Smetanovská tradice v Litomyšli od 70. let 19. století do roku 1948

Smetanovská tradice v Litomyšli nevznikla pouze proto, že se zde Smetana narodil. Smetanův kult se v Litomyšli rozvíjel od 70. let 19. století zvláště zásluhou vysokoškoláků, soustředěných ve spolku „Akademikové".

Již v září roku 1876 zazněly v Litomyšli jásavé tóny Prodané nevěsty v provedení ochotnických zpěváků a místních muzikantů. Všechny hudební síly Litomyšle se zde spojily k vlastnímu provedení této Smetanovy opery.

Období 70. let, v nichž se Litomyšl tak manifestačně přihlásila ke svému slavnému rodákovi, bylo zakončeno v roce 1880 velkými smetanovskými oslavami, uspořádanými u příležitosti návštěvy Bedřicha Smetany v rodném městě k 50. výročí jeho prvního vystoupení (4. ledna 1880).
Ještě před tím, než byl již hluchý Smetana pozván do Litomyšle, navázal s ním kontakt litomyšlský učitel a sbormistr Vlastimila Roman Nejedlý. Poslal mu spolu s blahopřáním i žádost o zkomponování sboru pro svou edici Vlastimila. V tomto ohledu mu Smetana nevyhověl, ale odpověděl mu a poslal mu svůj sbor Tři jezdci.
Smetanovo jubileum považovala Litomyšl i za jubileum své, protože právě zde před 50 lety mladičký, pouze šestiletý virtuos poprvé veřejně vystoupil. Již k jeho narozeninám dne 2. března 1880 jej akademikové jmenovali čestným členem spolku.
Slavnost pak původně připravovali na srpen. Jako rádci zde působili pražští a vídenští smetanovci v čele s Otakarem Hostinským a dokonce také vídeňský docent T. G. Masaryk. Nakonec byly hlavní oslavy přeloženy až na září, Bedřich Smetana přijal pozvání litomyšlských akademiků a město navštívil. Velkolepé události obrátily k Litomyšli pozornost celé země. Národní Listy psaly o nezapomenutelných dnech a Smetanovo litomyšlské přivítání charakterizovaly jako oslavu „prvou svého druhu" , která patří „k nejkrásnějším slavnostem v Čechách konaným". Sbormistr pěveckého spolku ve Vídni Jan Buchta složil pro tuto příležitost kantátu, Jaroslav Vrchlický napsal báseň, kterou přednesla Teréza Nováková.
Studenti tak podruhé - po Prodané nevěstě z roku 1876 - a ještě výrazněji přispěli k prohloubení uznání Smetanova umění v jeho rodném městě. Na večerním koncertu pak zazněla i díla z mistrových skladeb. Druhý den 19. září byla odhalena Smetanova pamětní deska na domě, který kdysi patřil Smetanovým rodičům. Původně měla být zasazena na Smetanův rodný dům - zámecký pivovar, ale bavorští majitelé zámku k tomu nedali souhlas.

Smetanovská tradice se rozvíjela dál. V roce 1882 provedl Vlastimil s pěveckým sborem Spolku paní a dívek operu Hubička. Příznivý ohlas v kraji a místním tisku, hlasy, přimlouvající se za to, aby se Hubička dávala několikrát, byly jedinou odměnou ze celoroční práci a přípravy spolku.

1.března 1884 byl Smetana, těsně před svou smrtí, jmenován čestným měšťanem Litomyšle a 20. května téhož roku zde za něho bylo slouženo rekviem v přítomnosti zástupců města.

Po roce 1884 úcta ke Smetanovi ještě vzrůstala. Roku 1885 provedli akademici koncert děl B. Smetany, při němž účinkovali František Hošek, Karel Šťastný, Dr. Josef Theurer a František Vogner. V roce 1895 uspořádal Vlastimil, řízený Františkem Zörnigem, Smetanův večer, na jehož programu byly sólové zpěvy, scény ze Smetanových oper i klavírní skladby. Smetanovo Věno a Slavnostní sbor byly zpívány velmi často.

Počátkem 20. století se Smetanovo dílo pravidelně objevovalo na promenádních koncertech, k jejichž organizaci byl v květnu 1904 dokonce ustaven zvláštní výbor.

Smetanův dům, vystavěný na místě hostince Karlova, byl otevřen 11. června 1905. Pod vedením prof. Břetislava Šťastného, který velmi přispěl k povznesení hudební Litomyšle, byla provedena opera Dalibor. Další ochotnické představení s vynikajícím členem vídeňské dvorní opery Františkem Pácalem bylo v místním tisku oceněno Františkem Vognerem. Po celý rok 1906 se ve Smetanově domě konaly pravidelně populární koncerty, na kterých nechyběly úryvky ze Smetanových oper Libuše, Hubička, Dvě vdovy, Prodaná nevěsta.

Na oslavě 25. výročí úmrtí Bedřicha Smetany provedla litomyšlská kapela koncert v zahradě Smetanova domu.

Na listopad 1909 byla již od ledna připravována opera Tajemství. Orchestr a zpěvy připravil Břetislav Šťastný, scénickou výpravu a režii měl Karel Šťastný. Předehra k opeře Tajemství pak ještě 22. listopadu zahájila první samostatný koncert Litomyšlské filharmonie ve Smetanově domě.

V roce 1912 byla zasazena na zámeckém pivovaru, rodném domě Bedřicha Smetany, nová pamětní deska. Těchto akcí se účastnili i litomyšlští rodáci profesor Dr. Josef Theurer, který často o Smetanovi přednášel a profesor Dr. Zdeněk Nejedlý. Již tehdy Zdeněk Nejedlý vykonal mnoho pro poznání a ocenění Bedřicha Smetany a jemu také patřil dík za vydatnou a ochotnou práci při uskutečňování programu ke stému výročí narození Bedřicha Smetany v roce 1924. Při této příležitosti byl 21. a 22. června odhalen pomník, jehož autorem byl Jan Štursa.

Zdeněk Nejedlý připravil k roku 1924 vydání prvního dílu svého monumentálně rozvrženého díla o Bedřichu Smetanovi a v tomto díle psal i o době prvních let Smetanova života v Litomyšli. V Litomyšli byla uspořádána řada koncertů, hostovala zde Česká filharmonie, která provedla cyklus Má vlast, olomoucká opera, která představila ve třech dnech Prodanou nevěstu, Branibory v Čechách, Libuši, Čertovu stěnu a Dvě vdovy.

V roce 1934 uvažovala Litomyšl o ochotnickém provedení opery Hubička, ale Zdeněk Nejedlý navrhl, aby Litomyšl připravila orchestr a sbor a Praha poskytla sólisty z Národního divadla. Úlohu Vendulky nastudovala Ada Nordenová, Tomáše Zdeněk Otava, Barču Marie Budíková, Lukáše Vladimír Tomš, Martinku Marie Šlechtová, Palouckého Václav Marek, Matouše Hanuš Thein, Strážníka ředitel Smetanova muzea Alfons Waisar, bývalý koncertní pěvec. Režie se ujal Ferdinand Pujman. Premiéra Hubičky byla stanovena na sobotu 2. června 1934. Zúčastnil se jí šéf opery Národního divadla Otakar Ostrčil, hudební skladatel Otakar Jeremiáš, prof. Ferdinand Vach, pianista Firkušný, hudební kritik Mirko Očadlík a další hudební kapacity.
Odpolední představení, jehož se zúčastnil brněnský kritik Lidových Novin prof. Gracian Černušák, bylo zajímavé tím, že Vendulku zpívala její vynikající představitelka z éry Kovařicovy Kamila Ungrová. 3. června zazněla Hubička v Litomyšli potřetí a v září naposledy.

Spolupráce s umělci Národního divadla pokračovala v roce 1938, kdy došlo k provedení Smetanových Dvou vdov znovu s režisérem Ferdinandem Pujmanem, výtvarníkem Františkem Kyselou a umělci Národního divadla. V červnu 1940 bylo představení Prodané nevěsty opět se sólisty Národního divadla. Další hostování členů Národního divadla se uskutečnilo v roce 1942, když s nimi bylo připraveno představení Dalibora. To všechno byla ovšem představení v uzavřeném sále Smetanova domu.

