Nová tvář festivalu, 90. léta dvacátého století

Po společenských změnách, nastartovaných Listopadem 1989, bylo nutno též přehodnotit pojetí festivalu Smetanova Litomyšl. Uvolněním hranic do západních zemí pro cestování i pro příjezd zahraničních umělců, návratem emigrantů - režimem vyštvaných umělců, otevřením trezorů s do té doby nedostupnými knihami a filmy, rozšířením kulturní nabídky bez cenzury se závratně rozšířily možnosti využití volného času, kterého však s rozvojem soukromého podnikání zároveň ubylo. Pokles návštěvnosti tradičních kulturních akcí byl všeobecný a nevyhnul se pochopitelně ani Smetanově Litomyšli. Nástupem tržních mechanismů v hospodářství se značně změnilo ekonomické prostředí, i kulturní akce se musely začít chovat ekonomicky soběstačně. Festivalový výbor byl postaven před rozhodnutí, jak dál. Padaly návrhy festival pořádat jen každý druhý rok či jej dokonce zrušit, nové vedení radnice se starostou Miroslavem Brýdlem v čele se však rozhodlo festival naopak podpořit a vybudovat z něj podnik, který bude město reprezentovat navenek, na nějž budou přijíždět návštěvníci z celé republiky. Záměrem však nebylo dosáhnout toho laciným, podbízivým způsobem s krátkodobým efektem. Festival měl navázat na dosavadní tradici a zůstat pojmem i pro odbornou veřejnost. To znamenalo zatraktivnit dramaturgii také světovými tituly, špičkovými umělci naší i zahraniční provenience, zvýšit rozsah propagace daleko mimo region. Podmínkou toho bylo získat dostatek finančních prostředků a vytvořit takové technické zázemí, aby bylo možno náročné umělce pozvat. Nutným krokem bylo po vzoru zahraničních festivalů získat peníze ze soukromých zdrojů, přivést sponzory. První sponzoři se podíleli na financování festivalu v roce 1992, tehdy se zvýšil rozpočet z 354 tis. Kčs v roce 1991 na „závratných „ 1.116 tis. Kčs. Smetanova Litomyšl v devadesátých letech zcela změnila svoji tvář, jakoby se znovu narodila. „Jednovíkendový" festival se postupně rozšířil do dvou, posléze až tří víkendů, dramaturgie se zcela otevřela hudbě různých žánrů autorů z celého světa. Promyšlený dlouhodobý dramaturgický záměr již vycházel nejen z přenesených stávajících inscenací, ale i z unikátních hudebně - inscenačních projektů, vytvářených jen pro Litomyšl. Festival se stal mladým svoji invencí a touhou vnášet do české kultury něco, co tu ještě nebylo. Do Litomyšle začali přijíždět i posluchači, kteří žijí ve městech se stálými scénami a jsou obklopeni pestrou hudební nabídkou, zájem o festival projevila kompletní česká odborná kritika.

Počátek velkého rozvoje je možno spojit s nástupem silného generálního sponzora - České spořitelny. Ta měla zásluhu také na nutném zlepšení technického zázemí festivalu. Mohutný portál zastřešení jeviště z roku 1996, jehož výsuvná střecha neslyšně zakryje diváky před mírným deštěm, ocenili zejména ti, kteří znají zklamání z nedohraných představení v minulosti.

Způsob práce organizačního týmu prošel také změnami. Na začátku 90. let byl ředitelem festivalu Jaromír Metyš, dramaturgem Vojtěch Stříteský, předsedou festivalového výboru Karel Rothschein. Od roku 1993 se začal používat název Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl a pořadatelem byla Nadace festivalu Smetanova Litomyšl. Ta se v roce 1999 transformovala na obecně prospěšnou společnost Smetanova Litomyšl, organizační tým se plně profesionalizoval. Celoroční přípravě se věnovali ředitel Jan Pikna, umělecký ředitel Vojtěch Stříteský a Eva Piknová, vedoucí propagace a PR. Obecně prospěšná společnost pak vykonávala během roku další činnosti (provoz litomyšlského zámeckého kongresového centra, expozice sklepení zámku Litomyšl, provozování zámeckého ubytovacího apartmánu, občerstvení v klášterních zahradách, pořádání dalších kulturních a společenských akcí). Pro přípravu festivalu jsou pak krátkodobě zaměstnáni další pracovníci. Vždy od jara připravují festival technici - ing. Kalousek a ing. Rektořík, štáb tvoří vedoucí spolupracujících organizací, dodavatelé, zástupci města, městské policie a vedoucí jednotlivých pracovních skupin. Těch je několik a mají speciální názvy: produkční skupina nazvaná Lisako se zabývá přípravou scén a pořadatelskou službou, skupina Domino Art zajišťuje především všechna stěhování - od dílů zastřešení až po hudební nástroje. Před festivalem stavějí pódia a tribuny čtyři muži „stavební čety", během festivalu se o úklid všech prostor a správné očíslování míst starají „rektoříkovy děti". Ostrahu parkovišť zajišťuje deset mužů, provoz zámku mají na starosti jeho zaměstnanci. Nejviditelnější jsou uvaděči a uvaděčky, které má na starosti Václav Motyčka a „květináři" Radka Kašpara. Celkem se tak při festivalu po areálu zámku pohybuje přes sto stálých pomocníků, nepočítaje pracovníky najatých organizací.

34. ročník Smetanovy Litomyšle 1992

Od roku 1992 nabral festival zcela jiné dimenze. Byl sestaven nový tým pořadatelů s ředitelem Jaromírem Metyšem a dramaturgem Vojtěchem Stříteským (v dramaturgické radě však již dříve). Rozšířil se počet hracích dnů i představení, výrazně se obohatil repertoár, doposud zaměřený převážně na českou a Smetanovu hudbu, účinkovala řada zahraničních umělců. Poprvé byl vydán festivalový katalog. Už tento ročník byl rozšířen do dvou víkendů.

