Litomyšlský rodák Bedřich Smetana

Bedřich Smetana byl významný český hudební skladatel období romantismu. 

Od raného mládí se věnoval hudbě, zejména hře na klavír a kompozici.

Smetana byl synem sládka zámeckého pivovaru v Litomyšli. Narodil se 2. března 1824 v 10 hodin, v den kdy vrcholil masopust. Paní Smetanová prý ještě v předvečer nejveselejšího dne v roce do půlnoci tančila. Narození prvního syna v rodině bylo velkou slávou. „Otec byl prý právě na dvoře, když děvče přiběhlo se zprávou, že se narodil syn. A tu šťastný otec v samé radosti děvče chytil a tančil s ním po dvoře. Chtěl však, aby i jeho lidé sdíleli s ním tuto radost, proto dal na dvůr vyvaliti své chase sud piva a ta pak zpívajíc a tancujíc neméně radostně vítala příchod Bedřicha Smetany na svět….“ (dle Zdeňka Nejedlého). Sám Smetana později napsal: „Narodil jsem se 2. března 1824. Tenkráte byl masopustní úterek, a tedy jsem se už osudem musel státi muzikantem".

Rodný byt Bedřicha Smetany je i dnes možno navštívit. Otevřen veřejnosti byl při příležitosti oslav 100 let od mistrova narození. Dnes rodný byt provozuje Regionální muzem v Litomyšli.

V hudbě se Bedřich Smetana začal vzdělávat jako čtyřletý a již šestiletý v Litomyšli koncertoval. Litomyšlští studenti filosofie jej pozvali na svou akademii, konanou na počest jmenin císaře Františka I. dne 4 října 1830 v sále Karlova. Malý Bedřich zahrál klavírní sólo, předehru k Auberově opeře „Němá z Portici". Jeho výkon sklidil bouřlivý potlesk a hraběcí tajemník musel hocha vyzdvihnout do výšky, aby na něj všichni dobře viděli. Po představení se Bedřich stal vítaným hostem v řadě měšťanských domácností. Dokonce sama hraběnka jej zvala na zámek. Do litomyšlského období Smetanova dětství také spadají první pokusy o komponování. Bohužel, valčík napsaný v jeho šesti letech známe pouze z prvního soupisu skladeb, který si Smetana zapsal do deníku v roce 1841. Dochoval se však fragment Kvapíku D dur z roku 1831.

Krátce po té se celá rodina z Litomyšle odstěhovala do Jindřichova Hradce a Smetana se ve svém rodném městě za svého života zastavil jen dvakrát. Poprvé se tak stalo 16. září roku 1867, kdy se nacházel se sborem pražského Hlaholu na pěvecké slavnosti svěcení praporu zpěváckého spolku v nedaleké Chocni. Přijal pozvání litomyšlského děkana Antonína Šanty, jenž mu nabídl ubytování, a na jednu noc se zastavil v Litomyšli. Cestou do Prahy si pak do svého zápisníku motivů zapsal krátký tesklivý hudební motiv, který v něm výlet do míst raného dětství vzbudil. K melodii si poznamenal: „Září 1867 na cestě z Litomyšle".