Založení festivalu Smetanova Litomyšl

Plakát na koncert České filharmonie z roku 1946

Již v roce 1946 bylo litomyšlské hostování České filharmonie s dirigentem Rafaelem Kubelíkem označeno jako "Smetanova Litomyšl I." 22. června, před provedením Slavnostní předehry D-dur, Scherza z Triumfální symfonie a Švédských symfonických básní (Richard III., Hakon Jarl a Valdštýnův tábor) tehdejší předseda místního národního výboru Vilém Marx ve svém projevu prohlásil, že byla založena nová tradice pořádání hudebních slavností. Ta však bohužel v následujících dvou letech nepokračovala. V létě 1948, při představení Dvou vdov v Jabkenicích, přišli litomyšlští s nápadem něco podobného uspořádat ke 125. výročí narození Bedřicha Smetany v roce 1949. Oslovili ministra Zdeňka Nejedlého, jehož myšlenka natolik zaujala, že sám vypracoval program oslav a přednesl jej na schůzi v ministerstvu školství věd a umění dne 18. února 1949. Od původního plánu uspořádat pouze představení Dvou vdov na louce u tzv. Černé hory se upustilo a byl přijat velkorysejší plán: záměr byl rozšířen o Dalibora, uvedeného na II. zámeckém nádvoří, a koncert Východočeské župy Fibichovy za doprovodu orchestru Národního divadla. Dále představení Jiráskovy Magdaleny Dobromily Rettigové litomyšlských ochotníků v zámeckém divadélku, slavnostní otevření nově zařízeného Smetanova rodného bytu a otevření sálů prvního poschodí státního zámku, rovněž dobově zařízených. Tento plán začal realizovat první výkonný výbor, který vytvořil několik pracovních týmů - například odbor pro stavbu jevišť, odbor pořadatelský, finanční apod. Termín oslav byl stanoven na letnice. Byla vybudována jeviště pro operu Dalibor v zámeckém nádvoří (18 m dlouhé a 6 m hluboké) a pro Dvě vdovy v zámecké zahradě (dlouhé 16 m a hluboké 13m). Obě jeviště byla vyvýšena a před nimi byla prohloubena orchestřiště. Kapacita hlediště v zámeckém nádvoří byla 1490 sedadel, 88 přístavků a 750 míst k stání, hlediště v zámecké zahradě mělo 2859 míst k sezení a asi 1500 míst k stání. Všechny stavby byly budovány za citelného nedostatku materiálu, hlavně dřeva. Stavební práce byly prováděny převážně brigádnicky. Plakáty ke Smetanově Litomyšli dvojího rozměru navrhl Karel Svolinský. Námětem k figurální části, znázorňující dívku s květinovým věncem, mu prý byla první a poslední část písně Bedřicha Smetany - Věno. Tento plakát se pak - s několika přestávkami - používal až do roku 1992.
I jinak žila Litomyšl v horečných přípravách. Ve výkladních skříních obchodů se objevily portréty Bedřicha Smetany, partitury jeho oper, literatura o slavném hudebním skladateli i fotografie herců Národního divadla. Litomyšl žila rušnými přípravami a očekáváním vzácných hostů. Patřil k nim samozřejmě ministr kultury Zdeněk Nejedlý, ale také zástupci Smetanovy rodiny, vnuci a pravnučka s malým Smetanovým prapravnukem Marianem Kořánem.
V sobotu 4. června přijel soubor Národního divadla: 18 sólistů, 100 členů sboru, 80 členů orchestru, 20 členů baletu, 30 pracovníků techniky, sbormistr, dirigent, nápověda apod. Vlastní program oslav začal v sobotu dopoledne otevřením prvního poschodí státního zámku. Odpoledne byla ve druhém poschodí zámku zahájena výstava obrazů „Mistři českého umění 19. století" a večer v kouzelném prostředí druhého zámeckého nádvoří zazněly tóny Smetanovy opery Dalibor. Obsazení bylo prvotřídní: Václav Bednář (král Vladislav), Beno Blachut (Dalibor), Jiří Schiller (Budivoj), Marie Podvalová (Milada), Karel Kalaš (Žalářník), Antonín Votava (Vítek), Štefa Petrová (Jitka), Jaroslav Veverka (Soudce). Ve druhém představení v neděli 5. června byla v obsazení jediná změna, když Vítka zpíval Oldřich Kovář.
Obecenstvo bylo nadšené. Nikomu nevadilo, že představení končilo až po půlnoci, bouřlivý potlesk vyvolával účinkující mnohokrát zpět na scénu. Staří pamětníci vzpomínali na rok 1905, kdy byl touto operou otevřen Smetanův dům a s nadšením si uvědomovali, že nynějším provedením Dalibora začíná tradice nová - Smetanova Litomyšl.
V neděli 5. června slavnosti pokračovaly otevřením rodného bytu Bedřicha Smetany v zámeckém pivovaru opět za přítomnosti četných oficiálních osobností, mezi nimiž byl i předseda Národního shromáždění, primátor hlavního města Prahy a řada dalších. Odpoledne zaznělo představení Dvě vdovy pod taktovkou Karla Nedbala a v režii Ferdinanda Pujmana. Podobně jako dopolední slavnost bylo i toto představení vysíláno pražským rozhlasem. I tentokrát připravilo obecenstvo účinkujícím nadšené ovace. Večer téhož dne byl v zámeckém nádvoří opakován Dalibor za stejného ohlasu. Jen počasí hrozilo pokazit nádhernou atmosféru a hudební zážitek. Po prvních kapkách deště dirigent a hudebníci naznačili přerušení hry, avšak rezolutní gesto Marie Podvalové přímo na scéně zapůsobilo, a tak se pokračovalo dál. Naštěstí se počasí umoudřilo a opera mohla být dohrána.
Ještě pondělí bylo pro Litomyšl svátkem. Dopoledne bylo věnováno koncertu Východočeské pěvecké župy Fibichovy a odpoledne byly znovu opakovány Dvě vdovy, opět s velkým úspěchem. Nadšení Litomyšlanů se projevilo i na nádraží, kam přišli stovky lidí Národní divadlo vyprovodit. Téhož dne večer zahráli ještě místní ochotníci Jiráskovu veselohru M. D. Rettigová v zámeckém divadélku. Úspěch slavností znovu utvrdil v přesvědčení, že by Smetanova Litomyšl 1949 neměla být ojedinělou akcí, ale pevným základem soustavné, trvalé péče o zpřístupnění Smetanova díla v nejkrásnějším provedení co nejširšímu okruhu posluchačů.

První ročníky

Úspěch první Smetanovy Litomyšle sice byl potvrzením správnosti záměru festival pořádat, výbor však v dalším ročníku pro jistotu volil spolupráci s Pražským jarem, jehož pořadatelé již byli zkušenější. V roce 1950 tak byla Smetanova Litomyšl součástí tohoto mezinárodního hudebního festivalu. Konala se ve dnech 27. - 29. května opět v zámku. Úvodem oslav v sobotu 27. května odpoledne byl hold Bedřichu Smetanovi u pomníku na náměstí, kde zazpíval mužský sbor Národního divadla.
V nádvoří byl dvakrát proveden Dalibor. Dirigoval Jaroslav Krombholc, režii měl Karel Palouš, výtvarníkem byl Jan Sládek. Dalibora zpíval Beno Blachut, Miladu Marie Podvalová, krále střídavě Zdeněk Otava a Václav Bednář. V přírodním divadle zámeckého parku byla provedena dvakrát odpolední Prodaná nevěsta. Dirigoval Jaroslav Vogel, režie Karel Palouš, choreografem byl Saša Machov. Mařenku zpívala střídavě Milada Musilová a Marie Budíková, Jeníka Ivo Žídek, Kecala Eduard Haken.
V pondělí 29. května zahrál ještě orchestr Národního divadla na druhém zámeckém nádvoří pod taktovkou Jaroslava Krombholce Mou vlast. Na ukončení slavnosti byl téhož dne večer v zámeckém divadélku koncert komorních skladeb Smetanových, provedených Východočeským komorním sdružením a litomyšlskými hudebníky. Byla též recitována báseň Smetanova Litomyšl, kterou pro oslavy napsal básník Jaroslav Bednář.
V neděli 28. května dopoledne byla v klášteře litomyšlským sborem Vlastimil provedena Česká mše národní (zpívali členové Národního divadla Beno Blachut a Zdeněk Otava).
Technická výprava a organizace byla obdobná jako v roce 1949. O bezchybnou přípravu se vynikajícím způsobem zasloužil litomyšlský organizátor Albert Raymond, plukovník v.v.
Na železnici měli účastníci 33% slevu, v autobusech 25% slevu. Po představeních byly vypraveny zvláštní vlaky do Chocně.
Počasí nebylo valné. Při večerních představeních bylo citelné chladno, dokonce před druhým představením Prodané nevěsty přišla prudká vichřice a zdálo se, že představení bude muset být přeloženo do výstavní haly, která byla připravena. Naštěstí se však vichřice uklidnila. Když členové Národního divadla večer odjížděli zvláštním vlakem do Prahy a obecenstvo jim na nádraží děkovalo, bylo už zase pěkně. Z důvodu počasí však byly pro příští léta zvoleny pozdější termíny - červen až červenec. Na začátku prázdnin byly také volné školní internáty, což vyřešilo problémy s ubytováním. Nevýhodou tohoto termínu ale bylo narušení kontinuity s hudebním festivalem Pražské jaro, nicméně dosavadní zkušenosti s množstvím návštěvníků slibovaly, že větší organizační samostatnost Smetanovy Litomyšle nebude problémem. Další léta to potvrdila.