Událostí prvního z nich bylo uvedení úspěšné brněnské inscenace Verdiho opery Nabucco v zahradním amfiteátru. Byla dílem režiséra Věžníka a dirigenta Pinkase. Reprezentativní bylo i obsazení: v titulní roli zazářil Pavel Kamas, Abigail zpívala Američanka žijící ve Vídni Paulette de Vaughn, Ismaela další pěvec z USA Sergio Lombana, Zachariáše Jiří Sulženko, který brzy poté přecházel do pražského Národního divadla.

Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky dirigoval tehdejší šéf opery Graham Buckland. Obsazení: Jan Hladík (Revírník), Jana Iskrová (Revírníková), Vladimír Krejčík (Rechtor), Václav Halíř (Farář), Jiří Přichystal (Harašta), Milan Horský (Pásek), Irena Vašíčková-Pollini (Pásková), Jaroslava Janská (Bystrouška), Hana Málková (Zlatohřbítek), Zuzana Kantorová (Frantík), Magda Polášková (Pepík), Anna Barová (Lapák), Daniela Opravilová (Chocholka), Daniela Suryová (Datel), Josef Klán (Jezevec), konaly se samozřejmě v přírodních kulisách amfiteátru

Ve II. nádvoří se konečně s velkým úspěchem uskutečnilo oratorium Antonína Dvořáka Svatá Ludmila, v předešlém ročníku pro déšť odložené. Počasí však opět sehrálo svoji roli, tentokrát však zcela opačnou. Sluneční žár v nádvoří byl tak silný, že nad dirigentem Jiřím Pinkasem museli pořadatelé rozprostřít slunečník - k dispozici však byl pouze reklamní s logy pivovaru...

Naposled v historii Smetanovy Litomyšle vystoupil Eduard Haken, když při mši v kostele Povýšení sv. Kříže přednesl kompletní Dvořákovy Biblické písně. Součástí prvního víkendu byl ještě Komorní koncert pardubického ReBelcanta v zámeckém divadélku.

Druhý víkend byl zahájen další operou Giuseppe Verdiho - Maškarní ples v provedení olomouckého divadla. Obsazení: Tomáš Krejčiřík (Richard), Paulette de Vaughn (Amelie), Jaroslav Majtner (Renato), Olga Koubková (Ulrika), Jana Majtnerová (Oskar), Vladislav Zápražný (Silváno), Václav Marek (Samuel), Vladimír Kyas (Tom), Arnošt Svoboda (soudce), Petr Slabý (sluha).

V zámeckém divadélku, v pořadu Poklona Bedřichu Smetanovi, účinkovali studenti JAMU a Wallingerovo kvarteto.

První galakoncert pěveckých hvězd, který se stal v dalších letech jedním z hlavních „taháků", se uskutečnil ve Smetanově domě a vystoupili na něm italští pěvci Gaetano Bardini (tenor) a Anna Baldasserini (soprán) za klavírního doprovodu Drahomíry Ritzové.

XXXIV. ročník byl zakončen v neděli 5. července Smetanovým cyklem Má vlast v provedení Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK s dirigentem Petrem Altrichterem. Nový festivalový model se setkal s velkým úspěchem, hlediště byla dobře zaplněna, ukázalo se, že rozhodnutí radnice festival zachovat a rozšířit bylo správné.

35. ročník Smetanovy Litomyšle 1993

Rozmanitá dramaturgie minulého ročníku se ukázala sice divácky úspěšnou, někteří však oprávněně kritizovali absenci opery Bedřicha Smetany. Umělecký ředitel Vojtěch Stříteský proto představil v té době odvážný záměr uvést na každém ročníku jednu Smetanovu operu a do roku 2000 je představit všechny. V roce 1993 bylo první Tajemství. V brněnské inscenaci za řízení Jana Štycha účinkovali Josef Klán, Adriana Hlavsová, Daniela Straková, Zdeněk Hlávka, Jaromír Novotný, Jiří Sulženko, Milan Voldřich ad.

Provedení Mozartova Dona Giovanniho, s maximálním využitím arkád nádvoří, si Václav Věžník - jak později prohlásil - cení ze svých litomyšlských režií nejvíce. Děj opery se netradičně odehrával na opačné, jižní straně II. nádvoří, účinkující vystupovali po mohutném schodišti z nádvoří až na arkády prvního patra zámku, kde byla umístěna i část orchestru. Pro příchod Komtura byla velice efektně využita vstupní vrata do II. nádvoří se světelným efektem. Dirigoval Tibor Varga v mezinárodním obsazení: Richard Haan (Giovanni), Paulette de Vaughn (dona Anna), Jitka Zerhauová (dona Elvíra), Branko Robinsak (don Ottavio), Ladislav Mlejnek (Leporello), Jaroslava Janská (Zerlina), Vladimír Chmelo (Masetto), Josef Klán (Komtur). Vizuálně dokonalé provedení mělo drobné nedostatky hudební, rozdělený orchestr nehrál přesně, na výkonu se též podepsalo velmi chladné počasí. Zima byla taková, že vzácný host Václav Klaus, tehdejší premiér, nastydl a musel zcela zrušit svůj program zahraničních cest v následujícím týdnu.

Na Galakoncertu ve Smetanově domě vystoupil pěvec gruzínského původu Simon Baddi, ovšem v programu sestaveném výhradně z italských árií dominovala jeho partnerka Pauletta de Vaughn. Orchestr Janáčkovy opery Brno dirigoval Graham Buckland. První víkend doplnil Komorní koncert Quartetta Farnese z Parmy a program Hudba starých mistrů v podání orchestru Bohemia z Hradce Králové pod taktovkou Leoše Svárovského.

