14. ročník Smetanovy Litomyšle 1963

Smetanova Litomyšl v roce 1963 byla součástí oslav 80. výročí založení Národního divadla, které byly zahájeny uvedením baletu Labutí jezero ve Sportovním paláci v Praze. Pokračovaly zájezdem činohry do západních Čech a další akcí byla Smetanova Litomyšl.

Již ve čtvrtek 4. července dopoledne přijelo vlakem 29 členů techniky a 6. července v sobotu zvláštním vlakem asi 280 členů Národního divadla, které přivítali členové festivalového výboru. Odpoledne oznámily slavnostní fanfáry z Libuše zahájení operního festivalu Smetanova Litomyšl. Večer byla provedena Libuše, která nenechala nikoho na pochybách, jakého výkonu je kolektiv Národního divadla schopen. V hlavních rolích vystoupili přední sólisté Marie Podvalová jako Libuše, Milada Šubrtová a Marta Krásová jako Krasava a Radmila, Teodor Šrubař jako Přemysl, Zdeněk Otava a Beno Blachut jako Chrudoš a Šťáhlav. Dirigoval Josef Bartl, režii měl Ladislav Boháč, scénu navrhoval Josef Svoboda. Od obrazu k obrazu rostl obdiv v hledišti, a když v nádherné přírodní scenérii zámeckého parku doznělo Libušino proroctví, strhly se bouřlivé ovace. Bylo zjevné, že představení Libuše v takovémto provedení bylo vskutku jedním z vrcholných zážitků v Litomyšli vůbec.

V neděli 7. července dopoledne byla u příležitosti Smetanovy Litomyšle uspořádaná tisková konference, schůzka organizátorů Smetanovy Litomyšle se zástupci ministerstva školství a kultury a Národních divadel i s dalšími účastníky festivalu. Hovořilo se o tradici, zejména o perspektivách této každoroční slavnosti. Vlastní Smetanova Litomyšl pokračovala týž den odpoledne Prodanou nevěstou. Počasí bylo pěkné, slunečné jako minulý den. V hlavních rolích vystoupila Eva Zikmundová, Zdeněk Švehla a Dalibor Jedlička. V úloze Esmeraldy zpívala mladá pěvkyně Marie Vladyková, litomyšlská rodačka a dcera bývalého hrobníka v Litomyšli. Dirigoval Jan Hus Tichý, režii na scéně Josefa Svobody měl Václav Kašlík.

Večer byla provedena v zámeckém nádvoří opět na scéně Josefa Svobody a v režii Václava Kašlíka opera Dalibor za dirigování Josefa Bártla. V hlavních rolích zpívali Alena Míková jako Milada, Helena Tattermuschová jako Jitka, Oldřich Spisar jako Dalibor a Václav Bednář tradičně v roli krále Vladislava. Vrcholné výkony umělců odměnilo obecenstvo dlouhotrvajícím potleskem.

Smetanovu Litomyšl opět navštívili mnozí vzácní hosté, paní Karin Radlm, vedoucí Smetanova muzea z Göteborgu, členka společnosti Bedřicha Smetany ve Švédsku, která přijela s pracovníky Muzea Bedřicha Smetany z Prahy jako jejich host. Přijeli se podívat i hosté z Německé demokratické republiky, Koreje a 72letá krajanka z Ameriky, která po padesáti letech zavítala do vlasti. Hosty byli i vietnamští lékaři.

XIV. ročník v roce 1963 je možné hodnotit jako jeden z nejzdařilejších. Vedle nesporných uměleckých úspěchů, kterých zde Národní divadlo dosáhlo, to byla i rekordní návštěvnost. Představení Libuše shlédlo 3867 diváků (kapacita míst k sezení v zahradě 2969 - využito na více než 100 %), Prodanou nevěstu 2823 diváků (kapacita využita na 73,5 %), Dalibora v zámeckém nádvoří 2205 diváků (kapacita míst k sezení 1633 využita na 93,5 %).

Úroveň představení střídáním umělců neutrpěla, naopak získala a po této stránce neslo každé představení pečeť nesporné uměleckosti a vysoké úrovně souboru Národního divadla. Jak poznamenávala znalecká hodnocení, snad jen orchestrální složka mohla být zejména v Daliboru lépe vypracována. Výtvarné a režijní řešení scén nebylo sice nějak průbojné, ale vycházelo z ducha hudby, a tak jistě plně uspokojilo. Bylo zajímavé, že podle rozhovorů s některými účinkujícími vyšel úplný názorový kaleidoskop. Někteří herci se cítili v jevištním prostoru jak v zahradě, tak v zámku naprosto volní, daleko volnější než v divadle, jiní byli prý naopak spoutáni tímto volným prostorem, takže nevěděli, jak hrát, a byli vyvedeni z konceptu. Totéž se týkalo i jejich pěveckých výkonů, když si někteří neobyčejně chválili akustiku zámeckého nádvoří a zahrady, zatímco druzí tvrdili, že se jim zpívalo špatně.

Tyto názory ukázaly, že tam, kde jde o umělecké úsilí, vždy půjde i o různé názory a aspekty. Důležitý byl celek, který v jedinečném souznění s publikem vyzněl naprosto přesvědčivě. Ukázalo se znovu, že smetanovská tematika je jednou z nejpřitažlivějších, a že čím více jsou Smetanovy opery hrány, tím více působí.