Zvláštní výjimku v historii Smetanovy Litomyšle činí rok 1951, rok Jiráskových oslav. Vlastním Jiráskovým oslavám předcházelo otevření výstavy Jirásek a Litomyšl, řada přednášek, divadelních her zdejších souborů, promítání filmu Filosofská historie natočeného v Litomyšli, tradiční studentský Majáles atd. Oslavy vyvrcholily ve dnech 5. - 8. července zájezdovým představením činohry Národního divadla s Janem Žižkou a Vojnarkou. Součástí byl i balet Filosofská historie od Zdeňka Vostřáka a Janáčkovy Lašské tance. Byl také položen základní kámen k pomníku Aloise Jiráska.
Tento ročník ukázal, že návštěvnost operních představení byla vyšší než činoher. Obecenstvo si operní žánr natolik oblíbilo, že v programu Smetanovy Litomyšle bylo třeba nadále pokračovat a rozvíjet ho. Pochybnosti těch, kteří nevěřili, že vážná hudba přiláká tolik posluchačů, aby mohl festival prosperovat, se nepotvrdily.

Rok 1952 uplynul celkem bez hlubších změn. Na řadu přišly další dvě opery, Hubička v zámecké zahradě a Braniboři v Čechách na druhém zámeckém nádvoří. Pěvci prvního představení Hubičky byli: Eduard Haken (Paloucký), Ludmila Červinková (Vendulka), Beno Blachut (Lukáš), Rudolf Jedlička (Tomeš), Milada Čadikovičová (Martínka), Josef Celerin (Matouš), Maria Tauberová (Barče), Karel Hruška (Strážník). Inscenaci Braniborů v Čechách pojal režisér Bohumil Hrdlička velice odvážně. Pražská chudina při sborové scéně zapalovala na jevišti ohně, z oken v patrech se shazovaly rance. Přítomný ministr Zdeněk Nejedlý osobně zasáhl, pozval si režiséra B. Hrdličku a dirigenta Krombholce na „kobereček", přičemž pronesl známý výrok, že „jedna revoluce (měl na mysli samozřejmě onu říjnovou) už byla a v Litomyšli se při Braniborech v Čechách tudíž už žádná další konat nebude". Repríza byla proto divadelně skromnější.

Rok 1953 byl mnohem hektičtější v přípravách. O to slavnější byl výsledek. Zcela vyprodaná představení Dalibora a Prodané nevěsty v podání opery Národního divadla potvrdila, že festival je již pro východočeský a moravské kraje nezbytnou kulturní potřebou.

Smetanova Litomyšl roku 1954 byla o to významnější, že se konala v „Roce české hudby". Bylo v něm vzpomenuto řady jubileí skladatelů a hudebních umělců, předně 130. výročí narození a 70. výročí úmrtí Bedřicha Smetany. Proto byl plánován bohatší program.
Ještě před hlavními dny byly uspořádány dva koncerty Moravské filharmonie, která tím vstoupila poprvé do festivalu. V sálech litomyšlského zámku v druhém poschodí byla instalována výstava „ představení Prodané nevěsty". Byla otevřena 2. března, ve výroční den narození Bedřicha Smetany. Zahájil ji Dr. Waisar. Byly zde dokumenty, fotografie, kresby a makety scén této české opery.
Důstojnost oslavám měla dodat slavnostní opera Libuše. Měla zaznít na oslavu svého tvůrce, který ji nikdy neslyšel. Opera měla být uvedena v novém nastudování připraveném u příležitosti 70. výročí otevření Národního divadla.
Obecenstvo projevilo dosud nevídaný zájem o toto představení, které se na programu Smetanovy Litomyšle objevilo poprvé. Pořadatelé se snažili co možná nejvíce zvětšit prostor hlediště zahradního amfiteátru. Byla dokonce připravena vysoká tribuna pro dalších 200 návštěvníků a tak kapacita sedících činila 4000 míst.
Všichni lidé z Litomyšle i dalekého okolí s napětím sledovali v pátek počasí. Celý den drobně, ale vytrvale pršelo. Nemilosrdný déšť a chladné počasí připravily veliké zklamání pořadatelům i návštěvníkům. Byly vynaloženy všechny síly k záchraně představení, vždyť bylo prodáno 6000 vstupenek! Pořadatelé obstarali i vysoušecí železné koksové koše, aby bylo možno vytápět okolí jeviště, kdyby déšť ustal. Ten se ale navečer změnil v prudký liják a představení bylo definitivně odřeknuto. V tomto roce, poprvé po pěti letech, počasí festivalu nepřálo natolik, že slavnostní zahájení muselo být odloženo z pátku na sobotu 3. července a vstupné na Libuši vráceno. Ani to však návštěvníky neodradilo a zájem neopadl. Představení Smetanovy Hubičky nastudované dirigentem Jaroslavem Voglem a režisérem Karlem Paloušem i představení Dalibora pod taktovkou Jaroslava Krombholce a v režii Karla Palouše bylo pro diváky nezapomenutelným zážitkem. Přestože Eduard Haken, který zpíval v Hubičce Palouckého se nikdy netajil tím, že v jeho zápisníku byla u této role poznámka „nerad zpívám".
V neděli 4. července dopoledne se do Litomyšle sjelo kolem 1000 pěvců na slavnostní pěvecký koncert. Zpívaly ochotnické soubory východočeského a moravských krajů. V zámecké zahradě zazněly Smetanovy sbory z Braniborů v Čechách, Prodané nevěsty a Dvou vdov v doprovodu orchestru Národního divadla spolu se sólisty Eduardem Hakenem, Drahomírou Tikalovou a Oldřichem Kovářem. Své vystoupení pěvci uzavřeli Písní svobody z roku 1848 na slova Josefa Jiřího Kollára kantátou Česká píseň na slova Jana z Hvězdy.

Smetanovy oslavy roku 1954 přinesly výboru Smetanovy Litomyšle nová poučení. Byl překvapen nečekaným zájmem obecenstva o operu Libuše. Skutečnost, že 2000 lidí by bylo ochotno sedět v průtrži mračen a sledovat operu, byla povzbuzující. Avšak nevydařené představení a únava z marně vynaloženého úsilí byly ještě zesíleny neuspokojivými finančními výsledky, zaviněnými jednak tím, že většina návštěvníků soustředila zájem na Libuši, dále tím, že Národní divadlo kromě obvyklých požadavků bylo nuceno vyžadovat toho roku poprvé 50 000 Kč jako úhradu za nastudované představení. Tento požadavek zůstal i v dalších letech, a to v různé výši i pro ostatní divadla.

6. ročník Smetanovy Litomyšle 1955

Přípravy Smetanovy Litomyšle roku 1955 probíhaly s obavami a pochybnostmi. Vyskytly se problémy, které stály v cestě tradičnímu, již navyklému průběhu oslav. Pražské Národní divadlo hostovalo v Sovětském svazu a mělo se vrátit až těsně před zahájením festivalu. Do Litomyšle však nemohlo přijet, protože muselo hrát v Praze pro účastníky 1. celostátní spartakiády.