Doslova „ránou" pro festival mohlo být odřeknutí banskobystrické opery tři dny před představením. Měla zde uvést Carmen, která byla pochopitelně dopředu zcela vyprodaná. Situaci zachránil pohotový záskok Moravského divadla Olomouc. Carmen sice na repertoáru neměli, ale přijeli s Verdiho Traviatou. Režii měl Václav Věžník, za dirigentským pultem stál Travis Hatton. V roli otce Germonta vévodil představení host z Brna Pavel Kamas, Violettu zpívala Ludmila Machytková a Alfréda Petr Martínek.

V zámeckém divadélku hrál soubor Operissimo Lortzingovu Zkoušku na operu v režii Vojtěcha Spurného. Ve Svátečním matiné vystoupili v zámeckém divadélku rakouští hudebníci.

Mohutné byly dva velké koncerty na nádvoří. V sobotu večer Verdiho Requiem s dirigentem Ondrejem Lenárdem a sólisty Martou Beňačkovou, Evou Šeniglovou, Ĺudovítem Ludhou a Richardem Novákem.

V neděli se konal nezapomenutelný závěrečný pořad - Slovenská filharmonie nejprve přednesla Dvořákův Karneval, pak Koncert pro trubku J. N. Hummela a na závěr s Pěveckým sborem města Bratislavy Orffovu kantátu Carmina burana. Nádherný koncert řídil opět Ondrej Lenárd a sóla přednesli Eva Šeniglová, Vladimír Doležal a Pavel Kamas.

36. ročník Smetanovy Litomyšle 1994

Rok 1994 byl pro Litomyšl významný pořádáním setkání sedmi středoevropských prezidentů - německého Richarda von Weizsäckera, rakouského Thomase Klestila, slovinského Milana Kučana, maďarského Arpáda Göncze, polského Lecha Walesy a slovenského Michala Kováče, kteří na pozvání Václava Havla jednali na litomyšlském zámku ve dnech 15. - 16. dubna. Tato výjimečná událost měla nepřímý vliv i na hudební festival Smetanova Litomyšl. Přilákala mnoho dalších návštěvníků i ze zahraničí.

Zasedání správní rady Nadace festivalu Smetanova Litomyšl 25. 6. 1994 přineslo několik zásadních rozhodnutí. Jako nezbytné se vzhledem k plánovanému galakoncertu Petera Dvorského v roce 1995 jevilo zastřešit jeviště a bylo rozhodnuto prioritně řešit zastřešení celého II. nádvoří zámku. Dramaturgie měla rozšířit úzce „klasicistně-romantický" repertoár, otevřít se i dílům starší hudební literatury, zejména však hudbě 20. století. V příštích ročnících by se také měly objevit vlastní inscenace oper. Velkým úkolem se stalo znovuzískat pro festival pražské Národní divadlo. Rozhodnuto bylo do budoucna rozšířit délku trvání festivalu, jako vhodné se jevilo posílit prestiž festivalu vytvořením funkce konzultanta/stálého hostujícího dirigenta.

XXXVI. ročník festivalu byl zahájen 23. června ve Smetanově domě koncertem Moravské filharmonie Olomouc s provedením fragmentu opery Viola. Pod taktovkou Jiřího Mikuly zazněly v první části koncertu Smetanova Revoluční předehra a symfonická báseň Z českých luhů a hájů.

V prostředí léta uzavřeného a zdevastovaného piaristického chrámu zněly další koncerty: Dvořákovy Biblické písně zpívala za doprovodu orchestru FOK Bernarda Fink, dále se hrála Janáčkova Glagolská mše, kterou dirigoval Martin Turnovský a sóla zpívali Magdalena Hajóssyová, Bernarda Fink, Peter Svensson a Petr Mikuláš.

Dvořákovo Requiem dirigoval J. Pinkas a sólisty byli Natálie Romanová, Anna Barová, Leo Marian Vodička a Richard Novák.

Galakoncert ve Smetanově domě přivedl do Litomyšle italskou sopranistku Michelu Sburlati a jejím partnerem byl mexický tenor José Guadelupe Reyes. Janáčkovu filharmonii Ostrava řídil Dennis Burkh. V programu kromě Charpentierovy Louisy zazněly výhradně úryvky z italských oper, nejvíce prostoru dostal Puccini. Přijetí publikem bylo perfektní - sympatická Italka neskrývala dojetí a na mexického tenoristu se hodilo sportovní úsloví „malý postavou a velký výkonem". Z oper došlo konečně na Bizetovu Carmen - v brněnském provedení s dirigentem Tiborem Vargou.

V nádvoří se dvakrát hrála velkolepá inscenace Verdiho Aidy. Přivezla ji olomoucká opera, uvedena byla v režii Martina Dubovice a pod taktovkou Stanislava Macury.

Závěr v zaplněném amfiteátru patřil brněnské inscenaci Prodané nevěsty. Režii měl Václav Věžník, dirigoval Jan Štych.

V tomto roce se také uskutečnil 1. ročník Mezinárodního festivalu a soutěže pěveckých sborů Bedřicha Smetany. Přijelo 75 sborů ze 14 zemí, mimo jiné až z Izraele a Argentiny. Emotivně působilo setkání 27. října ve večerních hodinách na druhém zámeckém nádvoří, kdy pěvci, jichž bylo na tři tisíce, bez jakékoli předběžné zkoušky navázali na reprodukované takty orchestrální předehry ke kantátě Bedřicha Smetany Česká píseň. Hudební skladatel Petr Eben, předseda soutěžní poroty, ve svém závěrečném proslovu zdůraznil, jak velký etický význam má pěstování sborového umění v dnešním odlidštěném světě.

