Smetanova Litomyšl 1960

Na rok 1960 byla pozvána scéna Slovenského národného divadla v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že opera měla ze Smetanových děl nastudovaná jen tři díla, a to Dalibora, Prodanou nevěstu a Hubičku, bylo dohodnuto, aby tyto opery byly na festivalu uvedeny.

Smetanova Litomyšl byla kvůli 2. celostátní spartakiádě posunuta o týden dopředu na dny 25. a 26. června 1960. Členové Národného divadla přijeli v sobotu dopoledne a večer byla uvedena opera Dalibor v téměř zaplněném druhém zámeckém nádvoří. Avšak opera nebyla podána nejlépe. Podle kritiků dirigent Bernard Auer nedostál požadavkům opery po stránce tempové, ani agogické. Režie působila až příliš bezbarvě tím, že většina scén se odehrávala značně samoúčelně v pološeru.

V neděli dopoledne se konala Krajská slavnost písní a tanců, která byla v poslední chvíli přemístěna ze zahrady do druhého nádvoří. Na této slavnosti vystoupily společně soubory, které pracovaly téměř celé století, jako např. soubor Otakar z Vysokého Mýta, Slavoj z Chrudimi nebo domácí Vlastimil. Zpěv doprovázel symfonický orchestr z Litomyšle a Pardubic, také orchestr divadla. Slavnost se vydařila, kladně byla hodnocena práce všech účinkujících.

Prodaná nevěsta v neděli odpoledne sklidila úspěch svou svěžestí a zároveň zlepšením technického podání rolí proti roku 1958. Mária Hubová v Mařence byla stejně výborná jako tehdy, František Šubert se v Jeníkovi velmi zlepšil. Hlasově se zdokonalil a nabyl jistoty v roli, kterou minule zpíval nejistě. Nový Kecal mladého pěvce Zelenaye herecky stál na úrovni minulého sólisty Krčmáře, ale pěvecky jej svým hlasem daleko převyšoval. Dirigent Tibor Frešo, který zaskočil místo ohlášeného mladého dirigenta Schäfera, podal operu opět s onou chutí a vervou, jaká u něho byla známá z minulých provedení a k níž dovedl strhnout i orchestr. Škoda jen, že zvuková aparatura, přenášející zvuk do zadních řad, zesilovala příliš hlasy na úkor orchestru.

Večerní Hubička nevyzněla hudebně ani hlasově dobře, zato upoutala vynalézavá výprava s využíváním světelných efektů. Starší dirigent Ladislav Holoubek podával její barvitou, rušnou i něžnou hudbu vlekle a jednotvárně, jak ukázala již předehra. Kromě nepochopení dirigenta jí škodilo i tradiční obsazení Lukáše již starým Jankem Blahem a hlasově slabý i herecky nepochopitelně zkreslený byl Paloucký Nouzovského. Jedinečné bylo sledovat výbornou postavu Vendulky- Hulmanové, jejíž scéna u kolébky byla i režijně neobvykle dynamická a poutavá. Hlediště tentokrát zdaleka nebylo strženo k takovému nadšení, jako při bouřlivém úspěchu bratislavské Hubičky v roce 1958.

Slovenští umělci byli s přijetím v Litomyšli, reakcí návštěvníků i spoluprací s výborem festivalu spokojeni. Projevili ochotu kdykoliv do Litomyšle opět zavítat a dokonce přislíbili nastudovat operu Tajemství, která doposud nebyla jako jediná opera Bedřicha Smetany, kromě nedokončené Violy, dosud provedena na Smetanově Litomyšli. Předběžně bylo dohodnuto pozvání na festival v roce 1962.