Od roku 1949 se považovalo za samozřejmost, že při Smetanově Litomyšli účinkuje opera Národního divadla z Prahy, jen v roce 1951 to byla činohra Národního divadla u příležitosti Jiráskových oslav. Situace se musela řešit. Dobré nápady bývají anonymní a ani v tomto případě se dost dobře neví, kdo upozornil na Národné divadlo v Bratislavě. Situace byla usnadněna tím, že soubor Národného divadla z Bratislavy měl hrát v Praze od 21. června až do návratu pražského Národního divadla a na zpáteční cestě do Bratislavy mohl soubor odbočit do Litomyšle.

Někteří členové výboru pomýšleli na to, uvést v Litomyšli nové opery, se kterými mělo Národné divadlo vystupovat v Praze - Suchoňovu Krútňavu a Cikkerova Jánošíka. Zdeněk Nejedlý se vyjádřil pro zachování zásady, aby festival patřil vždy výhradně operám Smetanovým.

Příprava festivalu se neobešla bez potíží a bez pochyb. Velkou překážkou návštěvnosti bylo současné konání velkolepě připravované celostátní spartakiády. Schůze přípravného výboru se také zabývala tím, jak překonat nedůvěru obecenstva k výkonům slovenských umělců asi v tom smyslu, že kdo viděl Prodanou nevěstu a Hubičku od pražského Národního divadla, nebude si prý chtít „kazit dojem". Přípravné práce probíhaly v nejtěsnější souhře výboru se členy Národného divadla. Slováci se na své vystoupení v Litomyšli připravili s největší pečlivostí, zodpovědností a mladistvým elánem.

V přírodním divadle bylo vybudováno nové pískovcové jeviště a také hlediště bylo upraveno pro 6000 návštěvníků.

Litomyšl srdečně přivítala slovenské umělce, kteří položili ke Smetanovu pomníku věnec se stuhami a mužský pěvecký sbor zazpíval Smetanovo Věno. Večer uvedl soubor Národného divadla Bratislavy v přírodním divadle Prodanou nevěstu. S napětím se očekávalo, jak návštěvníci operu přijmou. Litomyšlané přišli většinou z upřímného zájmu, částečně ze zvědavosti. Ale stačilo první dějství a celé hlediště bylo strženo uměleckým provedením bratislavského souboru.Orchestr dirigoval šéf opery Tibor Frešo. V úloze Mařenky si sympatie obecenstva získala Margita Česányiová. Stejně nadšeně diváci přijali i výkon Františka Šuberta v roli Jeníka, Ferdinanda Krčmáře jako Kecala a Alexandra Baránka jako Vaška. Celý večer vyzněl jako mohutný hold lásky a úcty k dílu velikého Mistra české kultury, jehož překrásná hudba nikdy nepřestane naplňovat nitra všech lidí radostí a pohodou. Slováci se v pravém slova smyslu do Smetanovy Litomyšle probojovali. Odměnou za těžké chvíle, prožité před představením, jim byly nadšené ovace a hlavně pak jejich vystoupení v sobotu a v neděli. Již v sobotu ráno stál zástup zájemců u předprodeje a všude zněla chvála.

Bratislavští byli v Litomyšli velmi spokojeni a výbor byl poučen, že nejen pražské Národní divadlo dovede nadchnout Smetanovými operami. Plně spokojeni byli i hosté. Z cizích návštěvníků je možno uvést anglického skladatele Jonese Jenkynze z waleského města Swansea.

Smetanova Litomyšl 1955 je významným mezníkem oslav. Ve „městě tisícileté historie" vystoupila prvně nová operní scéna. Ukázalo se, že střídání předních operních souborů přineslo obohacení interpretace Smetanovy operní tvorby o nové prvky a neznamenalo pokles dosavadní vysoké umělecké úrovně festivalu.

7. ročník Smetanovy Litomyšle 1956

Přesto v roce 1956 nenašli pořadatelé odvahu vybrat jiný umělecký soubor a opět pozvali Národní divadlo z Prahy. Přípravy byly zvlášť pohnuté. Původně přislíbené provedení dvou představení opery Tajemství vedle Dalibora a Dvou vdov ředitelem Národního divadla Želenským, bylo v poslední chvíli, již po vytištění plakátů a rozeslání propagačních materiálů, odřeknuto. Režiséru Národního divadla Hrdličkovi byla totiž věc oznámena až po jeho návratu z berlínského zájezdu a on prohlásil, že Tajemství nelze v tak krátké době připravit, a že by bylo vůbec problematické je v litomyšlských poměrech zahradního jeviště provádět. Následovala jednání, dokonce se uvažovalo o tom, že se v tomto roce oslavy nebudou konat. Díky zájmu se však festival uskutečnil. Dvakrát byly v zámecké zahradě hrány Dvě vdovy, jednou byl proveden Dalibor a Prodaná nevěsta.

VII. ročník Smetanovy Litomyšle byl zahájen v pátek 6. července slavnostním položením věnce souboru Národního divadla k pomníku Bedřicha Smetany. Provedení Dalibora na zámeckém nádvoří se stalo již nedílnou součástí slavnostních dnů. Beno Blachut, Marie Podvalová, Václav Bednář, Karel Kalaš a Antonín Zlesák se pod vedením Jaroslava Krombholce zasloužili o mimořádně zdařilé provedení této opery.

V zámecké zahradě uvedlo Národní divadlo Dvě vdovy, které zde zazněly naposled při I. ročníku Smetanovy Litomyšle v roce 1949. Její opětné uvedení bylo uvítáno v nejlepším obsazení s Marií Tauberovou, Drahomírou Tikalovou, Ivo Žídkem, Eduardem Hakenem... Festival byl zakončen Prodanou nevěstou.

8. ročník Smetanovy Litomyšle 1957

V roce 1957 přijeli do Litomyšle poprvé umělci z brněnské opery Státního divadla a poprvé zde v rámci festivalu byla uváděna Čertova stěna. Při standardním provedení Dalibora a Prodané nevěsty se Čertova stěna stala překvapující událostí. Doplnění Smetanovy Litomyšle obstarala Moravská filharmonie s dirigentem Milivojem Uzelacem, která hrála v neděli dopoledne ve druhém nádvoří zámku před 700 posluchači za poledního žáru asi 50°C na slunci. Provedla náročný symfonický koncert s Fibichovou Symfonií F dur, Předehrou ke hře Noc na Karlštejně, Smetanovým Pražským karnevalem (v Litomyšli uváděn poprvé) a Valdštýnovým táborem. Ovace aspoň zčásti vynahradily jejich námahu a vypětí, s jakým účinkovali.

Pro brněnskou operu nebylo lehké prorazit v Litomyšli, kde mělo téměř domovské právo Národní divadlo z Prahy. Brněnským se to však podařilo. Uvedli představení svěží a živá, pro litomyšlské prostředí režijně znamenitě řešená. Mohli se pochlubit řadou opravdu vynikajících výkonů. Výjimečně jim také přálo počasí. Jen při prvním jednání páteční Čertovy stěny bylo představení ohroženo bouřkou a začalo drobně pršet. Ale počasí se včas umoudřilo a opera byla šťastně dokončena.

9. ročník Smetanovy Litomyšle 1958

V roce 1958 se Litomyšl připravovala již na IX. ročník Smetanových oslav, na kterém přivítala podruhé bratislavské Národné divadlo pod vedením uměleckého šéfa opery Simona Jurovského.

Repertoár bratislavských byl obohacen o nastudování Dalibora.Tuto operu upravili pomocí úplně nových scénických prvků, zcela odlišných od všech dosavadních. Soubor měl předvést dvakrát Hubičku, jednou Dalibora a jednou Prodanou nevěstu.

První dny předprodeje proti předchozím letům ukazovaly slabší zájem. Výbor Smetanovy Litomyšle musel věnovat více propagaci. Nepočítalo se však s tak trvale nepříznivým počasím, jaké tehdy přišlo. Již příjezd bratislavských 3. července, které přišlo na nádraží přivítat poměrně hodně občanů, byl pokažen deštěm a ten pak festival neopustil.

V pátek 4. července měla být hrána Hubička. Komise však před polednem rozhodla, že Hubičku zde rozhodně nelze hrát, i kdyby přestalo pršet, protože zahrada byla celá rozmoklá a rozbahněná. Na přípravu ve Smetanově domě bylo již pozdě, Hubička se tedy konat nemohla a vstupné bylo vráceno.

Druhý den se rozhodovalo o Daliborovi. Představení se nakonec konalo na „náznakové" scéně v aukční hale za nádražím, asi před 1200 diváky. Slovenská opera za pomoci pohotových a improvizovaných zásahů režijních i scénických v nových a nečekaných podmínkách provedla Dalibora působivě.