37. ročník Smetanovy Litomyšle 1995

V roce 1995 probíhal festival ve dnech 22. června - 2. července. V zahajovacím koncertu, při němž Slovenskou filharmonii dirigoval Ondrej Lenárd, zazněla Smetanova Vltava, Musorgského Obrázky z výstavy a Mendelssohnův houslový koncert. Enoch zu Guttenberg dirigoval brněnskou filharmonii při provedení Händelova Mesiáše, sólové party přednesli Maria Venuti, Marga Schiml, Reginaldo Pinheiro z Brazílie a Tobias Scharfenberger.

Ve Smetanově domě byl večer věnovaný výhradně hudbě J. S. Bacha. Účinkovali Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala, dále Zuzana Růžičková, Jiří Stivín a Ivan Ženatý.

Dramaticky se vyvíjel závěrečný koncert v piaristickém chrámu, tenorista Svensson v den koncertu onemocněl (silná alergická reakce na bodnutí vosou), pořadatelé se to dozvěděli až dvě hodiny před koncertem, takže náhradu už nebylo možné sehnat. Beethovenova „Devátá" se tedy hrála bez závěrečné Ódy na radost. Sólisté Hajóssyová, Zerhauová a Vele si nezazpívali. Jako náhradu zařadil dirigent Petr Vronský předehru k Libuši. Dvořákovo Te Deum se odehrálo bez problémů celé, sóla zazpívali Eva Dřízgová a Pavel Kamas.

Po letech přijelo Slovenské národné divadlo Bratislava s inscenací Rossiniho Lazebníka sevillského. Režii měl Václav Věžník, dirigentem byl Jan Zbavitel. Vedle skvělého Martina Babjaka v roli Figara dále účinkovali: Simon Šomorjai (Almaviva), Ladislav Neshyba (Bartolo), Jana Valášková (Rosina), Ján Galla (Basilio), Denisa Šlepkovská (Marcellina), Pavol Mauréry (Fiorell), Ivan Ožvát (důstojník), Pavol Dvorský (Ambrogio).

Tento ročník měl tři skutečné vrcholy. Brněnská inscenace Verdiho opery Rigoletto se stala podle očekávání událostí a přeplněné hlediště amfiteátru aplaudovalo zejména pěveckému a také hereckému výkonu Pavla Kamase v hlavní roli.

Smetanově opeře Dalibor dodala nebývalého lesku Eva Urbanová v roli Milady. Její partner Leo Marian Vodička však zpíval v ohlášené indispozici. Představení dirigoval Jan Štych, režii měl Martin Dubovic. Galakoncert, který se konal 1. července, vstoupil do dějin hudebního festivalu. Týden před pořadem sice pro nemoc odřekl Peter Dvorský, pořadatelé však přímo zázračně získali jako náhradu skutečnou světovou barytonovou hvězdu Sherrilla Milnese. Spolu s Evou Urbanovou nabídli v převážně italském programu neskutečné zážitky. Doprovázela je Janáčkova filharmonie s Petrem Vronským.

V době od 7. června do 9. července probíhala v zámecké Jízdárně výstava „Bohuslav Martinů a Nikos Kazantzakis". Pořádala ji Nadace Filhelenia ve spolupráci se Societé des amis de Nikos Kazantzakis (Společnost přátel Nikose Kazantzakise) v Ženevě. Výstava byla věnována vzpomínce na přátelství těchto dvou osobností evropské kultury a zároveň byla příspěvkem k výstavě o krétských památkách a k opernímu festivalu Smetanova Litomyšl (Řecké pašije se hrály s velkým úspěchem v zámeckém amfiteátru na XXV. Ročníku festivalu 26. června 1983).

38. ročník Smetanovy Litomyšle 1996

V roce 1996 byl program festivalu rozložen do 11 dnů. Velmi očekávanou změnou byla instalace speciální zastřešovací konstrukce, zakrývající druhé zámecké nádvoří. Technická náročnost díla, daná též velmi náročnými podmínkami památkářů (zařízení se nesmělo dotýkat zámku ani nikde kotvit), způsobila zpoždění a v roce 1996 tak byla realizována pouze část, zakrývající jen jeviště a orchestřiště. I tak mělo alespoň částečně ubýt starostí se špatným počasím, které však v tomto roce nepřálo festivalu ani trochu a bylo štěstí, že po letech byla jako náhradní prostor opět připravena aukční hala.

Zahájení Smetanovy Litomyšle bylo 20. června v rukou orchestru FOK a dirigenta Jiřího Bělohlávka. V první části se hrály tance: výběr z Dvořákových Slovanských a ze Smetanovy Prodané nevěsty. Po přestávce zazněla americká hudba, Gershwinova Rapsodie v modrém a Bernsteinova suita z West side story.

Koncert České filharmonie s Petrem Vronským byl zasvěcen A. Dvořákovi, houslový koncert hrála Gabriela Demeterová, dále zazněla Novosvětská symfonie a předehra Domov můj. I když bylo pódium ve II. nádvoří zastřešeno, byla taková zima, že filharmonie odmítla vystoupit a koncert byl přenesen do aukční haly. V Mozartově Korunovační mši zpívali sóla Adriana Kohútková, Denisa Šlepkovská, Vladimír Doležal a Miloslav Podskalský. Ve druhé polovině zazněla v české premiéře Waltonova Baltazarova hostina se sólem Ivana Kusnjera, text přednesl Radovan Lukavský. Hrála Janáčkova filharmonie, zpíval Pražský filharmonický sbor a Kühnův smíšený sbor, dirigoval Kirk Trevor. V jednom z pořadů vystoupil i žesťový soubor z partnerského italského města San Polo d'Enza.