Další a poslední návštěva Bedřicha Smetany v Litomyšli se konala 18. září roku 1880, kdy jej Ferdinand Ruth, předseda Spolku akademiků v Litomyšli, pozval na odhalení pamětní desky, připomínající skladatelovo narození. Mistr nabídku na účast při oslavách přijal a zaslal milý dopis, v němž hned v úvodu píše: „nemám slov, bych popsal city mne ovládající při zprávě o slavnostech litomyšlských. Odpusťte mi, nemohu-li se dosti dobře vyjádřit. V notách by to lépe šlo, než-li v slovech. Byl jsem až k slzám dojat, jakým velkolepým způsobem moje rodné město moje slabé pokusy a snahy v říši umění mně odměňuje. Ještě jednou odpusťte, že nevím, co a jak mám děkovat za takové vyznamenání, ještě za živa!" V sobotu 18. září přijel do Litomyšle Bedřich Smetana s doprovodem svých dvou dcer Zdeňky a Boženy, zetě lesmistra Schwarze a přítele Josefa Srba. V zámeckém divadélku se konala akademie a večer po koncertě šli rozradostnění účastníci s lampiony na náměstí k zahalené desce, kde zazpíval spolek Vlastimil, a zazněla státní hymna. Poté zašli pod okna děkanství, kde Smetana opět bydlel, a zazpívali Smetanovi Slavnostní kantátu. Druhý den dopoledne proběhlo slavnostní odhalení desky. Odpoledne odjel Smetana na prohlídku nedalekého Nedošínského háje a ve městě zatím probíhal slavnostní banket. Oslavy vyvrcholily plesem na starém Karlově, v jehož sále absolvoval Bedřich Smetana svoje první veřejné vystoupení. Plesu se účastnil i spisovatel Alois Jirásek, tehdy v Litomyšli začínající učitel, na kterého setkání se slavným Smetanou udělalo velký dojem. K nevšednímu zážitku si poznamenal: „Jasněji zůstal mně v paměti večer nazejtří o plesu na starém Karlově. V sále šum, hudba, pestrota toalet jako když kvítím rozkvétá; vedle v pokoji, kterýmž se vcházelo do sálu, seděli u stolu při prostředních dveřích Smetana a Šmilovský. Kdo ještě s nimi nevím, myslím však, že nebožtík děkan Ant. Šanta, milé paměti. Do té chvíle nebylo mi popřáno setkati se o té slavnosti se Smetanou, jakož také nikdy předtím. Chytil jsem vhodný okamžik. Šmilovský psal tužkou na ceduličky a podával je Smetanovi. Tak s ním hovořil, tak mu tlumočil hovory jiných. Požádal jsem ho, aby mne Smetanovi představil a řekl mu, že jsem jako student v Praze často chodil před kavárnu Slávii, abych jej, Smetanu, uviděl, že jsem tam chodníkem přecházel, abych se na něj, sedícího u okna, mohl dívat a jej pozorovat. Šmilovský to napsal, Smetana přečetl. Pohlédl na mne, ruku podal. Nezapomenu, jak se na mne laskavě podíval, jak se mile a přece nějak trpce usmál. Nepromluvil…“ V pondělí dopoledne čekala na Bedřicha Smetanu s rodinou ještě prohlídka města a poté již Litomyšl opustil. Po návratu do Jabkenic zaslal 22. září do Litomyšle druhý dopis, v němž děkoval za vydařenou slavnost.

Hudbě se Bedřich Smetana věnoval v místech svých gymnaziálních studií (Jindřichův Hradec, Jihlava, Německý - Havlíčkův Brod, Praha, Plzeň) a vzdělávání dovršil studiem teorie a kompozice v Prokschově hudebním ústavu v Praze (1843-1847). To už byl (1844-1847) domácím učitelem hudby v rodině hraběte Thuna, vystupoval na koncertech a komponoval. Pod vlivem politických názorů radikálních demokratů (sám se aktivně účastnil revoluce 1848) se pokusil prorazit jako svobodný umělec. Krátce před sňatkem s Kateřinou Kolárovou v létě 1848 otevřel soukromou hudební školu; aby ji však udržel, musel opět vyučovat ve šlechtických rodinách. Nelehká cesta k sebeuplatnění a rodinné problémy (brzy po sobě Smetanům zemřely tři ze čtyř dětí) jej přiměly vzít výhodnou nabídku ze Švédska. V letech 1856-1861 byl v Göteborgu ředitelem a dirigentem filharmonického spolku, zřídil a provozoval zde hudební školu; definitivně se prosadil jako klavírní virtuos a dirigent, hojně komponoval, poznal moderní hudební směry. Prázdniny trávil v Čechách; v roce 1859 mu při cestě domů zemřela manželka, o rok později se oženil s Betynou Ferdinandovou. Pád Bachova absolutismu a chystané otevření Prozatímního divadla jej přivedly zpět do Prahy, ale místo prvního kapelníka v divadle nezískal. Stal se jím až po několika letech (1866) vyplněných pedagogickou, koncertní a organizátorskou činností (1863 se podílel na založení Umělecké besedy, 1863-1865 byl sbormistrem Hlaholu). Na podzim 1874 Smetana ztratil sluch a musel se vzdát nejen dirigentského místa v divadle, ale i koncertní a pedagogické práce. Komponovat však nepřestal a díla z tohoto období patří k jeho uměleckým vrcholům. Poslední léta prožil z větší části v rodině své dcery Žofie v Jabkenicích poblíž Mladé Boleslavi. Jeho nervová choroba se stále zhoršovala. Zúčastnil se ještě i druhého slavnostního otevření Národního divadla 18. 11. 1883 a zhlédl svoji Libuši, ale v dubnu 1884 musel být umístěn v ústavu pro choromyslné, kde po třech týdnech zemřel. Zasáhl do všech hudebních oblastí. Byl tvůrcem české národní opery (Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna, nedokončená Viola), složil řadu sborů (Rolnická, Věno, Česká píseň) a písní (Večerní písně). Ze symfonické hudby je nejznámější cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), z komorní hudby smyčcový kvartet e moll Z mého života, z klavírních skladeb koncertní etuda gis moll Na břehu mořském, cykly Sny a České tance, duo Z domoviny a množství polek (Louisina, Jiřinková, Našim děvám). Pro českou hudbu má Smetanova osobnost zásadní význam. Dovršil obrozenský vývoj národní hudby a současně otevřel prostor pro novodobé hudební směry.