Ačkoliv se další den počasí zlepšilo, nebylo již možné v přírodě hrát. Proto se i nedělní Krajská slavnost písní a tanců konala v hale za dirigování Ladislava Kasala a prof. Josefa Vovsa z Pardubic. Vystoupilo zde 600 zpěváků Pardubického kraje s bohatým repertoárem klasických i současných sborových skladeb. Odpolední Prodaná nevěsta byla velmi příznivě přijata hledištěm, kde bylo asi 2000 lidí. Srdečný ohlas vzbudila i večerní opera Hubička, zhlédlo ji asi 1500 diváků.

10. ročník Smetanovy Litomyšle 1959

Rok 1959 byl jubilejním 700. rokem od povýšení Litomyšle na město, oslavy se staly součástí hudebního festivalu. 1. března 1959 v předvečer mimořádně slavného 135. výročí narození Bedřicha Smetany bylo uspořádáno matiné, na kterém účinkoval symfonický orchestr Osvětové besedy v Litomyšli za řízení Ladislava Kasala a jako host zpívala Inka Šumská z Vysokého Mýta. Zazněla díla ze Smetanovy instrumentální i vokální tvorby.

Červencové dny byly tradičně věnovány Smetanově Litomyšli, která měla být tentokrát obzvlášť slavná. Již při přípravách v roce 1958 bylo ve výboru rozhodnuto pozvat prezidenta republiky a hlavní den oslav s jeho přítomností spojit s velkou lidovou manifestací. Musel se proto najít větší prostor, než byla zámecká zahrada. Po předběžných dlouhých úvahách bylo určeno prostranství za nemocnicí v zahradnictví zvaném „Řetízek". Zdeněk Nejedlý proti Řetízku protestoval, že to není důstojný prostor pro tak významné oslavy a hosty, ale nikde jinde nebylo možno zajistit místa pro očekávaných 40 000 lidí. Na programu byla Smetanova díla: Libuše, Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách. Interpretem těchto oper muselo být naše nejlepší těleso - Národní divadlo z Prahy.

První změnou bylo oznámení, že prezident republiky nepřijede, ale přesto byla nahlášena vládní delegace v čele s V. Kopeckým a Z. Nejedlým. O další změny se postaralo počasí. Déšť natolik rozmočil louku Řetízku a naplnil prohlubně vodou, že již dva dny před představením bylo jasné, že zde nepůjde 3. července hrát plánovanou Libuši. Národní divadlo se však uvolilo provést zahajovací představení v aukční hale. Byl jím však původně vůbec neplánovaný Dalibor. Umělci zde vystoupili za neobyčejně těžkých podmínek. Oblékali se v šatnách zcela nevyhovujících, ale jejich krajní obětavost dokázala, že litomyšlský Dalibor byl jedním z nejlepších představení celého zájezdu. Prudký déšť neodradil stovky diváků. Večer se hrála ve druhém nádvoří zámku opera Braniboři v Čechách. V hlavních rolích vystoupili sólisté Teodor Šrubař, Ivo Žídek a Karel Kalaš za řízení dirigenta Jana Husa Tichého. Představení vyznělo půvabně a radostně.

V neděli dopoledne se konala Krajská slavnost písní a tanců. Hlavním vyvrcholením měla být nedělní krajská manifestace pracujících - tento ročník byl velmi zpolitizován a měl hlavně demonstrovat úspěchy budování socialismu a lidovosti umění, které „slouží všem pracujícím". Mírová manifestace na Řetízku skončila uvedením slavnostní Smetanovy opery Libuše, ačkoliv byla plánována Prodaná nevěsta. Diváci vyslechli Libušino proroctví, v němž se Marie Podvalová opět vypjala k jednomu ze svých nejlepších výkonů. Protože však nezpívala jen pro opravdové milovníky hudby, ale pro masy, které na tuto monstrózní akci šly mnohdy ze zvědavosti nebo povinnosti, výsledek nebyl zrovna důstojný. Samotné volné prostranství svádělo některé diváky k uvolněnému chování a tím rušili další posluchače. Jak zapsali pořadatelé, „neméně vhodný byl i prodej dětských frkaček a píšťalek a roznášení nápojů v okamžicích, kdy obchod měl počkat". Prostředí nevyhovovalo akusticky, za jevištěm nebyla pevná odrazová stěna, zvuk se rozptyloval na všechny strany. Jedině zásluhou technických pracovníků byly tyto potíže zčásti překonány.

Výbor Smetanovy Litomyšle uznal chybu, které se dopustil, ale mezi ctiteli Smetanovy hudby zůstaly trpké vzpomínky. Jak asi působilo toto prostředí na ty, kteří Libuši ještě neviděli a přišli s opravdovým zájmem o vážnou hudbu? A pro festival to byla Libuše první. Ta měla být po zklamání z roku 1954 obzvlášť pečlivě připravena. Ani v novinách a časopisech se, až na výjimky, o Libuši zřejmě „raději" nemluvilo.

11. ročník Smetanovy Litomyšle 1960

Na rok 1960 byla pozvána scéna Slovenského národného divadla v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že opera měla ze Smetanových děl nastudovaná jen tři díla, a to Dalibora, Prodanou nevěstu a Hubičku, bylo dohodnuto, aby tyto opery byly na festivalu uvedeny.

Smetanova Litomyšl byla kvůli 2. celostátní spartakiádě posunuta o týden dopředu na dny 25. a 26. června 1960. Členové Národného divadla přijeli v sobotu dopoledne a večer byla uvedena opera Dalibor v téměř zaplněném druhém zámeckém nádvoří. Avšak opera nebyla podána nejlépe. Podle kritiků dirigent Bernard Auer nedostál požadavkům opery po stránce tempové, ani agogické. Režie působila až příliš bezbarvě tím, že většina scén se odehrávala značně samoúčelně v pološeru.

V neděli dopoledne se konala Krajská slavnost písní a tanců, která byla v poslední chvíli přemístěna ze zahrady do druhého nádvoří. Na této slavnosti vystoupily společně soubory, které pracovaly téměř celé století, jako např. soubor Otakar z Vysokého Mýta, Slavoj z Chrudimi nebo domácí Vlastimil. Zpěv doprovázel symfonický orchestr z Litomyšle a Pardubic, také orchestr divadla. Slavnost se vydařila, kladně byla hodnocena práce všech účinkujících.

Prodaná nevěsta v neděli odpoledne sklidila úspěch svou svěžestí a zároveň zlepšením technického podání rolí proti roku 1958. Mária Hubová v Mařence byla stejně výborná jako tehdy, František Šubert se v Jeníkovi velmi zlepšil. Hlasově se zdokonalil a nabyl jistoty v roli, kterou minule zpíval nejistě. Nový Kecal mladého pěvce Zelenaye herecky stál na úrovni minulého sólisty Krčmáře, ale pěvecky jej svým hlasem daleko převyšoval. Dirigent Tibor Frešo, který zaskočil místo ohlášeného mladého dirigenta Schäfera, podal operu opět s onou chutí a vervou, jaká u něho byla známá z minulých provedení a k níž dovedl strhnout i orchestr. Škoda jen, že zvuková aparatura, přenášející zvuk do zadních řad, zesilovala příliš hlasy na úkor orchestru.

Večerní Hubička nevyzněla hudebně ani hlasově dobře, zato upoutala vynalézavá výprava s využíváním světelných efektů. Starší dirigent Ladislav Holoubek podával její barvitou, rušnou i něžnou hudbu vlekle a jednotvárně, jak ukázala již předehra. Kromě nepochopení dirigenta jí škodilo i tradiční obsazení Lukáše již starým Jankem Blahem a hlasově slabý i herecky nepochopitelně zkreslený byl Paloucký Nouzovského. Jedinečné bylo sledovat výbornou postavu Vendulky- Hulmanové, jejíž scéna u kolébky byla i režijně neobvykle dynamická a poutavá. Hlediště tentokrát zdaleka nebylo strženo k takovému nadšení, jako při bouřlivém úspěchu bratislavské Hubičky v roce 1958.

Slovenští umělci byli s přijetím v Litomyšli, reakcí návštěvníků i spoluprací s výborem festivalu spokojeni. Projevili ochotu kdykoliv do Litomyšle opět zavítat a dokonce přislíbili nastudovat operu Tajemství, která doposud nebyla jako jediná opera Bedřicha Smetany, kromě nedokončené Violy, dosud provedena na Smetanově Litomyšli. Předběžně bylo dohodnuto pozvání na festival v roce 1962.