Velmi očekávaný byl Galakoncert se světovými hvězdami Katiou Ricciarelli a Silvanem Carollim. Carolli však dva dny před koncertem vystoupení odřekl a místo něj přijel italský barytonista Bruno Pola. Pěvec korpulentních rozměrů s neobyčejnou mimikou obličeje a obrovským hereckým talentem strhnul publikum a dostalo se mu větších ovací, než hlavní hvězdě večera. Katia Ricciarelli trápila pořadatele pravými hvězdnými manýry, na pódiu však působila velmi křehce a nevýrazně. Na program kromě jednoho čísla z Bizeta (Ricciarelli překvapivě zařadila altovou árii Carmen) byli italští operní skladatelé. Koncert přenášela Česká televize přímým přenosem.

Olomoucká opera přivezla slavné dílo Giacoma Pucciniho - Tosca (režie Václav Věžník, dirigent Enrico Dovico). První představení s Paulettou de Vaughn v tirulní roli proběhlo ve II.nádvoří, druhé s Evou Urbanovou však muselo být pro vytrvalý déšť přeneseno do aukční haly. Sólisté zpívali v kostýmech, ale prostor nedovolil větší herecké akce. Přesto improvizace vyšla a diváci ocenili velkým aplausem zejména výkon hlavních protagonistů Evy Urbanové a Valerije Popova.

Po šesti letech zavítalo do Litomyšle Národní divadlo se dvěmi úspěšnými inscenacemi. Přestože celý večer hrozil déšť, hrál se v zámeckém nádvoří Mascagniho Sedlák kavalír a Komedianti od Ruggiera Leoncavalla. Celé dirigoval Jan Štych, režie Josef Průdek. Smetanova Hubička, která se hrála v amfiteátru, měla také velký úspěch. Režíroval J. Novák, dirigoval F. Preisler.

39. ročník Smetanovy Litomyšle 1997

V roce 1997 byla pro zkvalitnění diváckého pohodlí poprvé instalována do druhého zámeckého nádvoří zvýšená tribuna, zastřešení však nadále zakrývalo jen jeviště a orchestřiště.

Na programu od 26. června do 6. července bylo 13 pořadů. V Zahajovacím koncertu zahrála Státní filharmonie Brno s dirigentem Leošem Svárovským Smetanův Valdštýnův tábor, Janáčkovu Sinfoniettu a kantátu Sergeje Prokofjeva Alexander Něvský. Sólo zpívala Tamara Brummerová. V zámeckém divadélku byla dvakrát provedena opera Henryho Purcella Dido a Aeneas. Oratorium Felixe Mendelssohna - Bartholdyho Eliáš zaznělo v provedení brněnské Státní filharmonie, kterou řídil Enoch zu Guttenberg. Sóla zpívali Maria Venuti, Magdalena Kožená, Sang Ho Choi a Ralf Lukas. Recitoval Radovan Lukavský, skvělý výkon podal německý sbor Chorgemeinschaft Neubeuern. Po Chrámovém koncertu z děl starých mistrů v podání holandského chlapeckého sboru Roder Jongenskoor bylo na pořadu Sváteční matiné, hrály se skladby Haydna, Beethovena a Darbellaye, účinkovalo Adamusovo trio.

Scénické provedení oper zahájila Smetanova Čertova stěna, kterou se poprvé v Litomyšli představil soubor Divadla J. K. Tyla z Plzně. V režii Václava Věžníka dirigoval Petr Šumník. Plzeňští se bohužel příliš dobře neuvedli, slavili konec sezóny a potom byl zejména výkon orchestru velmi slabý.

Moravské divadlo Olomouc hrálo v nádvoří Mozartovu méně známou operu Idomeneo. Režíroval Ladislav Štros, dirigoval Travis Hatton.Titulní roli zpíval Christian Wunsch, dále účinkovali Petr Martínek (Idamante), Elena Gazdíková (Ilja), Pauletta de Vaughn (Elektra), Jaroslav Majtner (Arbace) a Pavel Stejskal (Orákulum).

Zastřešení jeviště a orchestřiště se velmi vyplatilo při Donizettiho opeře Lucia di Lammermoor. Po celodenním dešti nebylo možno hrát v rozmoklém amfiteátru, a tak byla opera přeložena z amfiteátru do nádvoří, kde zazněla v koncertní, ale kostýmované podobě s velikým úspěchem. Naštěstí se jednalo o derniéru inscenace, protože kulisy byly deštěm zcela zničeny a z amfiteátru putovaly rovnou do odpadu.

Že je však nezbytné zastřešit i hlediště, se plně ukázalo při Galakoncertu, v němž účinkovali sopranistka Inga Nielsen (Dánsko) a barytonista Bernd Weikl (Německo). Ačkoli trvale mírně pršelo, dirigent Ondrej Lenárd nesouhlasil s přemístěním koncertu do aukční haly, a tak Slovenská filharmonie nastoupila na kryté pódium, zatímco diváci se raději než v otevřeném hledišti tísnili v bočních arkádách. Publikum koncertu vážné hudby je přeci jen náročnější, než diváci koncertů hudby populární, kde je pořad jen se zakrytým pódiem za každého počasí běžný. I když pěvci zpívali skvěle a diváci je za každou árii odměňovali bouřlivým potleskem, pohled do poloprázdného hlediště s několika vytrvalci v pláštěnkách byl tristní a celková atmosféra výjimečného koncertu byla pokažena.

Vrcholem tohoto ročníku byl ovšem recitál Dagmar Peckové, který se konal 27.června ve druhém zámeckém nádvoří. Za doprovodu Pražské komorní filharmonie přednesla s nevšedním ohlasem Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera a Biblické písně Antonína Dvořáka. Orchestr hrál též Mozartova Jupitera a Slováckou suitu Vítězslava Nováka, dirigoval skvělý Libor Pešek.

