jako host zpívala Inka Šumská z Vysokého Mýta. Zazněla díla ze Smetanovy instrumentální i vokální tvorby.

Červencové dny byly tradičně věnovány Smetanově Litomyšli, která měla být tentokrát obzvlášť slavná. Již při přípravách v roce 1958 bylo ve výboru rozhodnuto pozvat prezidenta republiky a hlavní den oslav s jeho přítomností spojit s velkou lidovou manifestací. Musel se proto najít větší prostor, než byla zámecká zahrada. Po předběžných dlouhých úvahách bylo určeno prostranství za nemocnicí v zahradnictví zvaném „Řetízek". Zdeněk Nejedlý proti Řetízku protestoval, že to není důstojný prostor pro tak významné oslavy a hosty, ale nikde jinde nebylo možno zajistit místa pro očekávaných 40 000 lidí. Na programu byla Smetanova díla: Libuše, Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách. Interpretem těchto oper muselo být naše nejlepší těleso - Národní divadlo z Prahy.

První změnou bylo oznámení, že prezident republiky nepřijede, ale přesto byla nahlášena vládní delegace v čele s V. Kopeckým a Z. Nejedlým. O další změny se postaralo počasí. Déšť natolik rozmočil louku Řetízku a naplnil prohlubně vodou, že již dva dny před představením bylo jasné, že zde nepůjde 3. července hrát plánovanou Libuši. Národní divadlo se však uvolilo provést zahajovací představení v aukční hale. Byl jím však původně vůbec neplánovaný Dalibor. Umělci zde vystoupili za neobyčejně těžkých podmínek. Oblékali se v šatnách zcela nevyhovujících, ale jejich krajní obětavost dokázala, že litomyšlský Dalibor byl jedním z nejlepších představení celého zájezdu. Prudký déšť neodradil stovky diváků. Večer se hrála ve druhém nádvoří zámku opera Braniboři v Čechách. V hlavních rolích vystoupili sólisté Teodor Šrubař, Ivo Žídek a Karel Kalaš za řízení dirigenta Jana Husa Tichého. Představení vyznělo půvabně a radostně.

V neděli dopoledne se konala Krajská slavnost písní a tanců. Hlavním vyvrcholením měla být nedělní krajská manifestace pracujících - tento ročník byl velmi zpolitizován a měl hlavně demonstrovat úspěchy budování socialismu a lidovosti umění, které „slouží všem pracujícím". Mírová manifestace na Řetízku skončila uvedením slavnostní Smetanovy opery Libuše, ačkoliv byla plánována Prodaná nevěsta. Diváci vyslechli Libušino proroctví, v němž se Marie Podvalová opět vypjala k jednomu ze svých nejlepších výkonů. Protože však nezpívala jen pro opravdové milovníky hudby, ale pro masy, které na tuto monstrózní akci šly mnohdy ze zvědavosti nebo povinnosti, výsledek nebyl zrovna důstojný. Samotné volné prostranství svádělo některé diváky k uvolněnému chování a tím rušili další posluchače. Jak zapsali pořadatelé, „neméně vhodný byl i prodej dětských frkaček a píšťalek a roznášení nápojů v okamžicích, kdy obchod měl počkat". Prostředí nevyhovovalo akusticky, za jevištěm nebyla pevná odrazová stěna, zvuk se rozptyloval na všechny strany. Jedině zásluhou technických pracovníků byly tyto potíže zčásti překonány.

Výbor Smetanovy Litomyšle uznal chybu, které se dopustil, ale mezi ctiteli Smetanovy hudby zůstaly trpké vzpomínky. Jak asi působilo toto prostředí na ty, kteří Libuši ještě neviděli a přišli s opravdovým zájmem o vážnou hudbu? A pro festival to byla Libuše první. Ta měla být po zklamání z roku 1954 obzvlášť pečlivě připravena. Ani v novinách a časopisech se, až na výjimky, o Libuši zřejmě „raději" nemluvilo.