12. ročník Smetanovy Litomyšle 1961

XII. ročník Smetanovy Litomyšle se konal ve dnech 7. - 9. července 1961. Státní divadlo v Brně, Janáčkova opera uvedla čtyři z nejpřednějších oper Bedřicha Smetany: Libuši, Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu a Čertovu stěnu.

Kvůli nedostatečné propagaci, deštivému a chladnému počasí, byla návštěvnost daleko nižší než se předpokládalo.

Prvním představením 7. července, při kterém bylo vzpomenuto 110. výročí A. Jiráska, byla slavnostní opera Libuše. Zvláštního ocenění zasluhoval výkon Naděždy Kniplové jako Libuše, ještě sice ne dost uvolněný, ale přesvědčivý, monumentální krásou hlasu i vznosnou postavou. Ovace obecenstva této pěvkyni byly oprávněné.

Účast na festivalu přislíbil na druhý den Karel Svolinský. Podle jeho návrhů byla umělecky zpracována scéna Prodané nevěsty. Ve stejné scénické úpravě uvedlo operu brněnské divadlo v Lipsku, odkud si odvezlo mimořádné ocenění.

V sobotu večer 8. července byla provedena opera Braniboři v Čechách. Představení zhlédlo 1712 osob. Návštěvnost pokazilo nestálé počasí s občasným deštěm. Vedle Zdeňka Kroupy mělo toto představení ještě několik postav neobyčejně zajímavých a pevně semknutých. Libuše Domanínská - Ludiše, Jindra Pokorná - Vlčenka, Jarmila Palivcová - Děčana, Jaroslav Ulrych - Junoš, Eduard Hrubeš - Tausendmark. Doubkův Volfram byl lepší než jeho Lutobor v Libuši a Kecal v Prodané nevěstě. Než zazněla nejznámější opera Prodaná nevěsta, bylo pořadatelům úzko, neboť po celodenním dešti hrozilo nebezpečí, že opera bude muset být provedena v krytém hledišti výstavní haly. Nakonec se počasí umoudřilo a zpěv Mařenky, Jeníka a Vaška zazněl v zámecké zahradě, kde půvab a bujarost Prodané nevěsty vynikají.

Večer byla uvedena pohádková opera Čertova stěna. Upoutala svou výpravou a opět vystoupením umělce Zdeňka Kroupy v roli Raracha.

Smetanova Litomyšl 1961 se umělecky vydařila, jak shodně konstatovali diváci, hudební kritikové, členové divadla i akademik Dr. Zdeněk Nejedlý. Festival přesvědčil i organizačně. Dr. Miloslav Malý upozornil, že v zámeckém nádvoří by bylo prospěšné „ponořit" orchestr, i když je zvýšené jeviště, a v zahradě znásobit počet reproduktorů. Také se zamýšlel nad „rozezněním Smetanovy hudby ve Smetanově rodné světnici". Doporučil změřit akustičnost prostoru i hledišť a jevišť a naléhat na dokončení úprav pivovarského průjezdu.

Stalo se již dobrou tradicí, že každý ročník Smetanovy Litomyšle patřil jinému souboru. V novinách a časopisech se vyskytly připomínky, které upozorňovaly na jiné soubory, kterým zatím nebyla dána příležitost vystoupit na festivalu. Vyskytly se také návrhy zpestřit průběh Smetanových Litomyšlí přizváním některých vynikajících zahraničních pěvců, kteří ovládají smetanovský repertoár. Poukazovalo se také na obnovování Smetanova díla na celé řadě světových scén. Bylo třeba návrhy a připomínky uvážit a vynaložit všechny síly k přípravě příštích festivalů.

13. ročník Smetanovy Litomyšle 1962

9.března 1962 zemřel ve věku 84 let ministr kultury a prezident československé akademie věd, akademik Zdeněk Nejedlý, narozený 10. února 1878 v Litomyšli. Pořadatelé tak ztratili mocného propagátora a mecenáše, který pomáhal zejména finančním přispěním ze státní pokladny. Neméně důležitá byla i jeho podpora politická, díky němu neměl výbor Smetanovy Litomyšle problémy s ÚV KSČ a komunistickými cenzory.

Tento rok Litomyšl vzpomínala 100. výročí úmrtí Boženy Němcové, která zemřela v Praze 21. ledna 1862 ve věku 42 let. Další stoleté jubileum slavil pěvecký soubor Litomyšle Vlastimil, který má za sebou bohatou kulturní činnost.

Festival, který probíhal ve dnech 7.-8. července, znovu rozšířil okruh účinkujících souborů pozváním operního souboru Státního divadla z Ostravy.Tato operní scéna dala vzrůst mnoha talentům a přímo vychovala řadu umělců. Působil zde známý Jaroslav Krombholc, v roce 1945 se ujal vedení opery Zdeněk Chalabala provázen významnými sólisty jako je Ivo Žídek a jiní. Státní divadlo v Ostravě mělo za sebou více než čtyřicetiletou úspěšnou uměleckou činnost.

Novou událostí se stalo uvedení opery Tajemství, která až do tohoto roku zůstala pro Smetanovu Litomyšl doslovným tajemstvím. Byla jedinou Smetanovou operou, která dosud nebyla v Litomyšli uvedena. Ostravští ji nově nastudovali. Většina členů souboru přijela v pátek odpoledne, technika ještě dříve. Tradiční hold a vzpomínku u pomníku Bedřicha Smetany provedli dirigenti Státního divadla z Ostravy Bohumil Gregor a František Vajnar.

Počasí festivalu nepřálo; bylo chladno a deštivo již při rozhodujících posledních dnech předprodeje. Také opera Dvě vdovy 7. července odpoledne, které se účastnilo 673 diváků, byla narušena slabým deštěm a dokonce na chvíli přerušena. Tuto oblíbenou operu dirigoval František Vajnar, režíroval Ilja Hylas a výtvarníkem byl Jan Sládek. Účinkovali umělci Eva Gebauerová, Věra Nováková, Milada Šafránková, Jiří Herold, Karel Kožušník, Jiří Zahradníček.

Večerním představením bylo Tajemství, opera, která vznikla v době, kdy Smetanu vyčerpávala vzmáhající se nemoc. Byl interpretován Smetanův záměr vysmát se všem malicherným vášním, nehledat zlato a jeho čarovnou moc, ale nalézt smysl v poctivém životě a ve skutečné lásce. Výpravou, provedením a také světelnými efekty na zahradním jevišti s využitím široké scény přineslo představení opravdový umělecký zážitek. Scénickou úpravu provedl V. Šrámek, dirigoval B. Gregor. Představení zhlédlo 1317 diváků, vedle nichž bylo v hledišti ještě téměř 100 lidí na volné vstupenky.

Tradiční nedělní představení Prodané nevěsty navštívilo 1423 platících a 80 diváků na volné vstupenky. Pod taktovkou Františka Vajnara a v režii Ilji Hylase vystoupili v hlavních rolích: Milada Šafránková - Mařenka, Jiří Zahradníček - Jeník, Dalibor Jedlička - Kecal, Oldřich Lindauer - Vašek.

Poslední představení v neděli večer 8. července patřilo opět opeře Tajemství, na které bylo ještě více návštěvníků než předchozí večer - 1448 osob platících a 80 s volnými vstupenkami.

14. ročník Smetanovy Litomyšle 1963

Smetanova Litomyšl v roce 1963 byla součástí oslav 80. výročí založení Národního divadla, které byly zahájeny uvedením baletu Labutí jezero ve Sportovním paláci v Praze. Pokračovaly zájezdem činohry do západních Čech a další akcí byla Smetanova Litomyšl.