Závěrečný koncert, snímaný Českou televizí, se konal pro nepřízeň počasí (kromě deště i silný vítr) v aukční hale a byl složen z Pražského Te Deum 1989 Petra Ebena a Dvořákovy Stabat mater. Slovenskou filharmonii řídil opět Ondrej Lenárd, sólové party přednesli Magdalena Hajóssyová, Ida Kirilová, Jan Vacík a Jiří Sulženko.

Den po skončení festivalu byla již Litomyšl zasažena „stoletou" povodní, která zaplavila domy na náměstí, narušila dopravu a napáchala velké škody podél řeky Loučné.

40. ročník Smetanovy Litomyšle 1998

Na podzim roku 1997 se novým ředitelem festivalu stal Jan Pikna a přípravný tým se plně profesionalizoval. Pro jubilejní 40. ročník bylo potřeba zajistit mnohem více peněz, rozpočet se i díky nutnému splácení úvěru na zastřešení vyšplhal na rekordních téměř 18 milionů Kč.

Záštitu nad 40. ročníkem Smetanovy Litomyšle 1998 přezval prezident republiky Václav Havel. Jubilejní ročník zaznamenal několik významných novinek. Konečně bylo dokončeno zastřešení druhého zámeckého nádvoří tak, aby v případě nepřízně počasí mohla být vysunuta část střechy, zakrývající i hlediště. Po letech se tedy splnil sen pořadatelů být co nejméně závislými na rozmarech počasí alespoň při pořadech na nádvoří. Festival se rozšířil do tří po sobě jdoucích víkendů, stal se tedy nejrozsáhlejším v dosavadní historii..

Jubilejní 40. ročník zahájila v pátek 19. června Česká státní hymna a Smetanova Má vlast v podání České filharmonie, kterou velmi emotivně řídil Jiří Stárek.

Na sobotu bylo připravena česká premiéra Lankesterovy verze monumentálního Prokofjevova oratoria Ivan Hrozný, která byla zaznamenána Českou televizí a následně vyšla i na CD (křest se konal ještě v průběhu závěrečného víkendu!). Leoš Svárovský dirigoval Český národní symfonický orchestr, zpíval Kühnův smíšený a Kühnův dětský sbor a sólisté Karla Bytnarová a Damir Basyrov. Speciálně pro Smetanovu Litomyšl přeložený a přebásněný text Ilijou Dorovským recitoval Otakar Brousek.

Nedělní večer byl věnován Leonardu Bernsteinovi a jeho skladbám Missa brevis a Chichesterské žalmy, v druhé polovině zazněla Dvořákova Mše D dur.Účinkoval Český filharmonický sbor Brno a Janáčkova filharmonie Ostrava se sólistkou Editou Adlerovou, dirigoval Petr Fiala a Petr Vronský. Při odpoledním koncertu se ukázala další výhoda zastřešení druhého nádvoří - bylo využito jako skvělý slunečník.

Ve druhém víkendu se konaly hlavní oslavy jubilea. Národní divadlo Praha přijelo s inscenací duchovní opery Petra Ebena Jeremias, která měla svou premiéru v pražské Svatováclavské katedrále a na operní scéně byla uvedena poprvé právě nyní. Režii měl Josef Průdek, dirigoval Bohumil Kulínský a titulní roli vytvořil Ivan Kusnjer.

27. června se Holdu u pomníku Bedřicha Smetany, opery Libuše a slavnostního večera ve Smetanově domě zúčastnili pozvaní přední pěvci minulosti - Ivo Žídek, Václav Zítek, Milada Šubrtová, Marcela Machotková, Anna Barová, Václav Halíř a další. Libuše v amfiteátru byla kvůli dešti sice krátce přerušena, ale před zaplněným hledištěm se nakonec dohrála. Režíroval Petr Novotný, dirigoval Oliver Dohnányi. Hvězdou představení byla Eva Urbanová v titulní úloze.

V audienčním sále zámku zazpívala 28. června Gabriela Eibenová cyklus písní Zdeňka Lukáše Mundum est cor meum za účasti autora, recitoval Radovan Lukavský, Smetanův smyčcový kvartet „Z mého života" zahrálo Wihanovo kvarteto, ve Dvořákově violovém kvintetu „Wihanovce" doplnil houslista Josef Suk.

Festivalovou novinkou byl tzv. Koncert na přání, který druhý víkend uzavřel. Koncert na přání, umožňující uvést díla populární, žánrově přesahová, zpřístupnil festival i divákům bez hlubšího zájmu o klasickou hudbu. Stal se velice oblíbenou součástí dramaturgie také následujících ročníků. V roce 1998 byl sestaven z nejpopulárnějších árií oper a operet v podání Komorní filharmonie Pardubice s Leošem Svárovským a sólisty Franziskou Hirzel a Martinem Babjakem.

Ve třetím festivalovém víkendu zazněly v zámeckém divadélku krátké opery Bylť jest jednou kantor dobrý od F. X. Brixiho a Pergolesiho Služka paní. Hrál orchestr z Helsinek, dirigovali Magnus Still a Anders Blom.

Velký ohlas měl večer slavných operních sborů z Braniborů v Čechách, Prodané nevěsty, Dimitrije, Nabucca, Aidy, Trubadúra, Sedláka kavalíra aj. Účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery Brno, dirigoval Ondrej Lenárd, sólisté Natálie Romanová, Milan Vlček a Richard Novák.

Počasí nepřálo Dvořákově Rusalce v amfiteátru, poslední dějství se bohužel neodehrálo. Brněnský soubor dirigoval v režii Václava Věžníka Jan Štych.