Z díla

Opery:

  • Braniboři v Čechách (1862-1863)
  • Prodaná nevěsta (1863-1866, 1868-1870)
  • Dalibor (1865-1867, 1870)
  • Libuše (1869-1872)
  • Dvě vdovy (1873-1874, 1877)
  • Hubička (1875-1876)
  • Tajemství (1877-1878)
  • Čertova stěna (1879-1882)
  • Viola, fragment (1875, 1883)

Orchestrální skladby:

  • Menuet B dur (1842)
  • Bajaderen Galopp / Kvapík bajadér (1842)
  • Velká předehra D dur (1848-1849, 1883)
  • Triumph-Sinfonie / Slavnostní symfonie (1853-1854)
  • Richard III., symfonická báseň (1858)
  • Wallensteins Lager / Valdštýnův tábor, symfonická báseň (1858-1859)
  • Hakon Jarl, symfonická báseň (1860-1861)
  • Doktor Faust, předehra k loutkové hře Matěje Kopeckého (1862)
  • Polka D dur „Našim děvám" (asi 1862-1863)
  • Oldřich a Božena, předehra k loutkové hře Matěje Kopeckého (1863)
  • Pochod ke slavnosti Shakespearově (1864)
  • Fanfáry do Shakespearova Richarda III. (1867)
  • Slavnostní předehra C dur (1868)
  • Der Fischer / Rybář, hudba k živému obrazu podle Goetha (1869)
  • Libušin soud, hudba k živému obrazu podle Rukopisu Zelenohorského (1869)
  • Má vlast, cyklus symfonických básní
  • Vyšehrad (1872, 1874)
  • Vltava (1874)
  • Šárka (1875)
  • Z českých luhů a hájů (1875)
  • Tábor (1878)
  • Blaník (1879)
  • Venkovanka, polka (1879)
  • Pražský karneval: Introdukce a Polonéza (1883)

Komorní skladby

  • Fantaisie sur un air Bohémien / Fantazie na českou píseň pro housle a klavír (1842-1843)
  • Klavírní trio g moll (1855, 1857)
  • I. smyčcový kvartet e moll „Z mého života" (1876)
  • Z domoviny, dvě dueta pro housle a klavír (1880)
  • II. smyčcový kvartet d moll (1882-1883)