Již ve čtvrtek 4. července dopoledne přijelo vlakem 29 členů techniky a 6. července v sobotu zvláštním vlakem asi 280 členů Národního divadla, které přivítali členové festivalového výboru. Odpoledne oznámily slavnostní fanfáry z Libuše zahájení operního festivalu Smetanova Litomyšl. Večer byla provedena Libuše, která nenechala nikoho na pochybách, jakého výkonu je kolektiv Národního divadla schopen. V hlavních rolích vystoupili přední sólisté Marie Podvalová jako Libuše, Milada Šubrtová a Marta Krásová jako Krasava a Radmila, Teodor Šrubař jako Přemysl, Zdeněk Otava a Beno Blachut jako Chrudoš a Šťáhlav. Dirigoval Josef Bartl, režii měl Ladislav Boháč, scénu navrhoval Josef Svoboda. Od obrazu k obrazu rostl obdiv v hledišti, a když v nádherné přírodní scenérii zámeckého parku doznělo Libušino proroctví, strhly se bouřlivé ovace. Bylo zjevné, že představení Libuše v takovémto provedení bylo vskutku jedním z vrcholných zážitků v Litomyšli vůbec.

V neděli 7. července dopoledne byla u příležitosti Smetanovy Litomyšle uspořádaná tisková konference, schůzka organizátorů Smetanovy Litomyšle se zástupci ministerstva školství a kultury a Národních divadel i s dalšími účastníky festivalu. Hovořilo se o tradici, zejména o perspektivách této každoroční slavnosti. Vlastní Smetanova Litomyšl pokračovala týž den odpoledne Prodanou nevěstou. Počasí bylo pěkné, slunečné jako minulý den. V hlavních rolích vystoupila Eva Zikmundová, Zdeněk Švehla a Dalibor Jedlička. V úloze Esmeraldy zpívala mladá pěvkyně Marie Vladyková, litomyšlská rodačka a dcera bývalého hrobníka v Litomyšli. Dirigoval Jan Hus Tichý, režii na scéně Josefa Svobody měl Václav Kašlík.

Večer byla provedena v zámeckém nádvoří opět na scéně Josefa Svobody a v režii Václava Kašlíka opera Dalibor za dirigování Josefa Bártla. V hlavních rolích zpívali Alena Míková jako Milada, Helena Tattermuschová jako Jitka, Oldřich Spisar jako Dalibor a Václav Bednář tradičně v roli krále Vladislava. Vrcholné výkony umělců odměnilo obecenstvo dlouhotrvajícím potleskem.

Smetanovu Litomyšl opět navštívili mnozí vzácní hosté, paní Karin Radlm, vedoucí Smetanova muzea z Göteborgu, členka společnosti Bedřicha Smetany ve Švédsku, která přijela s pracovníky Muzea Bedřicha Smetany z Prahy jako jejich host. Přijeli se podívat i hosté z Německé demokratické republiky, Koreje a 72letá krajanka z Ameriky, která po padesáti letech zavítala do vlasti. Hosty byli i vietnamští lékaři.

XIV. ročník v roce 1963 je možné hodnotit jako jeden z nejzdařilejších. Vedle nesporných uměleckých úspěchů, kterých zde Národní divadlo dosáhlo, to byla i rekordní návštěvnost. Představení Libuše shlédlo 3867 diváků (kapacita míst k sezení v zahradě 2969 - využito na více než 100 %), Prodanou nevěstu 2823 diváků (kapacita využita na 73,5 %), Dalibora v zámeckém nádvoří 2205 diváků (kapacita míst k sezení 1633 využita na 93,5 %).

Úroveň představení střídáním umělců neutrpěla, naopak získala a po této stránce neslo každé představení pečeť nesporné uměleckosti a vysoké úrovně souboru Národního divadla. Jak poznamenávala znalecká hodnocení, snad jen orchestrální složka mohla být zejména v Daliboru lépe vypracována. Výtvarné a režijní řešení scén nebylo sice nějak průbojné, ale vycházelo z ducha hudby, a tak jistě plně uspokojilo. Bylo zajímavé, že podle rozhovorů s některými účinkujícími vyšel úplný názorový kaleidoskop. Někteří herci se cítili v jevištním prostoru jak v zahradě, tak v zámku naprosto volní, daleko volnější než v divadle, jiní byli prý naopak spoutáni tímto volným prostorem, takže nevěděli, jak hrát, a byli vyvedeni z konceptu. Totéž se týkalo i jejich pěveckých výkonů, když si někteří neobyčejně chválili akustiku zámeckého nádvoří a zahrady, zatímco druzí tvrdili, že se jim zpívalo špatně.

Tyto názory ukázaly, že tam, kde jde o umělecké úsilí, vždy půjde i o různé názory a aspekty. Důležitý byl celek, který v jedinečném souznění s publikem vyzněl naprosto přesvědčivě. Ukázalo se znovu, že smetanovská tematika je jednou z nejpřitažlivějších, a že čím více jsou Smetanovy opery hrány, tím více působí.

15. ročník Smetanovy Litomyšle 1964

I v dalším roce se Smetanova Litomyšl konala jako obvykle na samém počátku července 1964. K hostování byl pozván soubor Janáčkovy opery Státního divadla v Brně. Opera v tomto jubilejním roce Bedřicha Smetany - vzpomínalo se 140. narozenin a 80. výročí úmrtí - měla v repertoáru úplné operní Smetanovo dílo. Mohla proto nabídnout jako dramaturgickou novinku uvedení zlomku poslední Smetanovy opery - Viola, čímž byl vlastně dovršen program provedení všech Smetanových oper v rámci festivalu. Viola byla komponována na námět Shakespearovy veselohry Večer tříkrálový a tím se Smetanova Litomyšl připojila i k oslavám, pořádaným toho roku ke světovému kulturnímu shakespearovskému výročí.

Dne 2. července 1964 přijelo 20 členů technického štábu a 3. července dopoledne 260 členů Státního divadla z Brna. Ještě v pátek večer 3. července se konal zahajovací koncert orchestru divadla. Úvodní slovo přednesla promovaná historička Hana Sequardtová z Muzea Bedřicha Smetany v Praze. Hovořila o významu Smetanovy hudby, zvláště o jeho švédském období. Orchestr divadla zahrál předehru k Libuši, symfonické básně Richard III. a Valdštýnův tábor, koncert dirigoval František Jílek. Symfonické básně nebyly orchestrem provedeny nejlépe, jak konstatovali přítomní. Potom následoval na jednoduché scéně zhruba dvacetiminutový fragment opery Viola, předvedený kostýmovanými zpěváky s dirigentem Václavem Noskem. Účinkovali Hana Svobodová, Jaroslav Souček, Jiří Olejníček, Jitka Pavlová, Jindřich Doubek a Jiří Kozderka. Toto poslední Smetanovo dílo, dochované pouze v torze partitury a několika skicách, které zpracovávají celkem 109 veršů libreta Elišky Krásnohorské, zanechalo přítomných asi 750 posluchačů celkem v rozpacích. Dramaturgické obohacení festivalu tedy nedopadlo právě dobře.

Při sobotní pietní slavnosti na náměstí byly položeny věnce a květiny ke Smetanovu pomníku. Večerní představení Čertovy stěny přivedlo do zámecké zahrady celkem 1607 platících a dalších téměř 100 diváků. Dirigoval Václav Nosek, režii měl Oskar Linhart, výtvarníkem byl Oldřich Šimáček.

Nedělní odpolední představení Prodané nevěsty pod taktovkou dirigenta Jiřího Pinkase přineslo především skvělý a svěží výkon Jindry Pokorné v roli Mařenky. Režii měl Oskar Linhart, výtvarníkem byl Karel Svolinský. Operu zhlédlo 1542 platících a asi 100 dalších diváků. Večer byl v zámeckém nádvoří uveden Dalibor. Dirigoval Václav Nosek, režii měl Miloš Wasserbauer, výtvarníkem byl Vojtěch Štolfa. Přítomných bylo 1463 návštěvníků. Představení bylo vysíláno Československým státním rozhlasem. Mezi hosty byla vnučka Bedřicha Smetany Zora Čapková.

Pořadatelé konstatovali pokles počtu diváků oproti předcházejícím letům a rozhodli se v příštím ročníku tento stav napravit rozšířením dramaturgie.

16. ročník Smetanovy Litomyšle 1965

Na schůzi 29. dubna 1965 při přípravách XVI. ročníku festivalu bylo dohodnuto, že se v každém případě upraví jeviště i hlediště v aukční hale, a proto nebylo poprvé žádné představení pojištěno. Bylo také smutně konstatováno, že kromě amfiteátru nevlastní Smetanova Litomyšl žádné prostory, ani skladovací. Dr. Miloslav Malý upozornil, že je ohroženo konání dalších ročníků kvůli špatnému technickému zázemí.

Na Smetanovu Litomyšl, která proběhla ve znamení „20. výročí Osvobození vlasti", byla pozvána opera slovenského Národného divadla z Bratislavy.