Velkolepý závěrečný Galakoncert se konal ve druhém nádvoří. Orchestr Národního divadla Brno dirigoval Ondrej Lenárd, na programu byly árie a dueta z oper Smetany, Leo Deliba, Masseneta, Donizettiho, Pucciniho, Verdiho, Offenbacha, Giordana. Očekávaným sólistou byl Peter Dvorský, vedle něj se však zaskvěla L'ubica Vargicová s nádherným koloraturním sopránem. Litomyšlské publikum si vždy hýčkalo zejména ženské sólistky, úspěch L‘.Vargicové byl však famózní.

Jubilejní ročník festivalu zakončil velký závěrečný raut ve Smetanově domě.

V roce 1998 bylo k dipozici 13148 míst, obsazeno jich bylo 12033. Průměrná návštěvnost pořadů tedy činila 91,5%.

41. ročník Smetanovy Litomyšle 1999

Avšak i další - 41.ročník - byl jubilejním: Kromě 175. výročí narození Bedřicha Smetany bylo v roce 1999 slaveno 50 let od vzniku festivalu. Program proto nezůstal v ničem pozadu za ročníkem předcházejícím. Festival se odehrával sice jen během dvou týdnů, ale koncerty a představení se od 24. června do 5. července konaly každý den. Počtem uskutečněných pořadů tedy dokonce předcházející ročník předčil. Nově byl pro každý den vydáván Festivalový deník, v němž se kromě denního programu objevily i recenze pořadů a rozhovory se zajímavými lidmi. Redaktory byli Vojtěch Stříteský, Pavel Petráněk a Cyril Šálek.

Smetanova Triumfální symfonie E dur v první části Slavnostního zahajovacího koncertu měla být triumfálním vstupem do XLI. ročníku. Bohužel Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řízený Vladimírem Válkem poněkud podcenil přípravu na provedení málo hraného díla a kromě častěji prováděného scherza to bylo velmi poznat. Reputaci FOKu tak napravila až druhá část koncertu, kdy v Dvořákově Koncertu pro violoncello a orchestr h moll skvěle zahrál anglický violoncellista Raphael Wallfisch.

Páteční koncert Hvězdy operního nebe ozdobil pěvec Kurt Rydl se svojí přítelkyní Sandrou Schwarzhaupt. Evropský Janáčkův filharmonický orchestr řídil František Preisler, na programu byly nejznámější árie z oper B. Smetany, A. Dvořáka, W. A. Mozarta, G. Verdiho, R. Wagnera a R. Strausse.

Poprvé do Litomyšle přijela Státní opera Praha. Přivezla Fausta a Markétku Charlese Gounoda v režii Martina Otavy se sólisty Valerijem Popovem (Faust), Jitkou Svobodovou (Markétka), Jurijem Kruglovem (Mefistofeles) a Damirem Basyrovem (Valentin). Dirigoval Leoš Svárovský.

Nedělní odpoledne patřilo nové inscenaci Dvou vdov olomouckého Moravského divadla, kterou režíroval Ladislav Štros. Bylo to zároveň jediné představení tohoto ročníku, které se konalo v zámeckém amfiteátru. Počasí opeře bohužel nepřálo. Již během prvního jednání začalo mírně pršet a po začátku druhého jednání déšť zesílil natolik, že představení muselo být pozastaveno. Přeháňka naštěstí asi po dvaceti minutách ustala a soubor Moravského divadla v Olomouci dohrál představení až do samého konce. Za to sklidil od obecenstva zasloužené ovace.

V pondělí Slezské divadlo v Opavě představilo na druhém nádvoří Špalíček Bohuslava Martinů. Bohužel stejně jako při nedělním představení Dvou vdov v amfiteátru si počasí i tentokrát vybralo svou daň. Díky zakrytí celého nádvoří sice diváci zůstali v suchu, ale silný déšť dopadající na vysunuté zastřešení narušoval vnímání krásné hudby Martinů v první části. Při druhém aktu se však střecha neslyšně zasunula a diváky potěšily poslední paprsky zapadajícího slunce, při kterých si mohli vychutnat skvělý výkon orchestru opavského divadla, stejně tak i zpěv sólistů a Kühnova dětského sboru. Zvláštní uznání si zasloužil také baletní soubor, který v choreografii I. Hurycha podal vynikající výkon i za takto ztížených podmínek. Při prodeji vstupenek na XLI. ročník pořadatelé poprvé připravili pro návštěvníky na vybrané programy rodinné vstupenky (se dvěma dospělými až dvě děti zdarma). Špalíček tak byl plný dětí, a to jak na jevišti, kde zpíval Kühnův dětský sbor, tak i v hledišti, kam rodiče přivedli malé posluchače. Rodinné vstupné je pozitivní nejen z hlediska ekonomického pro diváky, ale má velký význam i pro budoucnost festivalu, protože přivádí do hlediště i nejmladší generaci.

Úterní program zahájil sérii volnějších pořadů ve festivalové dramaturgii. Svoji parodii na Prodanou nevěstu předvedli bratři Formanové s rodinou Váňovou a cirkusem Šilhán. Stále přicházejí nové a nové pokusy inscenátorů rozbít mýtus o nejnáročnější české opeře a snahy stavět jej jinak, nebo se sním alespoň „nějak" a „po svém" vyrovnat. Zkoušeli to již autoři němého filmu z roku 1920, kdy Kecal přijíždí hledat Mařenku do Prahy tramvají. S „Prodankou" si hrají v populárním pražském divadle Ypsilon, královéhradeckém Draku i na scénách amatérských (litomyšlskou mládež nevyjímaje) a profesionálních (nefalšovaná hospodská rvačka v úvodu II. dějství inscenace nejprestižnějšího operního divadla - newyorské MET by naše „strážce tradic" asi také pořádně nazdvihla...). Také na festivalu Janáčkovy Hukvaldy se v roce 1998 konala novodobá premiéra opery „Provdaná nevěsta", jejíž děj navazuje na Prodanou nevěstu a odehrává se několik měsíců po třetím jednání Smetanovy opery. Litomyšlské představení plné legrace, jemuž na závěr pokynul ze své lóže sám „Bedřich Smetana", jistě nikoho neurazilo a bylo příjemným oživením jinak velmi vážného festivalu.