Sborová tvorba

  • Píseň svobody (1848)
  • Píseň česká, čtyřhlasý sbor (1860)
  • Tři jezdci, mužský sbor (1862)
  • Odrodilec, mužský dvojsbor (1863
  • Odrodilec, mužský sbor a sólový kvartet (1864)
  • Rolnická, mužský sbor (1868)
  • Česká píseň, smíšený sbor s klavírem (1868)
  • Slavnostní sbor, mužský sbor (1870)
  • Píseň na moři, mužský sbor (1876-1877)
  • Sbory trojhlasné pro ženské hlasy (1878)
  • Česká píseň, smíšený sbor s orchestrem (1878)
  • Věno, mužský sbor (1880)
  • Modlitba, mužský sbor (1880)
  • Heslo I II, mužský sbor (1882)
  • Naše píseň, mužský sbor (1883)

Písně

  • Liebchens Blick / Pohled mé dívky (1846)
  • Lebewohl! / Sbohem! (1846)
  • Schmerz der Trennung / Bolest odloučení (1846)
  • Einladung / Vyzvání (1846)
  • Liebesfrühling / Jaro lásky (1853)
  • Večerní písně (1879)

Klavírní skladby

  • Louisen-Polka / Louisina polka (1840)
  • Georginen-Polka / Jiřinková polka (1840)
  • Galopp di bravoura (1840)
  • Impromptus es moll, h moll, As dur (1841-1842)
  • Duo sans mots / Duo beze slov (1842)
  • Ouverture c moll a A dur pro klavír na 4 ruce (1842)
  • Aus dem Studentenleben / Ze studentského života, polka (1842,1858)
  • Quadrille B dur, F dur / Čtverylka B dur, F dur (1843)
  • Erinnerung an Pilsen / Vzpomínka na Plzeň, polka (1843)
  • Walzer / Valčík (1844)
  • Bagatelles et Impromptus (1844)
  • Lístky do památníku H dur, E dur, c moll, es moll, As dur (1844-1845)
  • Pensée fugitive (1845)
  • Polka Es dur (1846)
  • Sonáta g moll (1846)
  • Lesní city a dojmy (1847, 1883)
  • Romance B dur (1847, 1883)
  • Allegro capriccioso (asi 1847)
  • Charakteristická skladba C dur (1847-1848)
  • Six morceaux caractéristiques op. 1 / Šest charakteristických skladeb op. 1 (1847-1848)
  • Studenten-Marsch / Pochod pražské studentské legie (1848)
  • Nationalgarde-Marsch / Pochod Národní gardy (1848)
  • Lístky do památníku G dur, g moll, h moll (1848-1849?)
  • Hochzeitsszenen / Svatební scény (1849)
  • Lístek do památníku B dur (1849)
  • Stammbuchblätter op. 2 / Lístky do památníku op. 2 (1849-1850)
  • Lístek do památníku b moll, es moll (1849-1854?)
  • Toccatina B dur (1849-1854?)
  • Trois Polka de Salon op. 7 / Tři salonní polky op. 7 (1848-1854)
  • Trois Polka Poétiques op. 8 / Tři poetické polky op. 8 (1848-1854)
  • Andante Es dur (1849-1852)  Polky E dur, g moll, A dur, f moll (1850-1855)
  • Charakteristické kusy op. 3 (1848-1856)
  • Skizzen op. 4, 5 / Črty op. 4, 5 (1848-1857)
  • Der Neugierige / Zvědavý, transkripce Schubertovy písně z cyklu Die schöne Müllerin / Krásná mlynářka (1858)
  • Ball-Vision. Polka-Rhapsodie / Vidění na plese (1858)
  • Koncertní etuda C dur (1858)
  • Bettina polka (1859, 1883)
  • Macbeth, skica k Shakespearově scéně Macbeth a čarodějnice (1859)
  • Souvenir de Bohme en forme de Polkas / Vzpomínka na Čechy ve  formě polek op. 12 a 13 (1859-1860)
  • Am Seegestade - eine Erinnerung / Na břehu mořském - vzpomínka, koncertní etuda (1861)
  • Lístek do památníku Marii Prokschové (1862)
  • Fantasie koncertní na české národní písně (1862)
  • Roves / Sny, klavírní cyklus (1875)
  • České tance I II (1877 a 1879)
  • Andante f moll (1880)
  • Romance g moll (1881)

Varhanní skladby

  • Šest preludií (1846)