Hrály se opery Dvě vdovy, Libuše a Svatopluk. Spojení Smetanovy opery Libuše a Svatopluka od Eugena Suchoně vyzvedlo historické a kulturní tradice, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti obou našich národů.

V pátek 26. června bylo provedeno představení Libuše v zámecké zahradě. Opera byla nastudována v české verzi a tím si slovenští umělci získali sympatie diváků. Božena Suchánková jako Libuše a Přemysl Bohuše Hanáka upoutali především svými hlasovými kvalitami. Z ostatních rolí zaujali výkonem Olga Hanáková jako Krasava a Ondrej Malachovský jako Chrudoš. Dále zpívali František Šubert, Juraj Wiedermann, Nina Hazuchová. Dirigoval Ladislav Holoubek, režii měl Miroslav Fischer. Představení shlédlo 1027 diváků.

V neděli 27. června dopoledne přednášel v zámeckém divadélku Dr. Zdeněk Nováček na téma „Význam Smetanova díla pro rozvoj slovenské národní kultury".

Další částí programu Smetanovy Litomyšle bylo slavnostní položení věnců u pomníku Bedřicha Smetany. Odpoledne bylo provedeno představení Dvou vdov, které ještě nikdy slovenští umělci na festivalu neuváděli. Dirigoval opět Ladislav Holoubek, výtvarníkem byl Vojtěch Štolfa z Brna, režii měl Václav Věžník z Brna. Karolinu a Anežku zpívaly Drahomíra Královcová a Margita Česányiová, Ladislava Jiří Zahradníček a Mumlala Gejza Zelenay. Operu navštívilo 872 osob.

Počasí představením přálo.V sobotu bylo horko, v neděli také, ale večer se zamračilo a hrozil déšť. I během představení začalo čtyřikrát poprchávat, ale to vždy pochvíli přestalo.

Poprvé v historii festivalu byla uvedena historická opera Svätopluk profesora Eugena Suchoně. Provedení mělo pěknou úpravu, nejlepší výkony podal Bohuš Hanák v roli Mojmíra, Záboje zpíval Dr Gustáv Papp. Dirigoval Tibor Frešo, režii měl Miloš Wasserbauer, výtvarníkem byl Ladislav Vychodil. Umělci slovenského Národného divadla se poprvé v historii Smetanovy Litomyšle odvážili zcela „otevřít" scénu. Nebáli se ohromného prostoru, poprvé v takové míře instalovali osvětlení i do hloubky přírody, zapalovali ohně atd.

V roce 1965 tedy opustila Smetanova Litomyšl dodržování smetanovského repertoáru a přinesla Suchoňova Svätopluka. Předpokládalo se, že se tím zvýší zájem o festival. To se však nestalo a návštěvnost Svätopluka zůstala na stejné úrovni jako u oper, které se hrály téměř každoročně. Pořadatelé tento stav zdůvodnili "obecnou ztrátou zájmu lidí o živá vystoupení po nástupu nového fenoménu - televize, zevšedněním poslechu oper. Pokles návštěvnosti jistě také ovlivnilo mnohé zklamání vinou počasí - nejednou byly vráceny vstupenky a představení se nekonalo. I možnosti ubytování a dopravy byly nevyhovující. Smetanovy Litomyšle se zúčastňovali hlavně lidé, kteří měli vlastní dopravní prostředek a nebyli odkázáni na nepříjemnou cestu autobusem nebo vlakem. Propagační a agitační přípravy byly málo účinné a nevyužily všech možností. Nebylo dobré, že se právě v době festivalu po oba dny konaly v Poličce hlavní oslavy 700. výročí založení města".

Léta 1966 až 1973

Působení ministra Nejedlého paradoxně chránilo festival před politickou profanací, vždy byl především kulturní a uměleckou záležitostí. To se však po Nejedlého smrti začalo měnit. Krajské osvětové středisko v Hradci Králové s ředitelem Miloslavem Kubálkem zaslalo výboru Smetanovy Litomyšle dne 12. července 1965 dopis, který byl doporučením, jak festival upravit. Navrhovalo zařadit do programu slavností v letech 1966 - 1970 matiné, spojená s odbornými přednáškami, případně interpretačními semináři, na nichž by účinkovali vybraní sólisté nebo soubory Východočeského kraje:
1966 Smetanova klavírní tvorba
1967 Smetanova komorní tvorba
1968 Smetanova symfonická tvorba
1970 Smetanova sborová tvorba
Tato nedělní matiné by programově připravilo Krajské osvětové středisko v Hradci Králové, část přednáškovou ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany v Praze. Místo konání matiné by určil výbor Smetanovy Litomyšle. Krajské osvětové středisko v Hradci Králové dále navrhovalo jednat s východočeským KNV v Hradci Králové o možnosti vypsat skladatelskou soutěž soudobé sborové tvorby, jejíž výsledek by byl vyhlášen 2. března 1969 u příležitosti oslav 145. výročí narození Bedřicha Smetany a vítězná díla by byla provedena na festivalu v roce 1970. Znamenalo to prakticky zrušení dosavadního operního festivalu a převedení programu pod kontrolu KNV a KSČ. To se samozřejmě přípravnému výboru v Litomyšli nelíbilo, ale zejména z finančních důvodů neměl moc šancí stávající koncepci festivalu udržet. Když se v polovině listopadu 1965 po dlouhé době sešel, řešil zásadní otázku, koho mít ve svém čele. Dosavadní předseda Pavel Nádvorník na tuto funkci rezignoval a navrhovaný Ladislav Pulkrábek ji nepřijal. V lednu 1966 pak proběhlo další jednání pořadatelského výboru, kde byly oznámeny negativní informace o tom, že Divadelní ústav ministerstva školství a kultury, Okresní národní výbor ani Městský národní výbor nejsou schopny festival finančně podpořit a také že pražské Národní divadlo dostalo souhlas, aby vystupovalo pouze v kamenných divadlech, což značně komplikovalo jeho případnou účast v Litomyšli. Bylo zřejmé, že operní festival se v tomto roce nepodaří připravit. Ředitel Muzea Bedřicha Smetany Miloslav Malý byl pověřen jednáním o náhradním programu na druhém zámeckém nádvoří, k jehož realizaci však také nedošlo a činnost pořadatelského výboru byla zastavena.
V roce 1967 se iniciativy opět ujalo Krajské osvětové středisko v Hradci Králové, Svatopluk Kozdera označil dosavadní operní festival za "stereotypní", když „pro dnešek nejsou typické již velké slavnosti s masovou účastí diváků" a navrhl novou koncepci hudebních slavností, jejímž jádrem mělo být především uplatnění neprofesionálního umění. Koncepce počítala s „vytvořením vzorových inscenací operních děl Smetanových, vhodných pro jeviště v přírodě u příležitosti Smetanových jubileí", která se měla konat vždy po 5 letech a v mezidobí měl být vždy uveden cyklus koncertů neprofesionálních instrumentálních a vokálních těles. K naplňování této koncepce došlo ještě v roce 1967. V červnu byl na druhém zámeckém nádvoří uspořádán koncert sdružených pěveckých sborů Východočeského kraje a přehlídka amatérských pěveckých sborů, 2. září byl též pod hlavičkou Smetanova Litomyšl 1967 uveden Komorní koncert v zámeckém divadle, v němž Českotřebovské kvarteto (Eduard Vaníček, Josef Petrák, Antonín Šimeček a Josef Hynek) uvedlo Haydnův Smyčcový kvartet D dur "Slavičí" a Smyčcový kvartet č. 2 d moll "Památce Smetanově" Milana Balcara.
Během roku 1968 se uskutečnilo několik pořadů „Smetanovy Litomyšle", zahajovací koncert byl 25. dubna, vystoupil Pěvecký akademický sbor v Göteborgu, pěvecký sbor Vlastimil a sbor Paprsek z Cerekvice nad Loučnou. V květnu se konal koncert Bendova komorního orchestru, v červenci pak Celostátní festival orchestrálních a komorních sdružení (5. - 7. 7.). Chabá účast diváků, obecný nezájem a důležitější probíhající společenské procesy způsobily, že bylo od pokračování v tomto neživotaschopném festivalovém modelu upuštěno a vlastně byl i rychle zapomenut. Tyto ročníky nikdy nebyly započítávány do festivalové chronologie.