Středeční koncert na přání nazvaný „Z Barrandova do Holywoodu" byl sestaven z částí skladeb G. Mahlera a R. Wagnera, použitých ve slavných filmech, či pro film napsaných (J. Srnka, G. Gerschwin, Vangelis, M. Theodorakis, A. L. Weber, G. M. Dermot, E. Morricone, H. Mancini, O. Soukup, J. Styn). Český národní symfonický orchestr, Pražský filharmonický sbor a rytmickou sekci řídil Leoš Svárovský, zpívala známá popová zpěvačka Lucie Bílá, recitoval Jan Šťastný. Divácky velmi atraktivní a navštívený pořad natočila Česká televize.

Mnohem hlubší umělecký zážitek však přinesl čtvrteční koncert „Říkejte mi pane...", kdy se v áriích z „kalhotkových" rolí oper W. A. Mozarta, R. Strausse, G. Rossiniho, Ch. W. Glucka a J.Offenbacha představila mezzosopranistka Dagmar Pecková. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK dirigoval Libor Pešek.

Dvojici barokních oper J. Myslivečka - Il Parnaso Confuso a G. B. Pergolesiho - Livietta a Tracollo v novém hávu čtyřikrát provedla v zámeckém divadélku skupina členů souboru Národního divadla Praha s Pražským smyčcovým orchestrem. Režii měla Karla Štaubertová.

Skvělého zážitku se dostalo těm, kteří sehnali vstupenky na Chrámový koncert. Kromě skladeb J. Segera, J.Zacha, A. Dvořáka, J. Suka a O. Máchy totiž zaznělo Terezínské requiem Sylvie Bodorové, jež si vynutilo dlouhotrvající ovace ve stoje. Skvělý výkon podal zejména Ivan Kusnjer (baryton).

Dirigovat Mahlerovu Symfonii čís. 2 c moll „Vzkříšení" přijel Američan Gilbert Kaplan - milionář, který sice z rozmaru, ale zato báječně, diriguje jen tuto jedinou symfonii. Za podaný výkon pochválil Janáčkovu filharmonii Ostrava, Český filharmonický sbor Brno a sólisty Ĺubicu Rybárskou (soprán) a Martu Beňačkovou (alt).

Závěr festivalu patřil hostům ze Slovenska. V nedělním Koncertu Slovenské filharmonie byla provedena Slavnostní předehra C dur Bedřicha Smetany a potom známý Čajkovského klavírní koncert b moll. Na klavír hrál Ital Fabio Bidini, dirigoval Ondrej Lenárd.

V pondělí potom festival vyvrcholil projektem provedení dramatického oratoria Artura Honnegera Jana z Arku na hranici. Na scéně se sešel více jak dvousetčlenný ansámbl, složený ze Slovenské filharmonie, Slovenského filharmonického sboru, Bratislavského chlapeckého sboru, slovenských sólistů Adiany Kohútkové, Henrietty Lednárové, Idy Kirilové, Miroslava Koppa, Jiřího Sulženka a herců pražských divadel Jany Mikoláškové, Alexeje Pyška, Jany Bouškové, Václava Vydry a Jana Šťastného. Dirigoval opět Ondrej Lenárd.

V roce 1999 bylo k dipozici 14445 míst, obsazeno jich bylo 13521. Průměrná návštěvnost pořadů tedy činila 93,6%.

Doprovodnými akcemi festivalu byla vedle tradičního Holdu Bedřichu Smetanovi Pontifikální mše svatá, která se konala u příležitosti otevření rekonstruovaného chrámu Povýšení sv. Kříže. Nedělní mši celebrovali pomocný biskup královéhradecký Mons. Josef Kajnek a vikář litomyšlské kapituly P. František Beneš. Hudební doprovod zajistil Smíšený sbor Musica da Camera Brno, který přednesl dílo Ference Liszta Mši B dur pro sóla a varhany v úpravě Leoše Janáčka.

Další akcí byl starodávný jarmark na Smetanově náměstí a také výstava Česká hudba na poštovních známkách, která byla umístěna do rodného domu Bedřicha Smetany. Tato malá, ale velmi půvabná kolekce byla připravena ve spolupráci s Poštovním muzeem v Praze a Českou poštou. Po dobu konání festivalu bylo používáno příležitostné poštovní razítko s nápisem 175. výročí narození Bedřicha Smetany, 50 let festivalu Smetanova Litomyšl. 24. června se konala vernisáž výstavy dětských prací Hudba očima dětí. Tuto akci velmi příjemně oživil zpěv patnácti členek dívčího souboru Silentium pod vedením paní Bočkové. V zámecké zahradě se konala až do 31. července další z doprovodných akcí festivalu - projekt Posición Arte, který pořádala stejnojmenná pražská skupina ve spolupráci s Muzeem a galerií města Litomyšl. V době konání festivalu byla pro návštěvníky otevřena expozice Muzea antického sochařství a architektury v zámecké jízdárně. Prohlédnout si ji mohli i o přestávkách večerních koncertů. Kopie soch antických mistrů z různých období uměleckého a historického vývoje starověkého Řecka a Říma ve stálé expozici v tomto roce doplnily originály antických lamp.